ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.270.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 270/2020-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně Rada a vnuk spol. s r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 6, Podbabská 1112/13, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 45277281, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, PSČ 130 00, proti žalované Capital Management Company, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Struze 227/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63079992, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, o zaplacení 1.060.049,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 199/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2019, č. j. 12 Cmo 162/2019-211, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.584,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou domáhá, aby soud žalovanou zavázal zaplatit jí smluvní pokuty sjednané smlouvou o převodu cenných papírů a vzniklé prodlením s placením kupní ceny za převod akcií společnosti Slavia pojišťovna a. s. v celkové výši 1.060.049,67 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 5. 6. 2015 do zaplacení.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 11. 2018, č. j. 53 Cm 199/2016-165, žalobu na zaplacení 233.589,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 5. 6. 2015 do zaplacení zamítl (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobkyni 826.460,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 5. 6. 2015 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[3] K odvolání žalované (směřujícímu proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 9. 2019, č. j. 12 Cmo 162/2019-211, rozsudek soudu prvního stupně „ve výrocích II. a III.“ v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 826.460,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 810.331,68 Kč od 5. 6. 2015 do zaplacení a z částky 16.128,78 Kč od 2. 1. 2016 do zaplacení potvrdil (první výrok), ve výroku II. v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.128,78 od 5. 6. 2015 do 1. 1. 2016 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá jediná dovolatelkou formulovaná otázka závaznosti pravomocného rozhodnutí soudu, neboť ta byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Z té se podává:
1) Je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již /proto/ nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené ( res iudicata ).
2) Typickým příkladem sporu o splnění povinnosti, jehož výsledek brání (s přihlédnutím k ustanovení §159a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř.) projednání následného sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je např. spor o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, kde pravomocné soudní rozhodnutí, jímž soud (výrokem rozhodnutí) takové výpovědi přivolil (nebo žalobu naopak zamítl) brání pozdějšímu projednání sporu o určení (ne)platnosti takové výpovědi z nájmu bytu. Obdobně platí, že tam, kde soud vydá směnečný platební rozkaz (jímž přizná požadované plnění ze směnky), nelze po právní moci takového rozhodnutí již vést spor o určení neplatnosti směnky, podle které byl směnečný platební rozkaz vydán. Stejně tak platí, že tam, kde soud svým rozhodnutím přiznal žalobci pravomocně požadované peněžité plnění, již nelze následně vést spor o určení „že takto přiznaná pohledávka není pohledávkou pravou nebo že jde o pohledávku v jiné výši. Výrok pravomocného soudního rozhodnutí ve sporu o splnění povinnosti je v těchto případech překážkou bránící vedení popsaných „určovacích“ sporů (jde o res iudicata ).
3) Výjimku představuje situace, kde spor o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, slouží jako „nutný“ podklad pro změnu zápisu věcného práva k majetku v příslušném veřejném seznamu, netvoří pravomocné soudní rozhodnutí ve sporu o plody, užitky a požitky z takového majetku nebo ve sporu o vyklizení takového majetku, (jde-li o nemovitost) překážku věci pravomocně rozhodnuté ( res iudicata ) pro následný spor o určení, zda tu právní vztah nebo právo k majetku je či není.
4) Soud nemůže při posouzení právního vztahu účastníků vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, neboť je vázán výrokem rozhodnutí, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na plnění. Otázku existence téhož nároku ve vztahu mezi týmiž účastníky nemůže soud v jiném řízení posuzovat znovu, byť například již jen jako otázku předběžnou.
[7] Srov. např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněné pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1170/2002, a ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 940/2019.
[8] V projednávané věci odvolací soud při posouzení dovolatelkou uplatněné námitky, že pohledávka žalobkyně na zaplacení kupní ceny zanikla jednostranným započtením učiněným žalovanou dne 4. 8. 2007 (a tudíž se žalovaná nedostala do prodlení se zaplacením kupní ceny, a nevznikla jí tak povinnost zaplatit smluvní pokutu), odkázal na pravomocný rozsudek ze dne 15. 5. 2015, č. j. 9 Cmo 442/2012-306 (dovolání žalované proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3914/2015). Prvním výrokem tohoto rozsudku Vrchní soud v Praze změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2012, č. j. 42 Cm 184/2007-213, tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 1.768.011 Kč. Tato povinnost se (podle odůvodnění rozhodnutí) skládala z povinnosti zaplatit doplatek kupní ceny ve výši 1.268.751 Kč a z povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve výši 499.260 Kč. Prodlením žalované s placením právě uvedeného doplatku kupní ceny (podle tvrzení žalobkyně) vznikl v projednávané věci žalovaný nárok na zaplacení smluvních pokut.
[9] Namítá-li dovolatelka, že v řízení vedeném pod sp. zn. 42 Cm 184/2007, byla námitka započtení posouzena jako předběžná otázka, kterou odvolací soud nebyl vázán a kterou v projednávané věci byl povinen opětovně posoudit, přehlíží, že řešení otázky, zda pohledávka zanikla započtením, je zahrnuto v odpovědi na otázku existence této pohledávky. Posouzení existence pohledávky v řízení o splnění povinnosti (o zaplacení pohledávky) je závazné i v dalších řízeních s obdobným předmětem a se stejnými účastníky, ve kterých je tato otázka posuzována jako otázka předběžná. Soudy obou stupňů tak v projednávané věci nebyly oprávněny uvedenou otázku účinnosti započtení (znovu) posuzovat.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto, a žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[11] Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření žalobkyně k dovolání ze dne 13. 1. 2020) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle §6 odst. 1, §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu 12.580,00 Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.704,80 Kč tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalované celkem 15.584,80 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. 4. 2021
| |
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu
|
| | |