ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2029.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 2029/2020-80
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobců a) Z. Z. , narozené XY, a b) F. Z. , narozeného XY, obou bytem XY, obou zastoupených JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., advokátem, se sídlem v Teplicích, Školní 646/20, PSČ 415 01, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Neratovice , se sídlem v Neratovicích, Na Výsluní 1314, PSČ 277 11, identifikační číslo osoby 00036048, zastoupenému JUDr. Jiřím Beránkem, advokátem, se sídlem v Mělníku, Havlíčkova 304/5, PSČ 276 01, o určení členství v bytovém družstvu a o zaplacení vypořádacího podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 93/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 11. 2019, č. j. 6 Cmo 220/2018-55, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 11. 2019, č. j. 6 Cmo 220/2018-55, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 12. 9. 2016 se žalobci domáhají určení, že jsou společnými členy Stavebního bytového družstva Neratovice (dále též jen „družstvo“).
[2] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 15. 6. 2017 se žalobci domáhají na družstvu zaplacení vypořádacího podílu ve výši určené znalcem, minimálně však ve výši 1.000 Kč.
[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 12. 2017, č. j. 79 Cm 93/2016-20, obě věci spojil ke společnému řízení.
[4] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 79 Cm 93/2016-28, určil, že žalobci jsou společnými členy družstva (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení vypořádacího podílu ve výši určené znalcem, minimálně však ve výši 1.000 Kč (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[5] Přitom vyšel mimo jiné z toho, že:
1) Dne 25. 5. 1994 uzavřelo družstvo jako pronajímatel a žalobci jako nájemci smlouvu o nájmu družstevního bytu.
2) Z e-mailové korespondence žalobkyně ze dne 27. 3. 2012 adresované předsedovi družstva vyplývá, že žalobci požadovali úpravu návrhu smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena, konkrétně nesouhlasili s tím, „aby jim s převedením bytu do vlastnictví zaniklo členství v družstvu s odkazem na §24 odst. 9 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů)“, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
3) E-mailem ze dne 11. 4. 2012 žalobkyně urgovala družstvo o podání stanoviska, neboť ke své žádosti ze dne 27. 3. 2012 neobdržela žádnou odpověď.
4) Dne 21. 9. 2012 uzavřelo družstvo jako převodce s žalobci jako nabyvateli smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena (dále též jen „smlouva“).
5) Článek IV. bod 1 až 4 smlouvy obsahuje ujednání o finančním vyrovnání stran.
6) Podle článku VI. bodu 4 smlouvy převedením jednotky zaniká členství nabyvatelů v družstvu v souladu s §24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů.
7) Dopisem ze dne 7. 5. 2013 adresovaným družstvu žalobkyně požádala ve smyslu článku IV. bodu 2 smlouvy o případné další finanční vypořádání a o sdělení výše zůstatku fondu oprav připadajícího na bytovou jednotku žalobců.
8) V dopisu ze dne 6. 11. 2014 adresovaném žalobkyni družstvo uvedlo, že „na základě konečného finančního vypořádání stavby provedlo družstvo vypořádání veškerých složených finančních prostředků a žalobcům bylo ve dvou platbách vráceno 19.166 Kč“. S odkazem na §24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů družstvo dále uvedlo, že „pokud byly složené finanční prostředky zdrojem financování domu, nevracejí se“.
9) Podle dopisu ze dne 14. 1. 2016, adresovaného zástupkyni žalobců JUDr. Jarmile Vrbové zástupcem družstva JUDr. Jiřím Beránkem družstvo nárok žalobců na vypořádací podíl odmítlo a zároveň souhlasilo s tím, že ujednání „ve smlouvě ohledně ukončení členství v družstvu převodem bytu do vlastnictví člena družstva je neplatné. Má za to, že členství žalobců v družstvu neskončilo, a pokud členství neskončilo, vznesený nárok nemohl vzniknout“.
10) Podle dopisu ze dne 10. 3. 2016, adresovaného zástupci družstva zástupkyní žalobců, žalobci souhlasili se závěrem, podle něhož zůstali členy družstva, a požadovali, aby tuto skutečnost potvrdilo též družstvo.
11) V dopisu ze dne 29. 3. 2016 adresovaném zástupkyni žalobců zástupce družstva uvedl, že podle družstva „žalobci nejsou členy družstva, členství jim zaniklo a za členy je družstvo nevede“.
12) Podle části III. článku 14 stanov družstva (dále též jen „stanovy“) majetkovou účast člena v družstvu tvoří členský vklad (tj. základní členský vklad a další členský vklad), členský podíl, příp. dodatečný členský vklad (bod 1). Základní členský vklad je pro všechny členy družstva stejný a je 1.000 Kč. Po dobu trvání členství nemůže majetková účast člena v družstvu klesnout pod hodnotu základního členského vkladu (bod 2). Další členský vklad je 2.000 Kč a představuje část zálohy na členský podíl. Při splacení členského podílu zaniká (bod 3).
13) Podle části III. článku 15 stanov je členským podílem majetková účast člena na družstevní výstavbě, technickém zhodnocení domu, příp. na pořízení pozemku příslušejícího k domu (bod 1). Zálohovou výši členského podílu určí družstvo před zahájením družstevní výstavby tak, aby jeho výše kryla rozpočtem stanovené náklady připadající na byt (nebytový prostor), který byl členovi přidělen, snížené o státní příspěvek poskytnutý na výstavbu, o úvěr poskytnutý peněžním ústavem na výstavbu, příp. o jiné zdroje financování družstevní výstavby (bod 2).
[6] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že členství žalobců v družstvu nezaniklo, neboť „nebyl naplněn žádný zákonem aprobovaný způsob zániku členství v družstvu“.
[7] Soud, cituje §24 zákona o vlastnictví bytů, uvádí, že toto ustanovení „stanoví speciální úpravu zániku členství v rámci některých převodů uvnitř družstva. V tomto ohledu pak lze odkázat na to, že členství v družstvu má dvě vkladové složky, na jejichž základě funguje“. První složkou je základní členský vklad, který uděluje členu „obecně členská práva a povinnosti atd. Druhou složkou je další členský vklad, který je vázán k bytu … Dané podíly jsou na sobě do určité míry závislé. Například nelze převést pouze další členský vklad (tedy převést byt) bez současného převedení členského vkladu. Nicméně lze převést byt do vlastnictví, kdy tento byt je převeden na základě započtení proti dalšímu členskému vkladu. V takovém případě však nezaniká členství na základě základního členského podílu“.
[8] Podle soudu „základní členský vklad tedy představuje zejména právo podílet se na hlasování – rozhodování o nakládání s budovou jako celkem … Toto právo nemůže automaticky zaniknout převodem bytu do osobního vlastnictví (vyjma případu, kdy byl základní členský vklad zdrojem financování domu s převáděnými jednotkami), ale pouze právem aprobovaným způsobem“.
[9] Soud, vycházeje z článků 14 a 15 stanov, uvádí, že je „zcela evidentní, že členský vklad a tzv. družstevní podíl jsou dle stanov odděleny a pouze členský podíl se týkal financování výstavby. Není tedy naplněna dikce §24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů, že by se jednalo o případ, kdy by zaniklo členství v družstvu zcela po převedení jednotky do osobního vlastnictví člena družstva, neboť mu stále náleží základní členský vklad, se kterým je spojeno členství v družstvu“.
[10] Členství v družstvu by mohlo být podle soudu ukončeno dohodou podle §231 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Soud má však za prokázané, že se o dohodu nejednalo, neboť zde nebyla „naplněna vůle obou stran“. Podle soudu je článek VI. bod 4 smlouvy, který obsahuje ujednání o ukončení členství v družstvu, neplatný, neboť „družstvo zneužilo svého silnějšího postavení (§56a obch. zák.) a vnutilo toto ustanovení žalobcům, ačkoli s ním nesouhlasili. Takový postup se dá shledat nejen jako zneužití postavení silnějšího subjektu, ale jako závadný i pro rozpor s dobrými mravy“. O dohodu se pak nemůže jednat ani z toho důvodu, že smlouva není opatřena dostatečným počtem podpisů členů představenstva, do jehož působnosti schválení dohody o ukončení členství v družstvu spadá.
[11] Návrh žalobců na vyplacení vypořádacího podílu je podle soudu „v podstatě alternativním návrhem pro případ, že by soud shledal, že žalobci nejsou členy družstva“. Proto „soud tento návrh jako bezpředmětný zamítl“.
[12] Vrchní soud v Praze k odvolání družstva v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu o určení společného členství žalobců v družstvu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[13] Odvolací soud nepřisvědčil názoru žalobců, podle něhož je II. výrok rozsudku soudu prvního stupně výrokem závislým na výroku I. Podle odvolacího soudu „žalobci podali dvě samostatné žaloby, stojící na odlišných, respektive protikladných východiscích. Na obsahu žalob se nezměnilo ničeho tím, že řízení o dvou žalobách byla spojena ke společnému projednání. O každém z uplatněných nároků soud rozhodl samostatným výrokem. Aby se ten který výrok stal předmětem odvolacího řízení, musel by být napaden včasným a řádným odvoláním“. Výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně „nebyl napaden odvoláním, nebyl tedy dán procesní prostor pro jeho přezkum v odvolacím řízení“.
[14] Poté se odvolací soud zabýval otázkou členství žalobců v družstvu, konkrétně tím, „zda se podle stanov základní členský vklad zahrnoval do členského podílu, připadajícího na jednotku, protože pak by převodem jednotky došlo k zániku členství podle věty prvé citovaného zákonného ustanovení. Cituje články 14 bod 1 a 15 bod 1 stanov, uvedl, že „z citované pasáže stanov vyplývá, že v daném případě byl členský podíl majetkovou účastí, přičemž součástí tohoto členského podílu, této majetkové účasti, byl i základní členský vklad. V této souvislosti nelze než uzavřít, že převodem jednotky do vlastnictví žalobců došlo k zániku jejich členství v družstvu“.
[15] Podle odvolacího soudu nemůže být předmětem dohody účastníků, že členství v družstvu ve smyslu ustanovení §24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů uzavřením smlouvy zaniká. „Buď totiž byly splněny zákonné předpoklady pro zánik členství ve smyslu této právní úpravy, a to zaniklo, nebo nebyly splněny, a členství zkrátka nezaniklo.“
[16] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku hmotného práva a současně se při jejím řešení „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázkách obdobných, přičemž zcela shodná otázka hmotného práva v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.
[17] Dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož „byl členský podíl majetkovou účastí, přičemž součástí tohoto členského podílu, této majetkové účasti, byl i základní členský vklad“. Dovolatelé zdůrazňují, že podle článku 14 bodu 1 stanov tvořil majetkovou účast člena družstva členský vklad rozdělený na základní členský vklad ve výši 1.000 Kč a další členský vklad ve výši 2.000 Kč. Dále byla majetková účast člena družstva tvořena členským podílem a případně dodatečným členským vkladem. Podle článku 14 bodu 3 stanov představoval další členský vklad zálohu na členský podíl, který je dle článku 15 bodu 1 stanov majetkovou účastí člena na družstevní výstavbě.
[18] Z uvedeného je podle dovolatelů zřejmé, že „pouze jedna část členského vkladu, a to další členský vklad ve výši 2.000 Kč, tvoří součást, resp. jednu složku členského podílu, kterým se člen družstva podílí na družstevní výstavbě. Jelikož majetková účast člena v družstvu ve smyslu článku 14 stanov družstva je širší než majetková účast člena na družstevní výstavbě ve smyslu článku 15 stanov družstva, je závěr odvolacího soudu … chybný“.
[19] Dovolatelé mají za to, že základní členský vklad ve výši 1.000 Kč stále představuje jejich majetkovou účast v družstvu, neboť samo družstvo potvrdilo, že „členský vklad tvoří součást základního jmění družstva“, přičemž podle dovolatelů nedošlo v důsledku převodu družstevního bytu do jejich vlastnictví ke změně „základního jmění“ družstva.
[20] Dovolatelé dále namítají překvapivost a nepředvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, neboť stranám sporu nepředestřel své závěry a neumožnil jim se vyjádřit. Rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatelů trpí též nepřezkoumatelností, neboť „se věcně nezabýval odvolacími námitkami družstva“.
[21] Podle dovolatelů není ani správný závěr odvolacího soudu, podle něhož II. výrok rozhodnutí soudu prvního stupně není závislým na I. výroku rozhodnutí. Dovolatelé se domnívají, že „žaloba na určení řešila závazným způsobem předběžnou otázku žaloby na plnění“, a proto pokládají II. výrok rozhodnutí soudu prvního stupně za závislý na I. výroku rozhodnutí. Proto dovolatelé nesouhlasí ani s druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu týkajícím se náhrady nákladů řízení. Družstvo podle nich nemělo ve věci plný úspěch, a tudíž mu právo na náhradu nákladů ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. nesvědčí.
[22] Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[23] Družstvo ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců zamítl.
[24] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., a to k řešení otázky výkladu §24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[25] Podle §24 odst. 9 zákona o bytovém vlastnictví převodem jednotky podle odstavců 1 až 8 zaniká členství nabyvatele v družstvu bez práva na vrácení členského podílu připadajícího na jednotku, případně základního členského vkladu, pokud byl zdrojem financování domu s převáděnými jednotkami. Členství v družstvu však nezaniká, jestliže majetková účast člena v družstvu i po převodu jednotky dosahuje alespoň výše základního členského vkladu.
[26] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává:
1) V případě družstevního podílu, jehož součástí je nájem družstevního bytu, jsou práva a povinnosti plynoucí z účasti v bytovém družstvu a představující družstevní podíl tvořena dvěma složkami. První složku představují individuální práva a povinnosti určené zákonem a stanovami, vztahující se ke konkrétnímu družstevnímu bytu (zejména právo nájmu družstevního bytu). Druhou složku pak tvoří práva a povinnosti, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Jde např. o právo účastnit se zasedání členské schůze, právo hlasovat na zasedání členské schůze či mimo ni, právo požádat o svolání členské schůze, právo požadovat doplnění programu členské schůze atd.
2) Převod družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky), pronajatého členu bytového družstva, do vlastnictví tohoto člena družstva není právní skutečností, s níž zákon spojuje zánik účasti tohoto člena bytového družstva. V důsledku převodu družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) se člen družstva – nájemce bytu – stává vlastníkem dotčeného bytu (odpovídající bytové jednotky) a dochází tak ke splynutí práv a povinností plynoucích z nájmu bytu v jedné osobě a tudíž i k jejich zániku. Jinými slovy, nabytím vlastnického práva k původně družstevnímu bytu (k odpovídající bytové jednotce) zanikají členská práva a povinnosti člena bytového družstva, plynoucí z nájmu družstevního bytu. Nicméně nabyvatel družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) nadále zůstává členem bytového družstva s právy a povinnostmi tvořícími druhou (výše popsanou) složku, nenastane-li jiná skutečnost, s níž zákon spojuje zánik účasti v bytovém družstvu (např. nedohodnou-li se družstvo a člen na zániku členství).
3) Výjimku představovalo ustanovení §24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jež se však vztahovalo toliko na byty, převáděné do vlastnictví členů družstva, které jsou ve vlastnictví (případně spoluvlastnictví) družstev, na něž byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních právních předpisů, jakož i na byty, jež byly ke dni účinnosti označeného zákona ve vlastnictví lidových bytových družstev.
4) Protihodnotou za členská práva a povinnosti vztahující se k družstevnímu bytu, která člen bytového družstva pozbyl převodem tohoto bytu do svého vlastnictví, je jeho vlastnické právo k uvedenému bytu.
Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3190/2019, v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2675/2010, ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010 (uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 (uveřejněný pod číslem 67/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[27] Odvolací soud se v projednávané věci výše uvedenými judikatorními kritérii neřídil, neboť se především nezabýval tím, zda se ustanovení §24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů v této věci vůbec uplatní, tj. zda na byt převáděný do vlastnictví žalobců jako členů družstva byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních právních předpisů (§24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů). Nebylo-li tomu tak, nelze o zániku členství žalobců v družstvu v důsledku převodu družstevního bytu do jejich vlastnictví s odkazem na §24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů uvažovat.
[28] I kdyby se však jednalo o případ uvedený v §24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, měl odvolací soud vzít v úvahu, že základní členský vklad podle stanov družstva nebyl zdrojem financování výstavby domu, v němž se převáděný byt nachází. Tímto zdrojem totiž byly pouze další členský vklad jako část zálohy na „členský podíl“ a „členský podíl“ jako majetková účast člena družstva na družstevní výstavbě, technickém zhodnocení domu, příp. na pořízení pozemku příslušejícího k domu. Právě „členský podíl“ (a nikoliv též základní členský vklad) tak byl „členským podílem připadajícím na jednotku“ ve smyslu §24 odst. 9 věty první zákona o vlastnictví bytů, který se (jako majetková účast žalobců vztahující se k družstevnímu bytu a transformující se ve vlastnické právo k bytu) žalobcům po převodu družstevního bytu do jejich vlastnictví nevracel.
[29] Z uvedeného je patrné, že majetková účast žalobců v družstvu i po převodu družstevního bytu dosahovala výše základního členského vkladu, a proto jejich společné členství v družstvu v souladu s §24 odst. 9 větou druhou zákona o vlastnictví bytů nemohlo zaniknout podle §24 odst. 9 věty první zákona o vlastnictví bytů.
[30] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné, a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[31] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
[32] V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu