ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.160.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 160/2021-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky H. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrou Filovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Jablonecká 717/5, PSČ 190 00, za účasti D. M XY, b. d. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů 1599/31, PSČ 160 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 24/2016, o dovolání D. M XY, b. d . , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2020, č. j. 6 Cmo 132/2017-166, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. D. M XY, b. d., je povinno zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2017, č. j. 71 Cm 24/2016-80, zamítl „žalobu na určení, že usnesení členské schůze D. M XY, b. d.,, identifikační číslo osoby XY (dále též jen ‚družstvo‘), ze dne 12. 11. 2015, jímž byly zamítnuty námitky navrhovatelky proti rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva (dále též jen ‚usnesení členské schůze‘), je neplatné“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že vyslovil neplatnost usnesení členské schůze (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů (druhý výrok).
[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, č. j. 6 Cmo 132/2017-125, byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, č. j. 27 Cdo 2613/2018-154, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož je usnesení členské schůze neplatné, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018, a v něm citovanou judikaturu).
[6] Z té se podává, že:
1) Vyloučení z družstva je – jako jeden z důvodů zániku členství v družstvu
– vypočteno v §610 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále též jen „z. o. k.“). Institut vyloučení z družstva je obecně upraven v ustanoveních §614 až 622 z. o. k. Ve vztahu ke členům bytového družstva, s jejichž členstvím je spojen nájem družstevního bytu nebo společný nájem družstevního bytu (a taktéž i družstevního nebytového prostoru; srov. §729 odst. 1 z. o. k.), pak úpravu obsaženou ve zmíněných ustanoveních dále doplňuje §734 z. o. k. [zejména konkretizací důvodů pro vyloučení z družstva vycházejících ze specifik členských povinností, mezi něž v bytovém družstvu patří i povinnosti nájemce; srov. §733 odst. 2 z. o. k.].
2) Vyloučení z družstva je citelnou sankcí, jíž družstvo může postihnout porušování členských povinností (§575 odst. 2 z. o. k.), neboť členu družstva v důsledku vyloučení zaniká účast v družstvu a práva z této účasti plynoucí (uvedená zejména v §575 odst. 1 z. o. k.). V bytovém družstvu v důsledku vyloučení tak zaniká (mimo jiné) právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, nebo nájem družstevního bytu (družstevního nebytového prostoru); viz §734 odst. 3 větu první z. o. k.
3) Účelem právní úpravy vyloučení člena z družstva podle §614 a násl. a §734 odst. 1 z. o. k. je chránit družstvo (a jeho členy) před škodlivými důsledky opakovaných nebo závažných porušení členských povinností členem družstva.
4) S ohledem na závažnost právních důsledků, k nimž vede (viz výše), představuje vyloučení z družstva krajní řešení (prostředek ultima ratio ), jehož využití musí být odůvodněno okolnostmi konkrétního případu. Jinak řečeno, při posuzování, zda je vyloučení přiměřenou sankcí za porušení povinností členem družstva, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci, jakož i k právům a oprávněným zájmům jak dotčeného člena, tak družstva samotného a jeho ostatních členů [§212 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“)]. I zde se proto plně uplatní princip přiměřenosti (proporcionality) jako jedna ze základních zásad soukromého práva.
5) Stejně jako v případě jiných práv nesmí být ani vyloučení družstvem zneužito (srov. §8 o. z.). Takovým zneužitím by mohlo být i rozhodnutí o vyloučení člena za nevýznamné porušení povinností či v případech, kdy existuje podstatně účinnější způsob, kterým může družstvo zajistit dodržování zákonného stavu, a kdy je současně možné využití takového způsobu (namísto vyloučení člena z družstva) na družstvu spravedlivě požadovat.
6) Proti rozhodnutí (představenstva či jiného stanovami určeného orgánu) o vyloučení může dotčený člen družstva podat odůvodněné námitky k členské schůzi (§618 z. o. k.). Je-li důvodem pro podání námitek i vůle vylučovaného člena přestat s porušováním členských povinností a odstranit následky dosavadního porušování a učiní-li tak vylučovaný člen družstva ještě před zasedáním členské schůze (např. zaplatí dodatečně dlužné platby včetně veškerého příslušenství, nahradí škodu způsobenou družstvu apod.), měla by členská schůze uvedené okolnosti vzít v úvahu při zvažování, zda je na místě námitky člena družstva zamítnout. Podle okolností konkrétního případu může zamítnutí námitek v takové situaci odporovat shora popsanému smyslu a účelu právní úpravy vyloučení. Dodatečné splnění povinností však zpravidla nebude důvodem, pro který by členská schůze neměla zamítnout námitky vylučovaného člena, tehdy, postupoval-li takto člen opakovaně.
[7] V poměrech projednávané věci je ze skutkových zjištění odvolacího soudu zřejmé, že v době rozhodování členské schůze družstva navrhovatelka dlužila dovolateli toliko částku 582 Kč představující příslušenství dlužného nájemného, pro jehož nezaplacení byla z družstva vyloučena. O této dlužné částce přitom nevěděla, přičemž poté, kdy se o ní od dovolatele dozvěděla, neprodleně mu zaplatila i tuto částku.
[8] Z obsahu spisu přitom nevyplývá, že by navrhovatelka opakovaně plnila povinnosti spočívající v zaplacení dlužného nájemného až dodatečně (tedy, že by dluh opakovaně zaplatila až po rozhodnutí představenstva o jejím vyloučení).
[9] Odvolací soud tak správně dospěl k závěru, podle něhož okolnost, že navrhovatelka zaplatila dlužnou částku včetně příslušenství ještě před rozhodováním členské schůze, měla být členskou schůzí „zohledněna“ tak, že vyloučení navrhovatelky z družstva za dané situace odporuje smyslu a účelu právní úpravy vyloučení člena z družstva.
[10] Namítá-li dovolatel, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, vytýká odvolacímu soudu (údajnou) vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tím však uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz §241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.
[11] Napadené rozhodnutí navíc vytýkanou vadou netrpí; nehledě k tomu, že podle přesvědčení Nejvyššího soudu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhovuje požadavkům §157 o. s. ř., není pochyb o tom, že dovolatelem vytýkané (tvrzené) nedostatky nebyly na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 14. 12. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu