ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.707.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 707/2021-517
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Meltex, s.r.o. , se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, IČO 27179214, zastoupené Mgr. Adamem Zlámalem, advokátem se sídlem v Praze, Freyova 983/25, proti žalovaným 1) městské části Praha 1 , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18, IČO 00063410, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15, 2) hlavnímu městu Praze , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, o zaplacení 136 824 103 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 213/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2020, č. j. 14 Co 348/2020-496, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. 8. 2020, č. j. 15 C 213/2009-478, řízení o zaplacení částky 100 711 942,74 Kč s příslušenstvím (v podobě tam specifikovaného úroku z prodlení) zastavil (výrok I.), dále rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude v řízení pokračováno co do částky 36 112 160,26 s příslušenstvím a nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl o soudním poplatku (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 10. 2020, č. j. 14 Co 348/2020-496, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku (zastavení řízení na základě zpětvzetí návrhu žalobkyně) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od které není důvod se odchýlit.
Podle §96 o. s. ř. může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4).
Podle §41a odst. 4 o. s. ř. může být úkon odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.
Dle ustálené soudní praxe, na niž odvolací soud odkázal, platí, že zpětvzetí žaloby je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že dojde soudu; stane-li se tak, nelze zpětvzetí odvolat [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1211/99 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 49/2002), ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 29 Odo 500/2002 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 175/2002), a ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3273/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3325/2013, uveřejněný pod č. 98/2016 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. IV. ÚS 295/97].
V projednávané věci k částečnému zpětvzetí žaloby stranou žalující došlo před jednáním ve věci a v takovém případě nemají ostatní účastníci právo vyjádřit nesouhlas se zpětvzetím žaloby (srov. §96 odst. 4 o. s. ř. a contrario). Zdůrazňuje-li v této souvislosti dovolatelka především „prodlení“ šesti let mezi podáním zpětvzetí a rozhodnutí o něm, přehlíží, že ustanovení §96 odst. 1 o. s. ř. nedává soudu žádný prostor pro zjišťování „aktuálního stanoviska žalobkyně“ (takové zjištění by bylo s ohledem na §41a odst. 4 o. s. ř. navíc irelevantní) a zároveň mu ani neukládá, v jaké lhůtě má o návrhu rozhodnout. Z tohoto pohledu je zcela bez významu odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2748/18, s tím, že rozhodnutí o zastavení řízení je nečekaným a nepředvídatelným obratem ve věci. Za překvapivé (nepředvídatelné) je v ustálené soudní praxi považováno rozhodnutí posuzující projednávanou věc originálním způsobem (z hlediska předchozího vývoje řízení), tj. rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat. Žalobkyně je dominus litis (pán sporu) a je jen na ní, jak s žalobním návrhem naloží. Podala-li jasný a srozumitelný návrh na omezení žalované částky, pak pro ni mohlo být stěží překvapivé, že o něm soud rozhodl, byť se tak stalo s časovou prodlevou.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu