ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.382.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 382/2021-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce P. C. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michaelou Novákovou, advokátkou, se sídlem v Chomutově, Přísečnická 3007, proti žalované CH. B. , se sídlem XY, IČO XY, zastoupené Doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, o 320.560 Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 18 C 112/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. července 2020, č. j. 12 Co 303/2019-170, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 12.003 Kč k rukám Doc. JUDr. Milana Kindla, CSc., advokáta se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 7. 2020, č. j. 12 Co 303/2019-170, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově (soud prvního stupně) ze dne 16. 5. 2019, č. j. 18 C 112/2015-110, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši celkem 320.560 Kč a uložil žalobci zaplatit náklady řízení ve výši 48.012,80 Kč; současně mu uložil zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 25.181 Kč. Částka 320.560 Kč sestávala podle tvrzení žalobce z nároku na zaplacení protihodnoty za to, o co se stavebními úpravami, které jako nájemce provedl se souhlasem pronajímatelky (žalované) zvýšila po skončení nájmu hodnota bytu č. 9 v XY (dále též jen „Byt“), ve výši 265.560 Kč, z nároku na slevu z nájemného za nefunkční dálkově ovládaný elektrický zámek vchodových dveří v době od 24. 2. 2010 do 22. 5. 2011 ve výši 6.000 Kč a za tři tekoucí radiátory v Bytě v období od 2. 5. 2011 do 31. 3. 2015 ve výši 47.000 Kč spolu s „příslušenstvím“ ve výši 2.000 Kč (za inflaci a prodlení).
Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Nárok na slevu z nájemného za dobu do 31. 12. 2013 a otázku, zda a za jakých podmínek mohl žalobce jako nájemce provádět změny v Bytě (jenž byly prováděny v letech 2008 až 2011), je třeba posoudit s ohledem na ustanovení §3074 odst. 1 věta první za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“), podle předcházející právní úpravy (zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“); slevu z nájmu za dobu od 1. 1. 2014 a nárok na zaplacení zhodnocení bytu, který vznikl až skončením nájmu (31. 3. 2015), tj. již za účinnosti občanského zákoníku, je třeba posoudit podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3959/2018).
V části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím zamítl žalobu o zaplacení částky 55.000 Kč (sleva z nájemného včetně příslušenství), není dovolání přípustné, neboť odvolací soud posoudil otázku promlčení a prekluze práva na slevu z nájemného v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
V případě práva na slevu z nájemného začíná promlčecí doba běžet od doby uplatnění tohoto práva u pronajímatele ve smyslu §102 obč. zák., nikoliv v okamžiku (jak se mylně domnívá dovolatel), kdy pronajímatel právo na slevu z nájemného neuzná (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4485/2008). V souladu s ustálenou judikaturou je rovněž jeho závěr, že právo na slevu z nájemného z důvodu závady radiátorů zaniklo, neboť nebylo žalobcem uplatněno do šesti měsíců od odstranění závady, případně do šesti měsíců od skončení nájmu - jako v daném případě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3925/2009, usnesení téhož soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2716/2005, ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4253/2009). Žalobce, jež neuplatnil slevu dříve, ji učinil jako hmotněprávní úkon součástí žaloby. Ponechal-li doručení na soudu, vystavil se tím nebezpečí, že toto právo bude u žalované (pronajímatelky) uplatněno až doručením stejnopisu žaloby žalované (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2937/99). Jestliže nájem skončil dne 31. 3. 2015 a žaloba byla žalované doručena 10. 1. 2018, stalo se tak až po uplynutí šestiměsíční prekluzivní lhůty.
Dovolání není přípustné ani pro řešení další otázky vymezené žalobcem v dovolání ohledně formy souhlasu se změnou věci. Žalobce vytýká odvolacímu soudu, že špatně vyložil ustanovení §667 odst. 1 obč. zák., a proto dospěl k nesprávnému závěru, že souhlas se změnou věci (Bytu) nelze dát konkludentní formou. Takový závěr však z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, naopak je z něj zřejmé (viz bod 9. rozsudku), že prováděl a hodnotil důkazy k prokázání udělení souhlasu žalovanou ke změně Bytu v jakékoliv formě, avšak dospěl k závěru, že souhlas žalované (ani předchozí, ani následný) se změnami nebyl prokázán. Ve skutečnosti žalobce zpochybňuje právní posouzení této otázky učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jeho názoru soud z provedených důkazů zjistit. Přehlíží však, že tím uplatňuje dovolací důvod, který nemá k dispozici (srovnej ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 8. 6. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu