ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.160.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 160/2020-341
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Topinkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29, PSČ 110 00, proti žalované Orkla Foods Česko a Slovensko a. s. , se sídlem v Byšicích, Mělnická 133, PSČ 277 32, identifikační číslo osoby 14803691, zastoupené Mgr. Petrem Ostrouchovem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, o ochranu autorského práva, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 54/2012, o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2018, č. j. 5 Co 47/2017-312, takto:
I. Dovolání žalobce i žalované se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2016, č. j. 36 C 54/2012-264, ve znění usnesení ze dne 15. 5. 2017, č. j. 36 C 54/2012-284, zamítl žalobu o zaplacení 420.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 111.949,20 Kč (výrok II.) a rozhodl, že o náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.).
[2] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když jeho předchozí rozsudek ze dne 14. 10. 2013, č. j. 36 C 54/2012-85, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2014, č. j. 1 Co 9/2014-99, jako soudu odvolacího Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 24. 6. 2015, č. j. 30 Cdo 360/2015-122, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně opravil tak, že u označení žalobce v záhlaví doplnil údaj o zástupci žalobce, ve výroku I. je potvrdil, ve výroku II. je změnil tak, že uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 30.492 Kč, a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.776 Kč.
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce (podle obsahu v rozsahu té části výroku, jíž odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně) a žalovaná (v rozsahu té části výroku, jíž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů).
I. K dovolání žalobce.
[5] Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako zjevně bezdůvodné.
[6] Dovolatel v dovolání otevírá (v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou) otázku hmotného práva, a to otázku „kvalifikace díla, textu hudební skladby, jako díla spojeného s dílem hudebním ve smyslu §5 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), a s tím související otázku majetkových práv autora tohoto díla (resp. jeho právního nástupce) a jejich ochrany proti neoprávněnému užití“. Odpověď na tuto otázku přitom plyne ze zcela jasného, výkladové potíže nepřipouštějícího znění zákona.
[7] Současná ani předchozí právní úprava institut jednoho „spojeného díla“ tak, jak ho v dovolání popisuje dovolatel, nezná. Dovolatelem citované ustanovení §5 autorského zákona, ve znění účinném do 30. 11. 2000, upravovalo nikoliv „spojené dílo“, nýbrž tzv. „díla spojená“, která sestávala ze dvou či více samostatných autorských děl. Souhlasu všech autorů jednotlivých spojených děl bylo (s výjimkou uvedenou v §5 odst. 3) zapotřebí pouze v případě, že šlo o nakládání se všemi spojenými díly (§5 odst. 1 věta druhá). Práva autorů spojených děl nakládat samostatně se svými jednotlivými díly jiným způsobem však zůstala nedotčena (§5 odst. 2 autorského zákona). Ostatně tak je tomu i za účinnosti současného zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), když užití díla ve spojení s jiným dílem spadá pod majetková práva autorů těchto jednotlivých děl (viz §12 odst. 1).
[8] Závěr odvolacího soudu, podle něhož „píseň Paráda“ je složena ze dvou samostatných děl, a to z textu a z hudby, a užila-li proto žalovaná v reklamě z těchto dvou děl toliko dílo hudební, nemusela mít souhlas autora textu, je tak – co do výsledku – správný.
[9] Stěžejní závěr odvolacího soudu, podle něhož slovnímu spojení „je to paráda“ není možné přiznat samostatnou autorskoprávní ochranu, neboť není jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, pak dovolatel nenapadá, a k dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá.
II. K dovolání žalované.
[10] Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. h) a §243c odst. 1 o. s. ř, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o náhradě nákladů řízení.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 5. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu