ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.337.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 337/2020-404
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce P. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Hadovky 564/3, PSČ 160 00, proti žalovanému Mysliveckému spolku Trnava Bratřice , se sídlem v Pacově, Jetřichovec 49, PSČ 395 01, identifikační číslo osoby 01452835, zastoupenému JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Na květnici 713/7, PSČ 140 00, o uložení povinnosti přijmout žalobce za člena žalovaného, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 22/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 17. 10. 2019, č. j. 15 Co 288/2019-378, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 15. 6. 2015, č. j. 5 C 22/2015-125, uložil žalovanému povinnost přijmout žalobce za svého člena do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 20. 10. 2015, č. j. 15 Co 512/2015-157, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku ve věci samé (první výrok), změnil je ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Nejvyšší soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. 2. 2018, č. j. 29 Cdo 467/2016-192, zrušil obě výše označená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 6. 6. 2019, č. j. 5 C 22/2015-326, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému přijmout žalobce za svého člena (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[5] Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 17. 10. 2019, č. j. 15 Co 288/2019-378, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[6] Proti naposledy uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[7] Dovoláním otevřenou otázku výkladu §32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, odvolací soud zodpověděl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jakož i se závazným právním názorem, vyjádřeným Nejvyšším soudem v předchozím kasačním rozhodnutí (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 96/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 872/2019, a rozhodnutí v nich citovaná).
[8] Nejsou-li zde další zájemci o členství v žalovaném spolku, jimž právo přednosti nesvědčí, nemohlo dojít k aktivaci přednostního práva dovolatele na přijetí za člena žalovaného spolku. Ustanovení §32 odst. 6 zákona o myslivosti nezakládá (samo o sobě a bez dalšího) právo vlastníka honebního pozemku na přijetí za člena mysliveckého spolku, který má pronajatu honitbu.
[9] Na uvedených závěrech nejsou způsobilé ničeho změnit ani tvrzení dovolatele, podle nichž zrušení dřívějšího občanského sdružení, jehož byl členem, a založení žalovaného v roce 2013 představuje obcházení §32 odst. 6 zákona o myslivosti, neboť k němu mělo dojít jen proto, aby dovolateli (a dalším dvěma osobám) bylo znemožněno být členy mysliveckého sdružení (spolku). Měl-li dovolatel za to, že rozhodnutí orgánu předchozího mysliveckého sdružení (jehož byl členem) o svém zrušení odporovalo zákonu, mohl (a měl) se tomuto rozhodnutí bránit postupem podle §15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu