ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1692.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 1692/2020-391
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatelky P. u. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem, se sídlem ve Zbečně 123, PSČ 270 24, za účasti J. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Navrátilem, advokátem, se sídlem v Plzni, Hluboká 1336/55, PSČ 326 00, o zaplacení 22.992.000 Kč s příslušenstvím, in eventum o zaplacení 25.000.000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení obchodního podílu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 482/2011, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2019, č. j. 14 Cmo 33/2014-367, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2019, č. j. 14 Cmo 33/2014-367, jakož i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2013, č. j. 13 Cm 482/2011-236, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem na zahájení řízení doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 6. 4. 2011 se navrhovatelka domáhá zaplacení 22.992.000 Kč s příslušenstvím, in eventum zaplacení 25.000.000 Kč s příslušenstvím oproti převodu obchodního podílu ve společnosti M. P., identifikační číslo osoby XY (dále též jen „společnost“), jemuž odpovídá vklad do základního kapitálu společnosti ve výši 270.000 Kč. Návrh odůvodňuje tím, že J. J. byl členem dozorčí rady navrhovatelky a dne 8. 6. 2006 uzavřel s navrhovatelkou smlouvu o převodu obchodního podílu ve výši 1/3 ve společnosti (dále též jen „obchodní podíl“). Dohodnutá cena za obchodní podíl ve výši 25.000.000 Kč nebyla stanovena postupem podle §196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), na základě posudku soudem jmenovaného znalce, a proto je smlouva o převodu obchodního podílu absolutně neplatná. Navrhovatelka se přesto stala společnicí společnosti, neboť obchodní podíl vydržela. Hodnota obchodního podílu činila pouze 2.008.000 Kč, navrhovatelka proto požaduje vrácení 22.992.000 Kč, o něž se J. J. na její úkor obohatil. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že obchodní podíl nevydržela, domáhá se navrhovatelka vrácení zaplacené ceny oproti převodu obchodního podílu zpět na J. J..
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 9. 2013, č. j. 13 Cm 482/2011-236, zamítl žalobu o zaplacení 22.992.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 25.000.000 Kč s příslušenstvím oproti převodu obchodního podílu (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Podle výpisu z obchodního rejstříku navrhovatelky byl J. J. členem její dozorčí rady od 23. 4. 2001 do 20. 6. 2006.
2) Podle výpisu z obchodního rejstříku společnosti byl J. J. jejím společníkem s obchodním podílem ve výši 1/3, jemuž odpovídal vklad do základního kapitálu ve výši 270.000 Kč.
3) J. J. jako převodce a navrhovatelka jako nabyvatelka uzavřeli dne 8. 6. 2006 smlouvu o převodu obchodního podílu za cenu 25.000.000 Kč.
4) Cena za obchodní podíl nebyla stanovena na základě posudku soudem jmenovaného znalce.
5) Podle znaleckého posudku doc. Ing. Pavla Legáta, CSc., č. 433/004/2011 ze dne 10. 2. 2011 odpovídala obvyklá cena obchodního podílu ke dni 8. 6. 2006 částce 2.008.000 Kč.
6) Podle znaleckého posudku B. S. O. spol. s r. o. č. 2011/562/97 ze dne 31. 10. 2011 (zpracovaného na základě objednávky V. B.) odpovídala obvyklá cena obchodního podílu částce 65.071.000 Kč.
7) Podle znaleckého posudku Equity Solutions Appraisals s. r. o. (dále též jen „Equity Solutions Appraisals“) č. 133-471/2012 ze dne 14. 5. 2012 (zpracovaného na základě zadání navrhovatelky) odpovídala obvyklá cena obchodního podílu ke dni 8. 6. 2006 částce 4.301.000 Kč.
8) Podle znaleckého posudku BDO ZNALEX, s. r. o. (dříve ZNALEX, s. r. o., dále též jen „BDO ZNALEX“) č. 502/40/2013 ze dne 29. 4. 2013 byla sjednaná cena za převod obchodního podílu ve výši 25.000.000 Kč „cenou tržní“ v místě a čase obvyklou.
9) Podle znaleckého posudku Expert Group s. r. o. (dále též jen „Expert Group“) č. 3/5-2013 ze dne 3. 5. 2013 (zpracovaného na základě zadání navrhovatelky) je nejvhodnější metodou pro ocenění tržní hodnoty obchodního podílu ke dni 8. 6. 2006 metoda diskontovaných peněžních toků.
[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že J. J. byl ke dni podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu členem dozorčí rady navrhovatelky, a proto v souladu s §196a odst. 3 obch. zák. měla být cena za převod obchodního podílu stanovena posudkem znalce.
[5] Odkazuje na závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněného pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 67/2012“), uvedl, že smlouva o převodu obchodního podílu je platná, neboť cena sjednaná za převod byla cenou v místě a čase obvyklou.
[6] Ke stanovení obvyklé ceny obchodního podílu bylo v řízení předloženo několik znaleckých posudků zpracovaných „nikoli k zadání soudu“. Vzhledem k zásadním rozdílům v ocenění mezi znaleckými posudky soud za účelem zjištění obvyklé ceny obchodního podílu ustanovil znalecký ústav BDO ZNALEX. Podle znaleckého posudku BDO ZNALEX byla cena ve výši 25.000.000 Kč sjednaná za převod obchodního podílu cenou v místě a čase obvyklou. Znalec podle soudu „velmi logicky vycházel z toho, že v jeden den, 8. 6. 2006, byly na trhu obchodní podíly o totožné velikosti v totožné společnosti, přičemž jeden se převáděl smlouvu o převodu obchodního podílu z J. J. na navrhovatelku za částku 25 mil. Kč, druhý byl kapitalizován ve společnosti za částku 59 mil. Kč, tedy zcela zřejmě za částku ještě vyšší. Z výpovědi předsedy představenstva navrhovatelky (vznik funkce až po podání návrhu) a dále z výpovědi svědka B. a i z dalších listinných důkazů, jako je emailová komunikace s J., dodatek ke smlouvě se společností R. a ze zpráv společnosti HVB Bank, dle názoru soudu pak vyplývá ujednání o ceně obchodního podílu jako ceně obvyklé motivované ‚fúzí‘ navrhovatelky a společnosti.“ Použitá metoda „porovnání“ odpovídá i „logice věci“.
[7] Návrhu navrhovatelky na zpracování dalšího znaleckého posudku za použití znalecké metody podle doporučení Expert Group soud nevyhověl s odůvodněním, že je věcí znalce, jakou metodu zvolí, použije a obhájí, což v daném případě BDO ZNALEX učinil.
[8] Soud nezohlednil ani námitku navrhovatelky, podle níž nelze srovnat cenu za převod obchodního podílu s cenou zjištěnou v rámci kapitalizace pohledávky. Důvody, pro které „společnost měla záměr na kapitalizaci pohledávky právě ve výši 59 mil. Kč, nehrají dle názoru soudu rovněž roli, pouze nepřímo potvrzují existenci nabídky a poptávky ...“.
[9] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[10] Odvolací soud, odkazuje na R 67/2012 a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1045/2014, ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že pouze z důvodu absence znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce nelze učinit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu.
[11] Přisvědčil rovněž závěru soudu prvního stupně, podle něhož cena sjednaná za obchodní podíl ve výši 25.000.000 Kč je cenou v místě a čase obvyklou („cenou tržní“). K zodpovězení otázky výše obvyklé ceny je třeba odborných znalostí, kterými soud nedisponuje, proto byl podle odvolacího soudu důkaz znaleckým posudkem podle §127 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), „zcela namístě“. Odvolací soud měl za to, že je při hodnocení znaleckého posudku výrazně limitován a nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce. Judikatura Ústavního soudu, na kterou odkazuje, na druhou stranu poměrně striktně soudům ukládá hodnotit znalecký posudek podle zásady volného hodnocení důkazů, neponechávat bez povšimnutí jeho věcnou správnost a kriticky hodnotit i úplnost a bezvadnost podkladových materiálů, které znalec podrobuje svému zkoumání.
[12] Odvolací soud hodnotil znalecký posudek BDO ZNALEX v rámci uvedených limitů a uzavřel, že „za použití srovnávací metody (z důvodu totožnosti, ocenění obchodního podílu bylo porovnáno s oceněním vzniknuvšího podílu navrhovatelky) byla cena převáděného podílu (25.000.000 Kč) cenou tržní (v místě a čase obvyklou). Závěry ustanoveného znaleckého ústavu přitom nejsou v příkrém rozporu (naopak spíše rezonují) s dalšími závěry zjištěnými v průběhu vedeného dokazování (výpověď svědka B. či H. při jednání dne 15. 8. 2012, č. l. 142).“
[13] Nesouhlas navrhovatelky s hodnocením důkazů provedeným soudem prvního stupně považoval odvolací soud s odkazem na §132 o. s. ř. za irelevantní. Poukazuje-li navrhovatelka na závěry znaleckých posudků Equity Solutions Appraisals a Expert Group, pak podle odvolacího soudu přehlíží, že znalecký posudek Equity Solutions Appraisals použil pro ocenění obchodního podílu údaje, které k 8. 6. 2006 nebyly známy, a závěry znaleckého posudku Expert Group se týkají pouze analýzy oceňovacích metod a „výběru nejvhodnější metody“.
[14] Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[15] Jde o otázku „hodnocení důkazu znaleckým posudkem, resp. vázanosti soudu závěry znaleckého posudku“ a s ní související otázku „řešení rozporů mezi znaleckými posudky podanými v rámci téhož řízení (problematika tzv. revizního znaleckého zkoumání)“.
[16] Dovolatelka, odkazujíc na judikaturu Nejvyššího soudu, vytýká oběma soudům, že opřely své závěry o obvyklé ceně obchodního podílu výhradně o znalecký posudek BDO ZNALEX a že ke znaleckým posudkům Equity Solutions Appraisals a Expert Group nepřihlédly a jejich závěry nijak nehodnotily.
[17] Dovolatelka namítá, že zpracovatel znaleckého posudku BDO ZNALEX, „aniž by jemu zadaný znalecký posudek byl zadán jako revizní znalecký posudek“, se „spontánně vyjádřil kriticky ke znaleckému posudku … Equity Solutions Appraisals, kterému vytkl to, že vycházel z informací, které ke dni ocenění nebyly známy“. Soud prvního stupně toto hodnocení převzal do svého rozhodnutí, aniž uvedl, na základě jakých úvah upřednostnil stanovisko BDO ZNALEX (včetně jeho negativního vyjádření k odborným závěrům znaleckého posudku Equity Solutions Appraisals) a na základě jakých úvah shledal závěry znaleckého posudku Equity Solutions Appraisals „nesprávnými“. Odvolací soud pak uvedené hodnocení „zcela nekriticky“ toliko opakuje. Přitom na jednání soudu konaném dne 28. 8. 2013 zpracovatel znaleckého posudku Equity Solutions Appraisals Ing. Jan Attl uvedl, že „i kdyby bylo vycházeno jen z dat do roku 2006, pokud jde o ocenění obchodního podílu, závěry znaleckého posudku … by se nijak nelišily“.
[18] U znaleckého posudku Expert Group se odvolací soud podle dovolatelky omezil jen na konstatování, že se týká pouze analýzy oceňovacích metod a „výběru nejvhodnější metody“, avšak neodpovídá na pro řízení stěžejní otázku, zda cena obchodního podílu byla „cenou tržní“. Odvolací soud však přehlíží, že znalecký posudek Expert Group dospívá k jednoznačnému závěru, podle něhož „transakce považovaná BDO ZNALEX za srovnatelnou“ (kapitalizace pohledávky navrhovatelky za společností) „není tržní transakcí, takže BDO ZNALEX nemohl dospět k ověření tržní, v daném místě a čase obvyklé, ceny (lépe hodnoty), navíc tato transakce vůbec neposkytuje informaci o hodnotě...“. Tento odborný závěr „je pro danou věc nepochybně zásadní skutečností, k níž bylo povinností odvolacího soudu a stejně tak i soudu prvního stupně ve smyslu shora uvedeného přihlédnout a vypořádat se s ní“.
[19] Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[20] J. J. ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně aby je jako nedůvodné zamítl.
[21] Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou otevřené otázky hodnocení znaleckých posudků, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[22] Podle §127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2). Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost (odstavec 3).
[23] Podle §127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
[24] Podle §132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
[25] Z ustálené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu se podává, že:
1) Na znalecký posudek splňující předpoklady stanovené v §127a o. s. ř. se hledí jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, ačkoli byl předložen účastníkem (jak se podává přímo z výslovného znění zmíněného ustanovení).
2) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle §132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.
3) Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.
Srovnej za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019, a judikaturu v něm citovanou.
[26] Napadené rozhodnutí výše popsané judikatorní závěry nerespektuje. Nejvyšší soud se ztotožňuje s dovolatelkou v tom, že odvolací soud neuvedl dostatečně důvody, pro které nevycházel ze závěrů znaleckých posudků Equity Solutions Appraisals a Expert Group, zejména se nijak nevypořádal s obsahem výpovědi zpracovatele prvního z posudků, který uvedl, že ocenění obchodního podílu by se nijak nelišilo, pokud by se vycházelo pouze z dat do roku 2006, a se závěrem druhého z posudků, podle něhož kapitalizace pohledávky nebyla srovnatelnou tržní transakcí způsobilou k porovnání při použití srovnávací metody ocenění obchodního podílu.
[27] Nejvyšší soud přitom opětovně připomíná, že má-li soud při rozhodování k dispozici více znaleckých posudků s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěrů ostatních znaleckých posudků; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout všechny znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.
[28] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[29] Zbývá dodat, že řízení v projednávané věci je nesporným řízením ve smyslu §200e odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Tomu také odpovídá označení účastníků řízení v záhlaví tohoto rozhodnutí. V tomto řízení se rozhoduje usnesením. Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé rozsudkem (ačkoliv měl rozhodnout usnesením), nezbavuje soud vyššího stupně povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (o odvolání nebo o dovolání) usnesením. To, že soud rozhodl jinou - kvalitativně vyšší, leč v rozporu s procesním předpisem zvolenou - formou rozhodnutí, je vadou řízení, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99). Proto Nejvyšší soud i v této věci rozhodl o dovolání usnesením (§243f odst. 4 o. s. ř.).
[30] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[31] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 6. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu