ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1829.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 1829/2020-210
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobců a) K. K. , narozeného XY, bytem XY, a b) T. B., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, se sídlem v Chýni, Západní 449, PSČ 253 01, proti žalovanému I. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 27/2020, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2020, č. j. 17 Co 121/2019-189, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 5. 2. 2017 domáhají po žalovaném (po částečném zpětvzetí žaloby) 1.000.000 Kč z titulu smluvní pokuty za porušení zákazu konkurence sjednaného v dohodě o spolupráci, uzavřené mezi žalobci a žalovaným dne 12. 8. 2013.
[2] Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 8. 1. 2019, č. j. 29 C 50/2017-155, žalobě vyhověl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaného zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovoláním otevřenou otázku výkladu §9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. odvolací soud zodpověděl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že:
1) Akcionářská (společnická) dohoda upravuje vztahy mezi akcionáři (společníky), související s jejich účastí ve společnosti. Řídí se třetí částí zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) [§261 odst. 3 písm. a) obch. zák.] a při jejím výkladu je třeba postupovat podle §266 obch. zák.
Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1873/2019, odst. 27.
2) Do věcné příslušnosti krajských soudů spadají podle §9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. spory z jakýchkoliv vztahů mezi společníky navzájem, které se týkají jejich účasti ve společnosti, včetně všech sporů, jejichž základ „leží“ ve smlouvách o převodu podílu, a to bez ohledu na to, zda na obou stranách smlouvy stojí stávající společníci, či zda je podíl převáděn ze stávajícího společníka na třetí osobu, a to i sporů ze smlouvy o smlouvě budoucí o uzavření smlouvy o převodu podílu ve společnosti.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015, uveřejněné pod číslem 141/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5845/2017.
[6] V projednávané věci jde o spor ze smlouvy (dohody) z 12. 8. 2013, jejímž předmětem byla vzájemná spolupráce dovolatelů a žalovaného jakožto společníků společnosti M. O. „při realizaci společného projektu – majetkového vstupu do společnosti N. Č. l. (…), resp. dosáhnutí takového postavení, aby přímo prostřednictvím obchodní společnosti M. O. (…), popřípadě prostřednictvím samostatné obchodní společnosti, vlastnili majetek tvořící výrobní zařízení stanice v XY (…), jejímž vlastníkem je společnost N. Č. l.“ V této dohodě převzali účastníci řízení mimo jiné závazky mlčenlivosti, zákazu konkurence a ochrany obchodního tajemství, které zajistili smluvními pokutami.
[7] Závěr odvolacího soudu, podle něhož tato dohoda je tzv. vedlejší dohodou společníků kapitálových společností, jejíž obsah souvisí s účastí ve společnosti (týká se vzájemných vztahů společníků), a spor z této dohody je proto sporem mezi společníky týkající se jejich účasti ve společnosti ve smyslu §9 odst. 2 písm. e) o. s. ř., odpovídá výše citované ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 8. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu