ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.281.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 281/2021-283
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně O. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Mrzenou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Bytovému družstvu občanů Vavřenova v likvidaci , se sídlem v Praze 4, Vavřenova 1170/8, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 63082861, a 2) M. L. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Josefem Hejdou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 247/2015, o dovolání žalovaného 2) M. L. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2020, č. j. 6 Cmo 92/2019-213, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2020, č. j. 6 Cmo 92/2019-213, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, č. j. 77 Cm 247/2015-121, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 28. 5. 2014 se žalobkyně domáhá určení, že je členkou žalovaného Bytového družstva občanů Vavřenova v likvidaci (dále též jen „družstvo“), že jí „náleží“ družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu bytu č. 28 v domě č. p. XY v katastrálním území XY v obci XY (dále též jen „bytová jednotka“), a že je vlastnicí bytové jednotky a spoluvlastnicí nebytového prostoru č. 901 v témže domě (dále též jen „nebytový prostor“), a dále se na družstvu domáhá uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce a spoluvlastnického podílu k nebytovému prostoru.
[2] Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 56 C 188/2014-39, žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky a spoluvlastnicí nebytového prostoru, vyloučil k samostatnému řízení.
[3] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2015, č. j. Ncp 233/2015-49, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy podle §9 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) [první výrok], a po právní moci usnesení postoupil věc k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (druhý výrok).
[4] Usnesením ze dne 2. 9. 2015, č. j. 77 Cm 247/2015-56, Městský soud v Praze žalobu o uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce a spoluvlastnického podílu k nebytovému prostoru vyloučil k samostatnému řízení.
[5] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, č. j. 77 Cm 247/2015-121, určil, že žalobkyně je členkou družstva, „přičemž jí náleží“ družstevní podíl, se kterým je spojeno právo nájmu bytové jednotky (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[6] Soud prvního stupně přitom vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) P. L. byla členkou družstva s právem nájmu bytové jednotky.
2) Dne 13. 7. 2007 uzavřely P. L. jako budoucí převodkyně a žalobkyně jako budoucí nabyvatelka smlouvu o uzavření budoucí dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu, v níž si ujednaly, že nejpozději do 31. 8. 2007 uzavřou dohodu o převodu družstevního podílu, složí-li žalobkyně do uvedené doby na dohodnutý účet sjednanou kupní cenu ve výši 2.640.000 Kč.
3) Žalobkyně složila sjednanou kupní cenu na dohodnutý účet dne 17. 8. 2007.
4) Dohoda o převodu družstevního podílu mezi P. L. a žalobkyní uzavřena nebyla.
5) Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, nahradil projev vůle P. L. ohledně uzavření dohody o převodu družstevního podílu. Rozsudek byl P. L. doručen „fikcí“ poté, co si jej nepřevzala u provozovatele poštovních služeb ve lhůtě určené k vyzvednutí, a nabyl právní moci dne 9. 10. 2008.
6) Podle čl. 6 dohody o převodu družstevního podílu nabývá dohoda účinnosti okamžikem doručení družstvu. Družstvo se o uzavření dohody dozvědělo až z dopisu žalobkyně ze dne 5. 2. 2010.
7) P. L. převedla družstevní podíl na žalovaného 2) dohodou o převodu družstevního podílu ze dne 16. 10. 2009, která byla téhož dne předložena družstvu.
8) Žalovaný 2) a družstvo uzavřeli dne 30. 10. 2009 dohodu o užívání bytové jednotky a od 1. 11. 2009 byla bytová jednotka přenechána k užívání žalovanému 2) jako nájemci.
9) Dopisem ze dne 5. 2. 2010, který byl družstvu doručen dne 8. 2. 2010, vyzvala žalobkyně družstvo k uzavření nájemní smlouvy k bytové jednotce.
10) Žalovaný 2) nabyl na základě smlouvy uzavřené s družstvem dne 5. 12. 2010 s účinky vkladu ke dni 11. 1. 2011 vlastnické právo k bytové jednotce.
[7] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně je členkou družstva a „náleží“ jí družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu bytové jednotky.
[8] Soud měl za to, že doručila-li žalobkyně družstvu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, o nahrazení projevu vůle až dne 8. 2. 2010, mohla se stát členkou družstva nejdříve k tomuto dni.
[9] Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1836/2004, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 298/2001, soud uvedl, že uzavření pozdější dohody o převodu družstevního podílu „lze hodnotit“ jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“). P. L. tuto dohodu uzavřela s vědomím, že měla povinnost uzavřít stejnou dohodu se žalobkyní a že žalobkyně se mohla splnění této povinnosti domáhat u soudu. O tom, že se tak stalo, P. L. mohla a měla vědět, neboť byla soudem řádně obesílána.
[10] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného 2) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[11] Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o neplatnosti dohody o převodu družstevního podílu ze dne 16. 10. 2009 pro rozpor s dobrými mravy podle §3 odst. 1 obč. zák. P. L. byla podle odvolacího soudu vázána svými předchozími jednáními, mimo jiné smlouvou o uzavření budoucí dohody o převodu družstevního podílu, kterou se neřídila, a přestože nebyla oprávněna dále převádět družstevní podíl, uzavřela dne 16. 10. 2009 dohodu o jeho převodu s žalovaným 2). Podle odvolacího soudu dobrá víra žalovaného 2) „není podstatná, podstatná je dobrá víra P. L.“.
[12] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
[13] Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je dohoda o převodu družstevního podílu ze dne 16. 10. 2009 neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Namítá, že se souhlasem P. L. za ni uhradil veškeré dluhy, pro které byla nařízena exekuce postižením družstevního podílu, a po zastavení exekuce s ní uzavřel dohodu o převodu družstevního podílu. Účelem převodu bylo pouze vypořádání dluhů P. L. z prostředků získaných z prodeje členských práv. Ani P. L. ani on nevěděli o rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle. Pokud by dovolatel věděl, že na koupi družstevního podílu může mít nárok žalobkyně, „členská práva by nekupoval“.
[14] Dovolatel, odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1836/2004 a sp. zn. 22 Cdo 298/2001, má za to, že soudy neučinily závěr, že by se účel dohody o převodu družstevního podílu ze dne 16. 10. 2009 příčil dobrým mravům. Cituje závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97, se domnívá, že v dané věci nebyl prokázán úmysl P. L. poškodit žalobkyni a že soudy považovaly za dostačující její nedbalost. Dovolatel má na rozdíl od odvolacího soudu za to, že „pro rozhodnutí, které deklaruje neplatnost smlouvy“, je rozhodná i jeho dobrá víra.
[15] Odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015, dovolatel namítá, že rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle je nicotné a nezákonné.
[16] Dále tvrdí, že žalobkyně neuhradila cenu za převod družstevního podílu, neboť částka složená na dohodnutý účet jí byla po 30. 9. 2007 vrácena. „První“ dohoda o převodu družstevního podílu je podle dovolatele neplatná z důvodu nesjednání výše úplaty, ani způsobu jejího určení. Nadto je v ní v rozporu se skutečností deklarováno, že jsou smluvní strany vypořádány.
[17] Dovolatel, odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a na zásadu „práva náležejí bdělým“, se domnívá, že žalobkyně se vůči němu (jako osobě jednající v dobré víře) nemůže dovolávat (v pořadí první uzavřené) dohody o převodu družstevního podílu, pokud ji předložila družstvu až po jednom a půl roce. Jsou-li účinky převodu ze zákona spojeny s oznámením dohody družstvu, které vede evidenci a je jediným možným zdrojem informací pro případné nabyvatele, nelze ponechat na vůli potenciálního nabyvatele, kdy družstvu převod oznámí, a nelze s ohledem na možnou újmu třetích osob chránit práva liknavého potenciálního nabyvatele.
[18] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobu zamítl, nebo aby rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[19] Družstvo ve vyjádření k dovolání uvádí, že postupovalo podle platných stanov a ostatních platných předpisů.
[20] Žalobkyně se k dovolání žalovaného 2) nevyjádřila.
[21] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro vyřešení dovolatelem otevřené otázky neplatnosti dohody o převodu družstevního podílu uzavřené dne 16. 10. 2009 pro rozpor s dobrými mravy, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[22] Rozhodné hmotné právo se podává z §3028 odst. 1 a 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Nejvyšší soud tudíž věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
[23] Podle §3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
[24] Podle §39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
[25] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Smlouva o převodu nemovitosti, na jejímž základě převodce převedl nemovitost na určitou osobu, ačkoliv stejnou nemovitost se již předtím zavázal převést na jinou osobu, může být neplatná z důvodu, že se příčí dobrým mravům, i když ke vkladu vlastnického práva podle v pořadí druhé převodní smlouvy došlo dříve, než se tak mohlo stát ohledně smlouvy uzavřené jako první. Tento názor je využitelný i pro právní vztahy týkající se smluv o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu.
2) O neplatnosti v pořadí druhé převodní smlouvy by bylo možno uvažovat jen tehdy, kdyby se její účel sledovaný účastníky (nikoliv však nevyslovená pohnutka) příčil dobrým mravům.
3) V rozporu s dobrými mravy je právní úkon, který se nepříčí zákonu, ani jej neobchází, ale přece je z hlediska mravních zásad, na kterých spočívá společnost, nežádoucí.
4) Aplikace ustanovení §3 odst. 1 a §39 obč. zák. nemůže v konkrétním případě vést na druhé straně k oslabení principu jistoty (bezpečnosti) občanskoprávního styku. Zejména se nemůže dostat do rozporu s odedávna uznávanou zásadou "ochrany zájmů poctivého nabyvatele", tzn. nabyvatele, který se v dobré víře domníval, že věc získal od vlastníka. Porušení v pořadí první převodní smlouvy převodcem nemůže mít samo o sobě vliv na právní postavení nabyvatele jako smluvní strany v pořadí druhé převodní smlouvy.
Srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97, uveřejněný pod číslem 17/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 298/2001 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1836/2004.
[26] Odvolací soud se v poměrech projednávané věci výše uvedenými judikatorními závěry neřídil, když dospěl k nesprávnému závěru, podle něhož je dohoda o převodu družstevního podílu ze dne 16. 10. 2009 neplatná, neboť P. L. jednala v rozporu s dobrými mravy, přičemž dobrou víru dovolatele neshledal podstatnou. Odvolací soud se přitom měl zabývat tím, zda P. L. a dovolatel přistupovali k převodu družstevního podílu s úmyslem záměrného poškození žalobkyně, případně zda uzavřením smlouvy sledovali jiný, z hlediska mravních zásad nežádoucí, účel. Pouze v případě společného úmyslu obou smluvních stran dosáhnout účelu příčícího se dobrým mravům by mohla být dohoda o převodu družstevního podílu ze dne 16. 10. 2009 shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu §39 obč. zák.
[27] Jelikož právní posouzení, na němž rozsudek odvolacího soudu spočívá, není správné (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud jej, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními námitkami dovolatele, podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[28] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[29] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
[30] O návrhu dovolatele na odklad právní moci napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad právní moci je totiž závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že jsou-li negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů účastníka řízení (dovolatele) odstraněny tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší, stává se návrh na odklad právní moci rozhodnutí bezpředmětným (obsoletním).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu