ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.3825.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3825/2020-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) J. Š. , narozeného XY, b) M. Š. , narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti žalovanému Společenství pro dům XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská 346/33, o 122.950 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 29/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2020, č. j. 26 Co 36/2020-261, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.647 Kč k rukám Mgr. Renaty Wachtlové, advokátky se sídlem v Hořovicích, Pražská 346/33, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci, podíloví spoluvlastníci bytové jednotky č. XY v domě č. p. XY v XY a zároveň členové žalovaného, se podanou žalobou domáhali zaplacení částky celkem 122.950 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, přičemž uplatněný nárok se opíral o ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zák. č. 67/2013 Sb.“), a skládal se z pěti nároků na zaplacení pokuty za nesplnění povinnosti ve stanovené lhůtě, a to 1) pokuty za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok 2015, 2) pokuty za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok 2016, 3) pokuty za prodlení s vyřízením námitek proti vyúčtování za rok 2016, 4) pokuty za prodlení s poskytnutím informací podle §8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. k vyúčtování za rok 2016 a 5) pokuty za prodlení s vypořádáním námitek k vyúčtování za rok 2017.
Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 11. 2019, č. j. 8 C 29/2019-217, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. 6. 2020, č. j. 26 Co 36/2020-261, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak jej potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Právní posouzení učiněné odvolacím soudem ve vztahu k nároku ve výši 51.400 Kč (pokuta za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok 2015) dovolatelé zpochybňují prostřednictvím skutkových námitek (nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování ohledně jeho doručení i obsahu doručované zásilky), tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který k dispozici nemají (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, a soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 2628/20, vydané v této věci).
Proto Nejvyšší soud v této části dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako vadné odmítl, neboť dovolací důvod nebyl vymezen v souladu s §241a odst. 3 o. s. ř.
Ve zbylé části jsou předmětem řízení nároky na zaplacení pokuty za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok 2016, pokuty za prodlení s vyřízením námitek proti vyúčtování za roky 2016 a 2017 a pokuty za prodlení s poskytnutím informací podle §8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. na základě žádosti žalobců ze dne 17. 7. 2017.
Pokutou podle §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. je penalizováno prodlení s povinnostmi s nepeněžitým plněním stanoveným tímto zákonem, a to obou smluvních stran. Poskytovatel či příjemce služeb se zprostí povinnosti platit druhé straně pokutu z prodlení (povinnost platit pokutu z prodlení mu nevznikne), jestliže prokáže, že 1) by splnění příslušné povinnosti s nepeněžitým plněním ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo 2) k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020).
Není pochyb o tom, že ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. dopadá i na prodlení poskytovatele služeb se splněním nepeněžitých povinností, jež mu ukládají ustanovení §7 odst. 1 a 2 (povinnost provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období) a §8 odst. 1 a 2 (povinnost zpřístupnit podklady k vyúčtování na písemnou žádost do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období a vyřídit uplatněné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování nejpozději do 30 dnů od jejich doručení) téhož zákona (srov. dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020, či ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020).
Jestliže odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že za situace, kdy žalobcům bylo vyúčtování služeb za rok 2016 doručeno místo 30. 4. 2017 dne 10. 5. 2017 z důvodu opožděného vyúčtování ze strany přímého poskytovatele služeb (přičemž tento skutkový závěr nelze dovoláním zpochybnit), nelze toto prodlení spravedlivě klást k tíži žalovaného, v důsledku čehož tento dílčí nárok na zaplacení pokuty žalobcům nevznikl, je jeho závěr v souladu s uvedenou judikaturou.
Žádají-li žalobci zaplacení pokuty za nevyřízení jejich námitek proti způsobu a obsahu vyúčtování za roky 2016 a 2017, plyne z obsahu jejich podání (dopisy ze dne 7. 6. 2017 a 8. 5. 2018), že ve skutečnosti žádné konkrétní námitky proti vyúčtování služeb (srov. §3 odst. 1, §7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.) nevznesli, pouze obecně napadají postup správce společnosti TEZA, spol. s r.o., platnost mandátní smlouvy, na základě které správce vyúčtování provádí, případně zpochybňují výši příspěvku na správu domu a pozemku (platby do „fondu oprav“). Uvedené námitky tak svým obsahem vybočují z předmětu zákona č. 67/2013 Sb. (§1 odst. 1), proto nelze s jejich nevyřízením spojovat následky podle §13 odst. 1 citovaného zákona (srov. judikaturu shora).
Za neopodstatněnou lze považovat i výzvu žalobců „o poskytnutí veškerých informací“ podle §8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Uvedené ustanovení totiž zakotvuje povinnost poskytovatele služeb umožnit příjemci služeb na základě jeho písemné žádosti nahlédnout do podkladů k vyúčtování jednotlivých služeb a pořídit si na vlastní náklady jejich kopie. Poskytovateli služeb tak není stanovena povinnost zhotovovat kopie podkladů k vyúčtování na své náklady a zasílat je žadateli na jeho výzvu.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že odvolací soud posoudil ostatní nároky v konečném důsledku v souladu judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Proto Nejvyšší soud ve zbylé části dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelů, že jejich dovolání směřuje „do všech výroků“ napadeného rozsudku. Napadají-li tedy rovněž výroky o nákladech řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k těmto výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a navíc by nebylo ani přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 3. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu