ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1286.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 1286/2020-303
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce Bytového družstva Větrná Hůrka , se sídlem v Praze 5, Suchý vršek 2119/6, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25779567, zastoupeného JUDr. Janem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 586/99, PSČ 130 00, proti žalované K. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřinou Jirákovou, advokátkou, se sídlem ve Slaném, Třebízského 175/44, PSČ 274 01, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 4/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, č. j. 4 Cmo 227/2018-265, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále také jen „družstvo“) se žalobou domáhá, aby soud uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 5 v domě č. p. XY nacházejícím se v kat. úz. XY, v obci XY (dále jen „byt“).
[2] Rozsudkem ze dne 5. 6. 2018, č. j. 77 Cm 4/2014-247, Městský soud v Praze žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] K odvolání družstva Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 9. 2019, č. j. 4 Cmo 227/2018-265, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Družstvo podalo proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá dovolatelem formulovaná otázka, „zda lze s odvoláním na materiální publicitu zápisů v obchodním rejstříku uznat určité osobě právo nájmu družstevního bytu, v souladu s ust, §685, odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění platném v roce 2011, a stanovami žalobce, aniž bylo zkoumáno, zda tato osoba je, či není členem družstva, jež má být pronajímatelem, a aniž bylo zkoumáno, za jakých podmínek lze podle stanov družstva uzavřít nájemní smlouvu na nájem družstevního bytu“.
[6] Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož je v poměrech projednávané věci pro posouzení oprávněnosti užívání bytu žalovanou bez právního významu, zda žalovaná byla při uzavření smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 9. 2011 mezi družstvem a žalovanou (dále jen „smlouva o nájmu bytu“) členkou družstva, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[7] Z té se podává, že uzavřelo-li v konkrétním případě bytové družstvo smlouvu o nájmu bytu s osobou, která nebyla jeho členem, pak takovémuto nájemci vznikl (…) obecný nájem bytu podle §685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Srov. např. rozsudek ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4922/2009, nebo usnesení ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5137/2016. Případné zjištění, že žalovaná v době uzavření smlouvy o nájmu bytu nebyla členkou družstva, by tak samo o sobě nezpůsobovalo neplatnost této smlouvy.
[8] Ani výhrada dovolatele, podle níž členové představenstva družstva uzavřeli smlouvu o nájmu bytu „v rozporu se stanovami“, neboť ji uzavřeli s osobou, která nebyla členem družstva, dovolání přípustným nečiní. I v případě, že by (hypoteticky) stanovy družstva takové jednání zakazovaly, nebyla by tím per se dotčena platnost smlouvy o nájmu bytu; omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu družstva vyplývající z jeho stanov totiž není možno uplatňovat vůči třetím osobám. I takový právní úkon by družstvo zavazoval (k tomu srov. výslovné znění §13 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013, nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4181/2009, a v něm citovanou judikaturu).
[9] Rovněž otázku, zda družstvo zavazuje právní úkon učiněný osobou zapsanou v obchodním rejstříku jako statutární orgán (jeho člen), i když už statutárním orgánem (jeho členem) není, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2626/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2300/2008, ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3172/2007, nebo usnesení ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 26 Cdo 866/2014).
[10] Namítá-li dále dovolatel údajné vady řízení (absenci řádného odůvodnění rozhodnutí, porušení povinnosti rozhodovat ve skutkově obdobných věcech obdobně a opomenutí odvolacích námitek), přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání družstva bylo odmítnuto, a žalované tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[12] Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření žalované k dovolání ze dne 10. 3. 2020) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle §6 odst. 1, §7 bodu 4 a §9 odst. 1 advokátního tarifu 1.500 Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 378 Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 2.178 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu