ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.324.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 324/2021-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobkyně Tvoje Adresa s. r. o. , se sídlem v Olomouci, Sokolská 584/11, IČO 29287839, proti žalované S. N. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Drábkem, advokátem se sídlem v Benátkách nad Jizerou, Podolecká 214/39, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 20 C 181/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. července 2020, č. j. 26 Co 41/2020-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 1. 7. 2020, č. j. 26 Co 41/2020-123, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) ze dne 10. 9. 2019, č. j. 20 C 181/2019-59, kterým žalované uložil povinnost do 15 dnů od právní moci rozhodnutí vyklidit a vyklizené žalobkyni předat tam blíže specifikované nemovitosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 – 238a o. s. ř.).
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v textu dovolání nenachází a nelze jej zjistit ani z celého jeho obsahu. Námitka, že „procesní právní otázka měla být soudy posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, odmítl, či výše citované R 4/2014).
Navíc námitka, že jí v řízení před soudy obou stupňů byla odňata možnost jednat před soudem, by byla tzv. zmatečnostní vadou (§229 odst. 3 o. s. ř.), která není způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu §241a o. s. ř.
Jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že podle ustálené judikatury (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) jsou důležitými důvody pro odročení jednání ve smyslu §101 odst. 3 o. s. ř. takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé účast u jednání omluvit, tj. takové skutečnosti, které účastníkovi znemožňují zúčastnit se jednání a které jsou omluvitelné; důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání je tak (zpravidla) i jeho nemoc. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu; i když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, publikované v časopise Soudní judikatura č. 2/2009 (proti tomuto rozhodnut podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2778/08)]. Od této ustálené rozhodovací praxe se dovoláním napadené rozhodnutí neodchyluje. Odvolací soud navíc vyšel ze zjištění, že zdravotní stav dovolatelky její účast na jednání soudu umožňoval, a nebyly tak naplněny podmínky §101 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu