ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.3797.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3797/2020-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně J. K. , bytem XY, zastoupené JUDr. Filipem Princem, advokátem se sídlem v Praze 4, V Zátiší 520/23, proti žalované Profor servis s.r.o. v likvidaci (dříve Sklizeno s.r.o. ), se sídlem v Brně – Černých Polích, třída Kpt. Jaroše 1845/26, IČO: 29320488, zastoupené Mgr. Liborem Burianem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 71/2, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 236/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 29 Co 398/2019-63, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám JUDr. Filipa Prince, advokáta se sídlem v Praze 4, V Zátiší 520/23, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 29 Co 398/2019-63, odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 30. září 2017 – dále jen „o.s.ř.“). Dovolatelka v něm totiž neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o.s.ř. Ve skutečnosti použila nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení platnosti její výpovědi smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání, kterou dne 14. června 2013 uzavřeli žalobkyně a ostatní spoluvlastníci tam označeného domu jako pronajímatelé a žalovaná jako nájemkyně (dále jen „smlouva ze dne 14. června 2013“). V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nad rámec uvedeného dovolací soud – vzhledem k okolnostem dané věci – výjimečně dodává, že skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou – vzhledem ke znění písemné (§3 zákona č. 116/1990 Sb., ve znění do 31. prosince 2013, ve spojení s §40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. prosince 2013) smlouvy ze dne 14. června 2013 a s přihlédnutím k vůli jejich účastníků v ní vyjádřené – natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť takovýto výklad je zde – vzhledem ke znění čl. IX. bodu 9.1 vět první a druhé – z logického hlediska jediný udržitelný (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). V citovaném článku obsahovala smlouva ze dne 14. června 2013 totiž následující ujednání: „Nájemní poměr může být ukončen uplynutím doby, dohodou smluvních stran, písemným odstoupením od této smlouvy ze strany pronajímatele nebo nájemce, nebo písemnou výpovědí jedné ze smluvních stran z důvodů uvedených v ust. §9 odst. 2 a 3 zák. č. 116/1990 Sb. s tříměsíční výpovědní lhůtou, jejíž běh počíná prvním dnem následujícího měsíce po měsíci, v němž byla výpověď druhé smluvní straně doručena. Nájemce může dát výpověď z nájemního vztahu výpovědí doručenou pronajímateli s výpovědní lhůtou 3 měsíce. Výpovědní lhůta počíná běžet následující měsíc po doručení výpovědi pronajímateli.“ Z něj vyplývá, že založený nájem šlo ukončit dohodou, písemným odstoupením a výpovědí jedné ze smluvních stran, avšak nájemkyně mohla dát výpověď pouze z důvodů uvedených v ustanovení §9 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., ve znění do 31. prosince 2013, neboť jinak dohodnuto nebylo (v druhé větě ujednání se pouze nadbytečně zdůrazňuje délka výpovědní lhůty a počátek jejího běhu, jak to bylo ujednáno už ve větě první). Zpochybnila-li proto dovolatelka správnost odvolacím soudem přijatého právního názoru poukazem na to, jak měla být interpretována smlouva ze dne 14. června 2013 v ujednání o ukončení nájmu výpovědí z její strany, napadla správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena výhradně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Vzhledem k charakteru některých dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud výjimečně dodává, že nejen skutkové námitky, nýbrž i vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ).
Dovolací soud nepřehlédl dovolací sdělení, že dovolatelka podává dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu „co do výroku I., II. a III.“ , tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – názor, že ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o.s.ř.), jakož i vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), přičemž o tyto náležitosti nebylo v této části doplněno ve lhůtě podle §241b odst. 3 o.s.ř. Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu ve skutečnosti nesměřuje a dovolatelka pouze formálně ohlásila, že dovolání i proti nim podává. Navíc by zde bylo nepřípustné (§238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. 3. 2021
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu