ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1176.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 1176/2021-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Záhumenským, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, za účasti C. m., l. t. nebo C. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Dominikem Křížem Ph. D., advokátem, se sídlem v Sokolově, Obce Ležáky 972/1, PSČ 356 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 65/2018, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, č. j. 6 Cmo 95/2020-209, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2019, č. j. 80 Cm 65/2018-92, zamítl návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti usnesení, kterým valná hromada C. m., l. t. nebo C. (dále jen „spolek“) konaná dne 24. 2. 2018 rozhodla o vyloučení navrhovatele ze spolku (dále jen „usnesení valné hromady spolku“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně, který posuzoval i důvodnost vyloučení) své rozhodnutí opřel výhradně o závěr o nemožnosti soudního přezkumu usnesení valné hromady spolku, neboť v poměrech projednávané věci nejde o konečné rozhodnutí spolku.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají dovolatelem formulované otázky, zda v situaci, kdy „je namítána neplatnost rozhodnutí nejvyššího orgánu spolku (členské schůze), je možné přímo napadat toto rozhodnutí, i když stanovy spolku umožňují ještě přezkum ze strany dalšího orgánu“ a zda v situaci, kdy „o vyloučení nejdříve rozhodl statutární orgán a následně pak v rámci (automatického) přezkumu nejvyšší orgán spolku (schůze všech členů), je možné přímo napadat neplatnost rozhodnutí nejvyššího orgánu, přestože stanovy umožňují ještě přezkum i ze strany dalšího orgánu“, neboť je odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Z té se (mimo jiné) podává, že:
1) Ustanovení §258 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), omezuje soudní přezkum platnosti rozhodnutí orgánů spolku pouze na ta rozhodnutí, jejichž platnost nelze podle stanov spolku napadnout u orgánu spolku. Zákon tak v souladu s principem spolkové autonomie (viz článek 20 Listiny základních práv a svobod) omezuje oprávnění soudu zasahovat do vnitřních poměrů spolku pouze na ta rozhodnutí, jejichž případnou nezákonnost (či rozpor se stanovami) nelze napravit uvnitř dotčeného spolku (prostřednictvím rozhodnutí některého z jeho orgánů).
2) Uvedený princip se promítá i v úpravě přezkumu platnosti vyloučení člena spolku. Zákon dává přednost tomu, aby případný rozpor vyloučení člena spolku se zákonem či stanovami byl napraven samotným spolkem (viz §241 o. z.). Teprve tehdy, nestane-li se tak, může se dotčený člen obrátit na soud; proto také §242 o. z. váže počátek lhůty pro podání návrhu na zahájení soudního řízení na doručení konečného rozhodnutí, tj. rozhodnutí, které již nemůže být přezkoumáno u (jiného) orgánu spolku.
[7] Srov. např. (dovolatelem zmiňované) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod číslem 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016, ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, nebo ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019.
[8] K tomu, aby založily přípustnost dovolání, nejsou způsobilé ani dovolatelem předestřené otázky týkající se (dovolatelem tvrzené) nicotnosti usnesení valné hromady spolku. Je tomu tak proto, že na jejich posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se jejich řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).
[9] Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto; družstvu však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu