ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.3888.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3888/2020-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce L. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Hájem, advokátem se sídlem ve Vizovicích, nám. Palackého 354, proti žalovanému Zemědělskému družstvu „Agroholding“ se sídlem v Bernarticích, se sídlem v Bernarticích č. p. 111, IČO 47151544, zastoupenému JUDr. Igorem Krajčíkem, advokátem se sídlem v Horní Lipové 271 , Lipová-lázně, o 55.244 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 126/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. září 2020, č. j. 75 Co 156/2020-92, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.404 Kč k rukám Mgr. Jakuba Háje, advokáta se sídlem ve Vizovicích, nám. Palackého 354, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 9. 2020, č. j. 75 Co 156/2020-92, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 29. 1. 2020, č. j. 3 C 126/2018-51 ve výroku I., kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci 10.823 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 22. 5. 2018 do zaplacení, v zamítavém výroku II. jej změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 44.421 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 9. 4. 2018 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Předmětem řízení byly dva nároky se samostatným skutkovým základem – dlužné nájemné ve výši 10.823 Kč (podle nájemní smlouvy za pronájem zemědělských pozemků za rok 2015) a pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 44.421 Kč (která měla vzniknout v roce 2016 a odvíjí se od uznání dluhu Š. P. a následného postoupení pohledávky).
Vzhledem k tomu, že jednotlivé dílčí nároky nepřevyšují částku 50.000 Kč, dovolání žalovaného není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu