ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1233.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1233/2019-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu , se sídlem v Praze 1, Štěpánská 619/28, PSČ 111 21, za účasti 1) C. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2) P. J. , narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, PSČ 162 00, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 84 Cm 56/2016, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 7 Cmo 333/2017-68, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 7 Cmo 333/2017-68, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 8. 6. 2016 se navrhovatel domáhá, aby soud zrušil společnost C. (dále též jen „společnost“), nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora. Navrhovatel uvádí, že návrh podává na základě zákonného zmocnění uvedeného v §238 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále též jen „daňový řád“), a tvrdí, že společnost po dobu delší než 4 roky nevykonává činnost, což dovozuje ze skutečnosti, že za zdaňovací období roku 2011 až 2014 přes výzvy nepodala daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob a ani na výzvy nereagovala. Dále navrhovatel uvádí, že společnost nezaložila do sbírky listin žádné účetní závěrky, z čehož lze usuzovat, že „není schopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok“ a „neplní tak svůj účel“.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2017, č. j. 84 Cm 56/2016-51, zrušil společnost a nařídil její likvidaci (výrok I.), jmenoval likvidátorem společnosti společnost Tomko a partneři, v. o. s. (výrok II.), rozhodl o poplatkové povinnosti společnosti (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když jeho předchozí usnesení ze dne 25. 7. 2016, č. j. 84 Cm 56/2016-6, k odvolání společnosti a P. J. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2017, č. j. 7 Cmo 428/2016-28, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Soud prvního stupně vyšel z toho že:
1) Společnost nezakládala do sbírky listin zákonem stanovené listiny, a proto ji usnesením ze dne 21. 6. 2016, č. j. 84 Cm 56/2016-4, vyzval k vyjádření a k odstranění vadného stavu v určené lhůtě, která však marně uplynula.
2) V odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2016, č. j. 84 Cm 56/2016-6, společnost a P. J. uvedli, že společnost nezakládala do sbírky listin účetní závěrky a nepodávala „daňová přiznání“, nejsou ale dány podmínky pro zrušení společnosti, nejsou objektivní důvody, pro které nemůže vykonávat činnost, které předvídá §93 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], a to, zda společnost vyvíjí nebo nevyvíjí činnost, je pouze na jejím uvážení. Společnost vykonává činnost v omezeném rozsahu, neboť se domáhá po V. L. splnění smluvních povinností ze smlouvy o spolupráci ze dne 20. 10. 2006.
3) Dne 15. 9. 2016 byla navrhovateli doručena daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za období 2012 až 2015, z nichž se podává, že společnost neměla žádné příjmy podrobené dani. Společnost „nezaložila“ daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2016.
4) Při jednání soudu konaném dne 11. 5. 2017 zástupce společnosti a P. J. uvedl, že společnost byla založena za jednorázovým účelem, a to ke stavebnímu projektu, ale za stavu, kdy nebylo plněno ze smlouvy o spolupráci, společnost nemůže vykonávat další činnost. Od svého založení v roce 2006 společnost neměla kromě smlouvy o spolupráci žádné aktivity a v současné době se zaměřuje pouze na vymožení své pohledávky vůči V. L.
5) V podání ze dne 19. 6. 2017 společnost a P. J. uvedli, že společnost hodlá provozovat „K. F.“, který od roku 2007 provozuje P. J. jako fyzická osoba, a zahájí kroky k realizaci uvedeného záměru.
6) Při jednání soudu konaném dne 26. 6. 2017 zástupce společnosti a P. J. uvedl, že P. J. stále provozuje „klub“ jako fyzická osoba a „nepodnikl“ kroky k obnovení činnosti společnosti „z důvodu dovolených“ a nehodlá vymáhat pohledávky vůči V. L., neboť je proti němu vedena „řada exekucí“.
[5] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že jsou dány podmínky pro zrušení společnosti a její likvidaci podle §93 písm. b) z. o. k., neboť společnost neplní svůj účel od svého založení, tvrzení o činnosti společnosti byla i po poučení soudu zcela nekonkrétní a nebylo prokázáno, že společnost začala vyvíjet činnost zapsanou v obchodním rejstříku. Podle soudu byl společnosti dán dostatečný prostor, aby učinila „alespoň základní kroky“ k zahájení činnosti, avšak společnost tuto možnost nevyužila a od roku 2006 do současné doby je „prokazatelně nečinná“.
[6] Městský soud v Praze k odvolání společnosti a P. J. v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[7] Odvolací soud, zabývaje se otázkou, zda v projednávané věci aplikovat §238 daňového řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2017, anebo ve znění účinném od 1. 7. 2017, uvedl, že v §238 daňového řádu ve znění účinném do 30. 6. 2017 byla výslovně stanovena „speciální skutková podstata“, jejíž naplnění bylo podmínkou pro zrušení právnické osoby a jež zakládala správci daně povinnost podat návrh soudu na zrušení takové právnické osoby a nařízení její likvidace.
[8] Podle odvolacího soudu „se musí v každém okamžiku řízení zkoumat existence důvodu zrušení právnické osoby, a to, zda je naplněna skutková podstata existující ke dni rozhodování soudu“. V projednávané věci ke dni rozhodování odvolacího soudu „předmětná skutková podstata neexistuje, neboť novelizované ustanovení §238 daňového řádu (ve znění platném a účinném od 1. 7. 2017) ji již neobsahuje . Z navrhovaného důvodu tedy předmětnou obchodní společnost zrušit nelze. Jiné důvody navrhovatelem v řízení tvrzeny nebyly.“
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky „procesního“ práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena, a to zda §238 odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2017, „byl důvodem“ pro zrušení obchodní korporace, nebo pouze zakládal „procesní legitimaci“ správce daně k podání směřujícímu ke zrušení obchodní korporace.
[10] Dovolatel, odkazuje na závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 8 Cmo 362/2016, namítá, že §238 odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2017, nebyl „bez dalšího důvodem“ pro zrušení obchodní korporace, ale pouze zakládal „procesní legitimaci“ správce daně k podání návrhu na její zrušení. Ke zrušení obchodní korporace docházelo podle dovolatele až poté, co byla soudem po provedeném dokazování „objasněna“ existence důvodů pro takový postup, a to např. důvodu podle §172 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), nebo podle §93 z. o. k.
[11] Dovolatel v návrhu na zahájení řízení uvedl, že společnost „není schopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok“, přesto odvolací soud uzavřel, že jiné důvody pro zrušení společnosti (než uvedené v §238 odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2017) dovolatel neuvedl. Odvolací soud podle dovolatele neposuzoval jím „tvrzenou zásadní skutečnost, kterou je naplnění předpokladů pro zrušení společnosti obsažených v §93 písm. b) z. o. k.“
[12] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
[13] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. k řešení dovoláním otevřené otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jež byla přijata až po vydání rozhodnutí odvolacího soudu.
[14] Podle §238 odst. 4 daňového řádu (ve znění účinném do 30. 6. 2017) správce daně při zjištění, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému zjištění, stanovení a vybrání daně, jakož i k úhradě nedoplatků. Pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky, oznámí správce daně tuto skutečnost příslušnému živnostenskému úřadu, popřípadě jinému orgánu veřejné moci, který vydal povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován. Jde-li o daňový subjekt zapsaný v obchodním rejstříku, podá správce daně za stejných podmínek návrh na zrušení právnické osoby a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení obchodního rejstříku.
[15] Podle §172 odst. 1 o. z. soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže
a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,
b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,
c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo
d) tak stanoví zákon.
[16] Podle §93 z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže
a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,
b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,
c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo
d) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.
[17] Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož:
1) Skutečnost, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky (§238 odst. 4 daňového řádu), sama o sobě nepostačuje pro (kladné) rozhodnutí soudu o zrušení společnosti a nařízení její likvidace.
2) Ustanovení §238 odst. 4 daňového řádu doplňuje §172 o. z. Nikoli však jako samostatná skutková podstata, která by navazovala na blanketní odkaz §172 odst. 1 písm. d) o. z., nýbrž jako právní norma, která správci daně (za splnění předpokladů §238 odst. 4 věty druhé daňového řádu) ukládá, aby podal návrh na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace, resp. jako právní norma, která správce daně jako navrhovatele zbavuje povinnosti osvědčit soudu právní zájem na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace. Jinak řečeno, ustanovení §238 odst. 4 daňového řádu tedy sice je ve vztahu speciality k §172 o. z., ale nikoli v tom směru, že by šlo o samostatný (svébytný) důvod pro vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby (a nařízení její likvidace), nýbrž jen potud, že správce daně nemusí osvědčit právní zájem na navrženém zrušení právnické osoby, a přesto může být se svým návrhem úspěšný.
3) Ustanovení §93 z. o. k. věcně doplňuje §172 odst. 1 o. z., neboť vypočítává další (zvláštní) skutkové podstaty, při jejichž naplnění má soud rozhodnout, že se obchodní korporace ruší a že se nařizuje její likvidace. Na rozdíl od §172 odst. 1 o. z. však může soud obchodní korporaci s odkazem na §93 z. o. k. zrušit jen v řízení zahájeném na návrh.
4) Ustanovení §93 písm. b) z. o. k. soudu ukládá zrušit obchodní korporaci a nařídit její likvidaci, není-li tato právnická osoba schopna vykonávat svoji činnost po dobu delší než 1 rok, a není-li proto schopna plnit svůj účel. Neschopnost vykonávat svoji činnost nelze zaměňovat s nečinností či s neschopností vykonávat svoji činnost řádně.
5) Soud může obchodní korporaci s odkazem na §93 písm. b) z. o. k. zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost (a v důsledku toho plnit svůj účel), nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává. Tomu odpovídá nejen jazykový výklad, ale i výklad teleologický, neboť podle přesvědčení Nejvyššího soudu je účelem právní normy obsažené v §93 písm. b) z. o. k. dosáhnout zániku (výhradně) těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož (objektivně) nejsou schopny vykonávat svoji činnost.
6) Na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Například skutečnost, že se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje (může naznačovat), že je (pravděpodobně) schopna i vykonávat svoji činnost. A naopak, nebude-li se tohoto řízení obchodní korporace (za podmínek §238 odst. 4 věty druhé daňového řádu) aktivně účastnit, bude ve většině případů možné uzavřít, že jsou naplněny předpoklady pro její zrušení a nařízení její likvidace podle §93 písm. b) z. o. k.
[18] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že závěr odvolacího soudu, podle něhož v §238 odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2017, byla výslovně „stanovena speciální skutková podstata“, jejíž naplnění bylo podmínkou pro zrušení právnické osoby, je nesprávný.
[19] Nezabýval-li se odvolací soud dovolatelem tvrzeným důvodem zrušení společnosti [tj. že společnost ve smyslu §93 písm. b) z. o. k. není schopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok a neplní tak svůj účel], domnívaje se mylně, že „jiné důvody“ (než uvedené v §238 odst. 4 daňového řádu) dovolatelem v řízení tvrzeny nebyly, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž i nesprávné.
[20] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[21] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
[22] V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu