ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2314.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 2314/2020-470
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Gormic, s. r. o. – v likvidaci , se sídlem v Praze 4, Boční I 1608/39, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 03513556, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, PSČ 186 00, proti žalovanému S. T. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Šimků, advokátem, se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, PSČ 110 00, o zaplacení 4.206.571 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 261/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 6 Cmo 286/2019-437, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 6 Cmo 286/2019-437, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2019, č. j. 48 Cm 261/2008-420, připustil, aby do řízení vstoupila místo žalobkyně společnost LUZ Partners LLC, se sídlem v USA, Delaware, New York Avenue 619, Claymont, PSČ 197003, identifikační číslo osoby 5570082 (dále jen „společnost LUZ“).
[2] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1/ žalobkyně podáním ze dne 20. 6. 2017 navrhla, aby na její místo vstoupila do řízení společnost LUZ,
2/ mezi žalobkyní a společností LUZ byla dne 27. 12. 2014 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky a
3/ společnost LUZ se svým vstupem do řízení na místo původní žalobkyně souhlasila.
[3] Na tomto základě měl soud za splněné podmínky pro vydání usnesení dle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[4] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[5] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu. Vrchní soud v Praze totiž již usnesením ze dne 27. 2. 2018, č. j. 8 Cmo 140/2017-385, připustil vstup společnosti LUZ, jakožto nabyvatelky práva, o něž v řízení jde. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2163/2018, toto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Odvolací soud ve svém (v pořadí druhém) rozhodnutí při hodnocení splnění podmínek pro vyhovění návrhu na vstup společnosti LUZ do řízení uvedl, že:
1/ „právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, je smlouva o postoupení vymáhané pohledávky uzavřená dne 27. 12. 2014 mezi žalobkyní (dosavadním účastníkem) a postupníkem (novým účastníkem), doložená žalobkyní, se současným souhlasem postupníka se vstupem do řízení namísto žalobkyně,
2/ tato skutečnost nastala po zahájení řízení v jeho průběhu před rozhodnutím soudu ve věci a týkala se žalobkyně a postupníka,
3/ nedošlo ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení.“
[7] Odvolací soud dovodil, že vzhledem k „výše uvedenému splnění podmínek procesního nástupnictví“ jsou námitky žalovaného týkající se skutkových okolností procesního nástupnictví spočívající např. ve zneužití procesní obrany, časovém odstupu mezi uzavřením smlouvy o postoupení a podáním návrhu podle §107a o. s. ř., či sídle postupníka v daňovém ráji, nedůvodné. Dodal, že v rámci rozhodování o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. „je nejpodstatnější, že smlouva o postoupení byla doložena“; není třeba zkoumat, zda následky předpokládané ve smlouvě skutečně nastaly či zda existuje uplatněný nárok.
[8] Závěrem dospěl odvolací soud k názoru, že v projednávané věci byly „kumulativně splněny zákonné podmínky procesního nástupnictví ve smyslu §107a o. s. ř.“.
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání opíraje jeho přípustnost o §237 o. s. ř. a maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[10] Dovolatel předně uvádí, že odvolací soud se neřídil právním názorem dovolacího soudu vyjádřeným ve zrušujícím usnesení a „postupoval opětovně čistě formalisticky, nezabýval se námitkami dovolatele a bez dalšího rozhodl o nástupnictví.“ Důvody, pro které bylo původní rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, tak podle názoru dovolatele nadále trvají.
[11] V dovolání shrnuje „krajně podezřelé okolnosti“ procesního nástupnictví a tvrdí, že důvodem návrhu žalobkyně podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za účelem nedobytnosti možné pohledávky na nákladech řízení. Domnívá se, že časový odstup mezi uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu podle §107a o. s. ř. je „účelovou reakcí na vývoj sporu“.
[12] S odkazem jak na závěry usnesení sp. zn. 27 Cdo 2163/2018, tak na závěry nálezů Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2015, sp. zn. III ÚS 2482/14, a ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněného pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 46/2012“), dovolatel dovozuje, že odvolací soud se měl výše zmíněnými okolnostmi při rozhodování o procesním nástupnictví zabývat.
[13] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. k řešení otázky posouzení okolností procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř. k námitce žalovaného, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
[14] Dovolání je důvodné.
[15] Podle §2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
[16] Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec první). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec druhý). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec třetí).
[17] Shrnuje závěry své ustálené judikatury k §107a o. s. ř. (viz např. dovolatelem přiléhavě citované R 46/2012) Nejvyšší soud v (předchozím kasačním) usnesení, sp. zn. 27 Cdo 2163/2018, konstatoval, že ze spisu vyplývají okolnosti, které mohly být důvodem pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví:
1/ Smlouvy o postoupení pohledávky mezi společností FINEXX CZ, spol. s. r. o. (postupitelem) a žalobkyní (postupníkem) a mezi žalobkyní (postupitelem) a společností LUZ (postupníkem) byly uzavřeny ve dnech 19. 12. 2014 a 27. 12. 2014.
2/ Návrhy na procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. byly na základě výše zmíněných smluv podány až 22. 4. 2016 (v případě prvně zmíněného postoupení) a 20. 6. 2017 (v případě postoupení pohledávky z žalobkyně na společnost LUZ).
[18] Dovolatel přitom ve vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 12. 9. 2017 (č. l. 382), upozornil na „podezřelé postupy žalobce“ a poukazoval na velký časový rozestup mezi dnem uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky a dnem podáním návrhu podle §107a o. s. ř. ze strany žalobkyně.
[19] Za tohoto stavu Nejvyšší soud v usnesení, sp. zn. 27 Cdo 2163/2018, uzavřel, že „nezabýval-li se odvolací soud při rozhodování o procesním nástupnictví přes námitku dovolatele výše vypočtenými skutkovými okolnostmi, postupoval v rozporu se závěry (v tomto rozhodnutí citované) ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu.“
[20] Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí spokojil s konstatováním „kumulativního splnění zákonných podmínek procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř.“. Námitky žalovaného týkající se skutkových okolností procesního nástupnictví považoval za nedůvodné, aniž by se s nimi a rovněž s výše sub 1/ a 2/ popsanými okolnostmi jakkoli vypořádal. Zjevně tak nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu plynoucí z předchozího kasačního rozhodnutí a otázku procesního nástupnictví posoudil neúplně, v rozporu s (v předchozím kasačním rozhodnutí citovanou) judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu.
[21] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu (včetně závislého výroku o nákladech řízení) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.).
[22] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
[23] V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu