ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2998.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2998/2020-107
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce R. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, o zaplacení 106.950 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 179/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2020, č. j. 35 Co 72/2020-83, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2020, č. j. 35 Co 72/2020-83, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 14 C 179/2019-30, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou došlou soudu dne 17. 6. 2019 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 106.950 Kč, představující pokutu podle §13 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), za prodlení s povinností poskytnout včas řádné vyúčtování záloh na plnění spojené s užíváním jednotky (dále též jen „služby“) za rok 2015 za období od 18. 6. 2016 do 10. 6. 2019 (1.088 dní), za rok 2016 za období od 29. 6. 2017 do 10. 6. 2019 (712 dní), a rok 2017 za období 7. 7. 2018 až 10. 6. 2019 (339 dní), ve výši 50 Kč za každý den prodlení, spolu s úrokem z prodlení od 17. 6. 2019 (od podání žaloby) do zaplacení, neboť doručená vyúčtování nesplňovala náležitosti stanovené právními předpisy.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 5. 2020, č. j. 35 Co 72/2020-83, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 14. 11. 2019, č. j. 14 C 179/2019-30, kterým zamítl žalobu a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 24.236,30 Kč; současně uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 13.746 Kč.
Za správná považoval zjištění soudu prvního stupně, že žalobci, vlastníkovi bytové jednotky XY a nebytové jednotky XY (garáž) v domě XY v XY, a členovi žalovaného (společenství vlastníků jednotek), bylo doručeno dne 13. 4. 2016 vyúčtování služeb za rok 2015, 25. 4. 2017 za rok 2016 a 27. 4. 2018 za rok 2017 (dále též jen „Vyúčtování“). Žalobce Vyúčtování reklamoval, žalovaný však jeho reklamace neshledal důvodnými.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že povinnost platit pokutu podle §13 zákona č. 67/2013 Sb. dopadá jen na případy, kdy ve stanovené lhůtě nebylo vyúčtování služeb příjemci služeb (vůbec) předloženo, pokutou nelze sankcionovat vady doručeného vyúčtování. Měl za to, že povinnost vyhotovit a doručit příjemci služeb vyúčtování podle §7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. je zásadně splněna i tehdy, trpí-li vyúčtování nějakými vadami. Proti vadnému vyúčtování se příjemce služeb může bránit např. podáním námitek (§8 odst. 1 a 2 tohoto zákona), což také žalobce učinil. S ohledem na tyto právní závěry se již nezabýval tím, zda jsou Vyúčtování řádná a za nadbytečné považoval provádění důkazů, které žalobce navrhoval k prokázání vad Vyúčtování. Uzavřel, že žalovaný není povinen zaplatit žalobci pokutu podle §13 zákona č. 67/2013 Sb., neboť mu Vyúčtování doručil.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, měl za to, že otázka, zda je poskytovatel služeb povinen zaplatit pokutu podle §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., doručil-li příjemci služeb vyúčtování, které nebylo věcně správné, nebyla v rozhodnutích Nejvyššího soudu výslovně řešena, byť z judikatury je zřejmé, jak by měla být posouzena (poukázal zejména na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 a ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017). Zdůraznil, že nebyla-li Vyúčtování řádná (tedy neobsahovala všechny náležitosti stanovené právními předpisy a nebyla v nich uvedena cena služby ve správné výši), nelze je považovat za vyúčtování, jde o neplatná (nicotná) právní jednání, jež nemohou vyvolat účinky, které zákon s řádným vyúčtováním spojuje. Ty vznikají až řádným doručením správně provedeného vyúčtování (usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. I. ÚS 1294/07) . Žalovaný svou povinnost vyhotovit a doručit příjemci služeb vyúčtování podle §7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., které netrpí žádnými vadami, včas nesplnil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit pokutu podle §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Ani z textu tohoto ustanovení ostatně nevyplývá, že by bylo sankcionováno pouze včasné nedoručení vyúčtování. Poukázal i na nejednotnou rozhodovací praxi odvolacího soudu. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť otázku, zda vyúčtování, které nesplňuje náležitosti stanovené v §7 zákona č. 67/2013 Sb., lze považovat za vyúčtování, jímž poskytovatel služeb splnil svou povinnost, posoudil odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Předmětem řízení je nárok na zaplacení pokuty za prodlení s povinností žalovaného vyúčtovat zálohy na služby za rok 2015, 2016 a 2017. Podle čl. II zákona č. 104/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, je třeba nárok na zaplacení pokuty za vyúčtování záloh na služby za rok 2015 posoudit podle zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou“), nárok na zaplacení pokuty za vyúčtování záloh na služby za rok 2016 a 2017 pak podle zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2016 (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020).
Podle §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou, jestliže poskytovatel nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost upravenou tímto zákonem ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit druhé straně pokutu ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení, ledaže by splnění povinností v této lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé smluvní strany. To neplatí pro případy uvedené v odstavci 2 (tj. pro případy prodlení s peněžitým plněním).
Podle §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění od 1. 1. 2016 (dále opět jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů pro vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odstavce 2 téhož ustanovení výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020 (který se týkal se obdobného sporu týchž účastníků), vyslovil názor, že i při aplikaci §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou se prosadí závěr, že nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), poskytovatel služeb (pronajímatel, společenství vlastníků atd.) svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále. Pro závěr o správnosti vyúčtování služeb není přitom významné, že pronajímatel seznámil nájemce s doklady, o něž se vyúčtování opírá. Toto „seznámení“ slouží nájemci k tomu, aby mu byla umožněna účinná kontrola správnosti vyúčtování (srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015), a nikoli k tomu, aby byly zhojeny případné vady (nedostatky) vyúčtování. Pokutou podle §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou je penalizováno prodlení s povinnostmi s nepeněžitým plněním stanovenými tímto zákonem, a to obou smluvních stran. Pokuta tak dopadá i na prodlení poskytovatele služeb provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb v předepsané lhůtě. Ocitne-li se tedy poskytovatel služeb v prodlení se splněním povinnosti, kterou mu ukládá ustanovení §7 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou, zásadně jej stíhá povinnost zaplatit příjemci služeb za každý započatý den prodlení pokutu v částce 100,- Kč (od 1. 1. 2016 v částce 50,- Kč, případně i v nižší – ujednané – částce); zprostit se jí může jen, jestliže prokáže, že by splnění této povinnosti (vyúčtovat služby) ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Nárok na pokutu vzniká nájemci již samotným uplynutím stanovené lhůty, následný výsledek vyúčtování na něj nemá žádný vliv. Poukázal také na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019 a ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020, v nichž dovodil, že nepřiměřeně vysoká pokuta může být důvodem k použití moderačního práva podle §2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Poskytovatel služeb tedy splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, neučiní-li tak (a není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně), je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu podle §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou, musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími).
Od těchto závěrů není důvod se odchýlit ani za právní úpravy účinné od 1. 1. 2016, tj. po novelizaci ustanovení §13 zákona č. 67/2013 Sb. zákonem č. 104/2015 Sb., při níž došlo ke snížení denní maximální výše pokuty (na 50 Kč za každý den prodlení), byla upravena možnost, aby si strany výši pokuty ujednaly, a dále novela přinesla jen drobné formulační úpravy a doplnění o demonstrativní výčet povinností jak příjemce, tak i poskytovatele služeb, jejichž nesplnění má za následek povinnost zaplatit druhé straně pokutu.
Jestliže se odvolací soud s ohledem na svůj nesprávný právní názor nezabýval otázkou, zda Vyúčtování byla řádná (tj. zda splňovala všechny náležitosti stanovené právními předpisy a cena za služby byla uvedena ve správné výši), je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243g odst. 1 věta druhá, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 2. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu