ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3108.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 3108/2020-514
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje, příspěvkové organizace , se sídlem v Praze 5, Zborovská 81/11, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00066001, zastoupené Mgr. Janem Matějíčkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 1222/33, PSČ 120 00, proti žalovanému BEKO-TACO , se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 763/88, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70935254, o zaplacení 860.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 234/2017, o dovolání BEKO spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 763/88, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 48113221, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, PSČ 186 00, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2020, č. j. 18 Co 127/2020-488, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2020, č. j. 18 Co 127/2020-488, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 3. 2020, č. j. 51 C 234/2017-464, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 18. 3. 2020, č. j. 51 C 234/2017-464, rozhodl, že na místo dosavadního žalovaného BEKO-TACO, zájmového sdružení právnických osob (dále též jen „sdružení“), bude v řízení pokračováno na straně žalovaného se společností BEKO spol. s r. o. (dále též jen „BEKO“) jako jeho procesním nástupcem.
[2] Městský soud v Praze k odvolání BEKO v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
[3] Přitom vyšel z toho, že:
1) Podle úplného výpisu ze spolkového rejstříku byly členy sdružení BEKO a společnost TACO styl interier HK, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Kladská 916, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 25940431 (dále též jen „TACO“).
2) Podle části VI. odst. 2 stanov sdružení (dále též jen „stanovy“) členství ve sdružení zaniká mimo jiné zánikem právnické osoby.
3) Podle části VI. odst. 3 stanov ke dni ukončení účasti člena ve sdružení se provede vzájemné majetkové vypořádání mezi vystupujícím členem a sdružením způsobem a formou, o kterém rozhodne členská schůze sdružení.
4) Podle části IX. odst. 1 stanov o zrušení sdružení rozhoduje členská schůze. Zániku předchází zrušení s likvidací, jestliže celé jmění sdružení nepřechází na právního nástupce. O způsobu zrušení a naložení s eventuálním likvidačním zůstatkem rozhoduje členská schůze.
5) Dne 9. 6. 2006 zanikla TACO výmazem z obchodního rejstříku.
6) Dopisem ze dne 17. 12. 2007 adresovaným sdružení oznámil bývalý jednatel TACO zánik TACO, a to bez likvidace. Dále uvedl, že nežádá podle části VI. odst. 3 stanov „majetkové vypořádání z důvodu zániku TACO“.
7) Usnesením Městského soudu v Praze (dále též jen „rejstříkový soud“) ze dne 24. 2. 2016, č. j. L 58561/RD2/MSPH, Fj 70407/2016/MSPH, bylo sdružení ke dni 29. 2. 2016 vymazáno z obchodního rejstříku. Mezi „ostatní skutečnosti“ rejstříkový soud mimo jiné zapsal, že sdružení „fakticky zaniklo, jelikož jeho členem by byla pouze jedna právnická osoba, ale podmínkou pro existenci zájmového sdružení právnických osob je trvání členství alespoň dvou právnických osob. Stanovy sdružení obsahují v souladu s §20h zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení týkající se zániku člena sdružení a vypořádání majetkových práv, kterými se zánik sdružení a majetkové vypořádání řídí. TACO v souvislosti se svým zánikem a v souladu se stanovami sdružení učinila prohlášení o tom, že nepožaduje majetkové vypořádání a souhlasí se zánikem sdružení bez likvidace, případný majetek tedy získala BEKO. Sdružení tedy již fakticky několik let neexistuje, majetková práva sdružení jsou vyrovnána a tento návrh směřuje k uvedení faktického stavu do souladu se zapsaným stavem, což se stane okamžikem výmazu neexistujícího sdružení“.
[4] Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že BEKO vstoupila po zániku sdružení do jeho práv a povinností ve smyslu §107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[5] Odvolací soud uvedl, že „před zánikem zájmového sdružení je třeba provést likvidaci, ledaže jmění přejde na právního nástupce … Pokud jde o případ zániku zájmového sdružení právnických osob bez likvidace, nejsou zákonem … stanovena žádná kritéria pro osobu právního nástupce tohoto sdružení. Otázku právního nástupnictví sdružení v souvislosti se zrušením sdružení neřeší ani stanovy sdružení, ani zde není rozhodnutí příslušeného orgánu sdružení“. Podle odvolacího soudu je tak na místě postupovat podle zásady, že „likvidace se provádí vždy obligatorně s výjimkou případů, kdy zákon stanoví jiný způsob vyrovnání majetkových poměrů … a v opačném případě jsou právními nástupci zaniknuvší obchodní společnosti ti, na něž přešlo její jmění“.
[6] Protože v projednávaném případě likvidace sdružení provedena nebyla, uzavřel odvolací soud, že majetkové poměry sdružení „nemohly být řešeny jinak, než že jmění zaniklého sdružení přešlo na právního nástupce“. Jelikož bývalý jednatel TACO nepožadoval majetkové vyrovnání z důvodu zániku členství ve sdružení, byl „veškerý majetek (práva a závazky) sdružení“ předmětem „úvahy zbývajícího člena sdružení – BEKO“. Jestliže BEKO nepřistoupila k likvidaci, „převzala majetek sdružení a je tedy právním nástupcem zaniknuvšího sdružení. Takto je nutné rozumět i zápisu ve spolkovém rejstříku, že ‚případný majetek získala BEKO‘, přestože zápis pojem ‚procesní nástupnictví‘ neobsahuje“.
[7] K zápisu ve spolkovém rejstříku odvolací soud doplnil, že shora citované rozhodnutí rejstříkového soudu bylo vydané „v řízení o zápisu výmazu právnické osoby ze spolkového rejstříku, jež je řízením ve statusové věci právnické osoby. Výsledkem tohoto typu řízení je soud vázán (§135 odst. 1 o. s. ř.)“. To znamená, že „soud v jiném řízení není oprávněn řešit dílčí otázky, na jejichž posouzení vydané statusové rozhodnutí spočívá“.
[8] Podle odvolacího soudu by závěr, podle něhož „neprovedení likvidace … neimplikuje bez dalšího přechod jmění na právního nástupce“, vedl k nespravedlivému následku, který by spočíval v tom, že „při využití formy zájmového sdružení právnických osob k podnikání lze vyloučit odpovědnost podnikatele za závazky prostým zrušením (rozpuštěním) sdružení bez likvidace“.
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podala BEKO dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., majíc za to, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení nejen otázky hmotného, ale fakticky i procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny“. Jedná se o otázku, „za jakých podmínek dochází k zániku zájmového sdružení právnických osob bez likvidace“, a otázku, zda „může právní nástupnictví bývalého člena v zájmovém sdružení právnických osob zaniklého bez likvidace založit zpětné prohlášení bývalého jednatele již zaniklého jiného bývalého člena daného zájmového sdružení právnických osob“.
[10] Dovolatelka namítá, že oznámení bývalého jednatele TACO nemůže být „právně relevantní, potažmo nemůže představovat vůli TACO“. Oznámení je ze dne 17. 12. 2007, TACO však zanikla již ke dni 9. 6. 2006.
[11] Dovolatelka též upozorňuje na to, že odvolací soud zaměňuje pojem „majetek“ a „jmění“. Je-li ve spolkovém rejstříku uvedeno, že „případný majetek získala BEKO“, nelze tím rozumět jmění. Částka 860.000 Kč s příslušenstvím „zasahuje do sféry případného jmění a nikoliv majetku žalovaného“. Dále dovolatelka uvádí, že „není ani zřejmé, o čí majetek se má jednat“, a zdůrazňuje, „že žádný majetek, natožpak jmění“, na ni nepřešly.
[12] Podle dovolatelky je nesprávný závěr odvolacího soudu, podle něhož mohla sama přistoupit k likvidaci. Tím, že sdružení zaniklo výmazem z obchodního rejstříku, ztratilo též právní osobnost. Podle dovolatelky však „nelze přistoupit k likvidaci neexistujícího subjektu“. K likvidaci nemohla přistoupit ze stejného důvodu ani dříve, když sdružení „neexistovalo již se zánikem TACO ke dni 9. 6. 2006“, neboť „nebyl naplněn jeden z pojmových znaků zájmového sdružení právnických osob …, a to minimální počet členů v rozsahu dvou právnických osob“, a „výmaz sdružení představoval pouze uvedení do souladu stavu faktického se stavem zapsaným“.
[13] Dovolatelka též rozporuje závěr odvolacího soudu ohledně nespravedlnosti, která by byla založena zrušením sdružení bez likvidace a bez právního nástupce, neboť se jím naopak zakládá nespravedlnost vůči dovolatelce, která se tak na základě účelového oznámení bývalého jednatele TACO stala odpovědnou za její závazky.
[14] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně „k novému rozhodnutí tak, aby dané řízení zastavil dle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů řízení“.
[15] Žalobce ve vyjádření k dovolání považuje usnesení odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
[16] Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou otevřené otázky právního nástupnictví v případě zániku zájmového sdružení právnických osob, která dovolacím soudem dosud nebyla v dovolání popsaných souvislostech vyřešena.
[17] Rozhodné hmotné právo se podává z §3051 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“). Nejvyšší soud tudíž věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „občanský zákoník 1964“ nebo „obč. zák.“).
[18] Podle §20f obč. zák. k ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiného účelu mohou právnické osoby vytvářet zájmová sdružení právnických osob (dále jen „sdružení“).
[19] Podle §20g obč. zák. k založení sdružení se vyžaduje písemná zakladatelská smlouva uzavřená zakladateli, nebo schválení založení sdružení na ustavující členské schůzi. O založení sdružení na této schůzi se sepíše zápis obsahující seznam zakládajících členů sdružení s uvedením jejich jména (názvu) a bydliště (sídla) a podpisy členů. Ke smlouvě nebo zápisu o ustavující členské schůzi musí být přiloženy stanovy a určení osob oprávněných jednat jménem sdružení, jež schválí zakladatelé nebo ustavující schůze.
[20] Podle §20h obč. zák. stanovy sdružení určí název, sídlo a předmět činnosti sdružení, úpravu majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, orgány sdružení a vymezení jejich působnosti, způsob zrušení sdružení a naložení s jeho likvidačním zůstatkem. Členství ve sdružení lze vázat na určitý členský příspěvek (odstavec 1). Stanovy schvalují zakladatelé nebo ustavující členská schůze. Stanovy určí způsob, jímž se stanovy mění a doplňují (odstavec 2).
[21] Podle §20i obč. zák. sdružení je právnickou osobou, jež odpovídá svým majetkem za nesplnění svých povinností (odstavec 1). Sdružení nabývá právní způsobilosti zápisem do registru sdružení vedeného u krajského úřadu příslušného podle sídla sdružení. Do registru se zapisuje název a sídlo sdružení, identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“) sdružení poskytnuté správcem základního registru osob, předmět činnosti sdružení, orgány, kterými sdružení jedná, a jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresa trvalého pobytu osob vykonávajících jejich působnost (odstavec 2). K návrhu na zápis do registru se přikládá zakladatelská smlouva nebo zápis o ustavující členské schůzi spolu se stanovami. Návrh podává osoba zmocněná zakladateli nebo ustavující členskou schůzí (odstavec 3).
[22] Podle §20j obč. zák. se před zánikem sdružení vyžaduje likvidace, jestliže jmění sdružení nepřechází na právního nástupce (odstavec 1). Sdružení zaniká výmazem z registrace. Před provedením výmazu krajský úřad zkoumá, zda jeho provedení nebrání probíhající trestní stíhání proti sdružení nebo výkon trestu, který mu byl uložen podle zvláštního právního předpisu (odstavec 2).
[23] Podle §124 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále též jen „z. v. r.“), registr zájmových sdružení právnických osob podle dosavadních právních předpisů se považuje za spolkový rejstřík podle tohoto zákona (odstavec 1). Pro účely tohoto zákona vykonávají působnost krajských úřadů v oblasti evidování zájmových sdružení právnických osob rejstříkové soudy (odstavec 2).
[24] Podle §107 odst. 3 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
[25] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává:
1) Zvláštní úpravu zájmového sdružení právnických osob zavedl do občanského zákoníku 1964 s účinností od 1. 1. 1992 zákon č. 509/1991 Sb., jenž mechanicky převzal úpravu tehdejšího hospodářského práva (§360b, §106zd zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku ve znění zák. č. 103/1990 Sb.) vycházející z normativních konstrukcí totalitního práva, které v 60. letech minulého století potřebovalo kodifikovat možnost vytváření zvláštních subjektů pro potřeby zahraničního obchodu za tehdejší současné absence úpravy obchodních společností (a vůbec jakéhokoliv svobodného sdružování, zvlášť k svobodnému provozování ekonomických aktivit).
2) Současné právo nabízí jiné formy právnických osob (např. spolky a obchodní korporace), které můžou naplnit zákonný účel (ochrana vlastních zájmů nebo dosažení jiného dovoleného účelu) zájmových sdružení právnických osob podle §20f obč. zák.
3) Zejména z těchto důvodů občanský zákoník se zájmovým sdružením právnických osob jako formou korporace nepočítá (není možný vznik této právní formy) a právní režim již vzniklých sdružení ponechává (z důvodu právní jistoty) na dřívější právní úpravě (§20f až 20k obč. zák.).
4) Zájmové sdružení právnických osob – jako právnická osoba sui generis – stojí na členském principu (podmínkou existence je sdružení více právnických osob) a odpovídá svým majetkem za nesplnění svých povinností. Naplňuje znaky korporace (§210 o. z.) a zapisuje se do spolkového rejstříku (§124 z. v. r.).
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3585/2019.
[26] Občanský zákoník 1964 spojuje okamžik zániku zájmového sdružení právnických osob s jeho výmazem z registru zájmových sdružení právnických osob (s účinností od 1. 1. 2014 jde o výmaz ze spolkového rejstříku; srov. §20j odst. 2 obč. zák. a §124 odst. 1 z. v. r.). Tomuto výmazu musí předcházet zrušení sdružení některým ze způsobů stanovených zákonem (§20j odst. 1 obč. zák.). Občanský zákoník 1964 ponechává konkrétní úpravu způsobů zrušení sdružení především na stanovách sdružení (§20h odst. 1 obč. zák.) s tím, že sdružení se zásadně zrušuje s likvidací, ledaže celé jeho jmění přechází na právního nástupce (§20j odst. 1 obč. zák.).
[27] V poměrech projednávané věci mohla podle stanov o zrušení sdružení rozhodnout členská schůze, která byla oprávněna sdružení zrušit jak s likvidací, tak i bez likvidace s přechodem jmění na právního nástupce (srov. část IX. odst. 1 stanov). Existence takového rozhodnutí však nebyla v řízení prokázána a nelze ji dovodit ani z toho, že BEKO po zániku TACO „nepřistoupila“ k likvidaci sdružení (jak mylně učinil odvolací soud). Jinak řečeno, z dosavadních zjištění učiněných soudy nižších stupňů (ani z obsahu spisu) se nepodává žádná právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod povinnosti původního žalovaného (sdružení), o kterou v řízení jde, na dovolatelku. Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, podle něhož je dovolatelka právní nástupkyní zaniklého sdružení, je tento jeho závěr nesprávný.
[28] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že závěr rejstříkového soudu o „faktickém zániku“ sdružení jako důsledku skutečnosti, že po zániku TACO zůstala jeho jedinou členkou BEKO, nemá žádnou oporu v zákoně. Sdružení v důsledku popsané skutečnosti nezaniklo (s účinností od 1. 1. 2014 však mohlo být za podmínek uvedených v §211 odst. 2 o. z. soudem zrušeno s likvidací), působnost členské schůze nadále vykonávala jeho jediná členka (srov. argumentaci uvedenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2955/2019, odst. 22 a 23, jež je přiměřeně použitelná i v poměrech zájmového sdružení právnických osob).
[29] Nejvyšší soud tak, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[30] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[31] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 11. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu