ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3446.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 3446/2020-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) M. F. , narozeného XY, bytem XY, a b) A. F. , narozené XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Jitkou Snítilovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Národní 60/28, PSČ 110 00, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00006947, o vydání akcií, in eventum o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 64/2018, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, č. j. 12 Cmo 56/2020-146, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, č. j. 12 Cmo 56/2020-146, se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, č. j. 13 Cm 64/2018-132, se mění tak, že žaloba ze dne 20. 5. 2015 se neodmítá .
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 5. 2015 (doplněnou zejména podáními ze dne 1. 4. 2019 a ze dne 12. 8. 2019) se žalobci domáhají vydání akcií, které specifikovali jako „132 ks akcií emitenta Universale Hoch – und Tiefbau Aktiengesellschaft, se sídlem Vídeň I, RiemerGasse 7, zapsané rejstříkovým soudem ve Vídni v oddílu B, č. společnosti 3825, o nominální hodnotě 100 RM, s datem emise listopad 1939, a 56 ks akcií emitenta Leykam-Josefstahl Aktiengesellschaft für Papier – und Druck-Industrie, se sídlem Vídeň I, Parkring 2, zapsané rejstříkovým soudem ve Vídni v oddílu B, č. společnosti 42/2, o nominální hodnotě 100 RM, s datem emise 23. 12. 1935“ (dále též jen „akcie“). Pro případ, že žalovaná akcie nemá ve své dispozici, požadují in eventum zaplacení náhrady škody ve výši stanovené znaleckým posudkem.
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 2. 2018, č. j. Ncp 95/2018-95, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.
[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 1. 2020, č. j. 13 Cm 64/2018-132, odmítl žalobu ze dne 20. 5. 2015 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[4] Soud prvního stupně vyšel z toho že:
1) Společnost Universale Hoch – und Tiefbau Aktiengesellschaft emitovala v roce 1939 celkem 6.000 ks akcií o nominální hodnotě 100 RM. Předek žalobců z nich měl vlastnit 132 ks.
2) Společnost Leykam-Josefstahl Aktiengesellschaft für Papier – und Druck-Industrie emitovala dne 23. 12. 1935 celkem 40.000 ks akcií o nominální hodnotě 100 RM. Předek žalobců z nich měl vlastnit 56 ks.
[5] Podle soudu byly akcie číslovány. Jedná se o „historické“ akcie, které byly zcela nepochybně, s ohledem na měnu, ve které je nominální hodnota akcie vyjádřena, po roce 1945 nahrazeny nově emitovanými akciemi. Vzhledem k tomu, že předek žalobců nebyl vlastníkem celých emisí akcií, je nutné, aby žalobci označili, které akcie konkrétních čísel jim mají být vydány. Bez tohoto označení by podle soudu nebylo případné vyhovující soudní rozhodnutí vykonatelné a není věcí soudu, aby „pátral“, jaká čísla „nesly“ akcie, které měl vlastnit předek žalobců.
[6] Soud usnesením ze dne 10. 7. 2019, č. j. 13 Cm 64/2018-124, vyzval žalobce k doplnění žaloby o čísla akcií, neboť žalobci nemohou mít právo na vydání libovolných akcií z obou emisí, ale pouze těch, ke kterým měl jejich předek vlastnické právo.
[7] V reakci na usnesení soudu odkázali žalobci na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2002, uveřejněné pod číslem 72/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 72/2004“). Soud tento odkaz nepovažoval za přiléhavý, neboť odkazované rozhodnutí řeší specifikaci věcí produkovaných tzv. „ve velkém“, distribuovaných zcela anonymně, jež jsou z hlediska jejich existence v zásadě zaměnitelné. To však podle soudu nelze aplikovat na akcie, které jsou „věcí produkovanou v omezeném množství“, jsou s nimi spojená specifická práva, která má pouze „majitel“ akcií, vyjadřují podíl na základním kapitálu, a jedná-li se o akcie na majitele, znamená jejich fyzické zničení ztrátu práv z nich plynoucích a „tuto ztrátu nelze nahradit tím, že by mu byla nuceně předána akcie jiného majitele (akcionáře)“.
[8] Soud proto žalobu odmítl podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s odůvodněním, že žaloba nebyla řádně doplněna a jedná se o nedostatek, pro který v řízení nelze pokračovat.
[9] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[10] Odvolací soud vyšel dále z toho, že:
1) V místopřísežném seznání jmění ze dne 4. 12. 1946 jsou v bodech 1 až 14 uvedeny cenné papíry, které ke dni úmrtí vlastnil zůstavitel H. W. Akcie, jež jsou předmětem žaloby, jsou uvedeny pod body 8 a 13 a jsou identifikovány pouze uvedením zkratky a čísla „RM 5.600,- akcií a RM 13.200 akcií“.
2) Z oznámení Živnostenské banky vyplývá, že na depotním účtu č. 902.921 (dříve č. 96.680) znějícím na jméno „pozůstalost H. W. z P.“ se nacházejí mimo jiné akcie „nom. RM 5.600.- akcie Leykam-Josefstahl a RM 13.200.- akcie Universal Hoch-u. Tiefbau A. G.“
[11] Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobní petit není dostatečně určitý, přičemž tento nedostatek nebyl odstraněn ani přes výzvu soudu prvního stupně.
[12] Zkratka použitá v místopřísežném seznání jmění nedává podle odvolacího soudu možnost jiného výkladu, než že jde o označení měny – říšské marky (Reichsmark) s uvedením výše částky v této měně. Z použitého množného čísla slova akcie lze usuzovat, že šlo o více akcií. Žalobci k počtu kusů akcií evidentně došli tak, že „pominuli v číslici dvě nuly a získali tak číslice 56 a 132, které následně uvedli jako počet kusů. Nominální hodnotu pak určili číslicí 100, což jim po vynásobení s čísly 56 a 132 dalo právě číslice v listině akcií uvedené.“ Správnost uvedené specifikace akcií však podle odvolacího soudu nepotvrzují žádné listiny připojené k žalobě.
[13] Z listin k žalobě přiložených lze podle odvolacího soudu jednoznačně zjistit jen osobu emitenta. Ohledně nominální hodnoty akcií lze „(bez potřebné jistoty) dovozovat, že by snad mohlo jít o výsledek součtu nominálních hodnot blíže neurčeného počtu akcií, případně o nominální hodnotu jedné akcie, což ale vyvrací použité množné číslo ‚akcií‘ “. Zcela chybí informace o počtu akcií a není jasné ani datum emise.
[14] Akcie nebyly podle odvolacího soudu předmětem dědického řízení po zůstavitelce L. F. a nebylo je možné konkretizovat ani prostřednictvím rozhodnutí o schválení dohody dědiců (žalobců) o vypořádání dědictví. Nabízí se proto otázka, zda nějaké právo vztahující se k předmětným akciím žalobci vůbec zdědili.
[15] Na danou věc podle odvolacího soudu nedopadá ani žalobci citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 739/2005, neboť v projednávané věci jde o emitenta, který zanikl, a nebylo nic tvrzeno o tom, na jaké akcie byl jeho kapitál rozvržen. Aplikovatelné nejsou ani závěry uvedené v R 72/2004, v němž byla řešena otázka identifikace hromadně vyráběné a prodávané věci, neboť tyto závěry nelze vztáhnout na akcie, které lze prostřednictvím údajů, jako je jejich počet, osoba emitenta, nominální hodnota jedné akcie a číselné označení, jednoznačně individualizovat.
[16] Jak správně uvedl soud prvního stupně, žalobcům nelze vydat z určité emise jakékoli akcie v jimi požadovaném počtu, ale právě jen počet akcií takového číselného označení, jejichž vlastníkem měl být jejich právní předchůdce.
[17] Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 o. s. ř., majíce za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
[18] Dovolatelé namítají, že:
- „Při posouzení projednatelnosti žaloby nepřísluší soudu přezkoumávat správnost popisu věci, jejíhož vydání se žalobci domáhají, ani správnost metody, jak žalobci k popisu věci dospěli. Pochybnosti soudu o správnosti metody nemohou vést k odmítnutí žaloby.“
- „Absence uvedení čísla akcie, jejíhož vydání se žalobce domáhá, nečiní žalobu neprojednatelnou, ledaže by žalovaný prokázal, že má ve své držbě nebo detenci více akcií stejného emitenta, ze stejné emise, stejné formy o stejné nominální hodnotě.“
- „V případě žaloby na vydání akcií zaniklé nebo neexistující společnosti není třeba čísla akcií uvádět vůbec, neboť s takovými akciemi nejsou spojena žádná práva akcionáře, jsou tedy navzájem zcela zaměnitelné.“
- „Existuje-li na straně žalobce omluvitelný informační deficit, kvůli němuž je žaloba neprojednatelná, je soud povinen uložit žalované straně vysvětlovací povinnost za účelem zjištění absentujících informací.“
- „Žaloba vlastníka na vydání akcií podaná proti osobě, která mu je bez právního důvodu odňala, není sporem mezi akcionáři vyplývajícím z jejich účasti na obchodní korporaci ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 písm. e) o. s. ř., nýbrž reivindikačním sporem, o němž je v prvním stupni příslušný rozhodovat okresní soud.“
[19] Dovolatelé se domnívají, že při posouzení určitosti petitu je zcela irelevantní, jakým způsobem dovolatelé k popisu věci dospěli, a soudu nepřísluší tento způsob hodnotit. Pochybnosti soudu o tom, zda způsob zjištění popisu věci je správný, v žádném případě nemohou způsobit neprojednatelnost žaloby. Podmínka určitosti žalobního návrhu je podle dovolatelů splněna samotným uvedením konkrétních údajů o předmětných akciích, jejichž vydání se domáhají.
[20] Dále poukazují na to, že „od nezákonného odnětí akcií bez právního důvodu“ uběhlo již bezmála 70 let, i přesto se jim podařilo specifikovat akcie tak, aby bylo bez jakýchkoli pochybností jasné, co je předmětem řízení. Jedinou skutečností, kterou neuvedli, jsou čísla akcií.
[21] Dovolatelé, odkazujíce na R 72/2004, namítají, že žalovaná netvrdila, že vlastní i jiné kusy akcií z týchž emisí, a nevznikl jediný důvod se domnívat, že by akcie specifikované v žalobě nebyly odlišitelné od ostatních věcí v detenci žalované. Teprve pokud by žalovaná tvrdila a úspěšně prokázala, že má ve své detenci více akcií stejných emitentů zaměnitelných s akciemi požadovanými žalobou, stíhala by dovolatele povinnost konkretizovat akcie detailněji, tj. jejich číslem.
[22] Odkazujíce na rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 739/2005 mají dovolatelé za to, že žaloba je určitá a projednatelná, neboť konkretizace akcií podle jejich čísla není nezbytnou náležitostí žaloby. Tento závěr platí podle dovolatelů bez ohledu na to, zda emitent akcií existuje, nebo již zanikl.
[23] Dovolatelé namítají, že informaci o číslech akcií nemají, neboť se ji nepodařilo zjistit z žádných dochovaných dokladů, a na jejich straně nastal omluvitelný informační deficit, který nejsou schopni zhojit. Odkazujíce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3541/2014, mají dovolatelé za to, že nastupuje vysvětlovací povinnost žalované. Soud měl uložit žalované, aby „vydala informace o tom, akcie s jakými čísly má ve své detenci“.
[24] Podle dovolatelů rozhodoval v řízení věcně nepříslušný soud, neboť v projednávané věci nejde o spor mezi akcionáři obchodní korporace, ale o spor reivindikační a o náhradu škody, k jejímuž projednání není v prvním stupni věcně příslušný krajský soud.
[25] Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[26] Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že nejsou „naplněny podmínky přípustnosti dovolání“, žalovaná není a nikdy nebyla v tomto sporu pasivně legitimována, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, nebo je jako nedůvodné zamítl.
[27] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro vyřešení dovolateli otevřené otázky určitosti žaloby, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[28] Podle §79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
[29] Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
[30] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Údaj o tom, čeho se navrhovatel návrhem domáhá (tzv. petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí – s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. – účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby navrhovatel vymezil petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný petit není jen vyjádřením formálních náležitostí návrhu na zahájení řízení, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které navrhovatel zahájením řízení sledoval.
2) Žalobní petit je neurčitý, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde, a je zřejmé, že převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost.
3) Obecně platí, že věc je třeba identifikovat tak, aby mohla být individualizována při výkonu rozhodnutí soudu.
4) V žalobě o určení vlastnického práva k movité věci je třeba věc označit alespoň tak, aby byla odlišena od ostatních věcí v držbě (detenci) žalovaného.
5) Po žalobci nelze vždy žádat, aby věc, jejíhož vydání se domáhá, popsal způsobem, který by ji odlišil od všech existujících věcí stejného druhu. Postačí, popíše-li obecněji. Pokud by žalovaný tvrdil, že má v držbě (detenci) více věcí, které by odpovídaly takto specifikované věci, bylo by na něm ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno; v případě, že by v řízení vyšlo najevo, že tomu tak skutečně je, musel by žalobce popis věcí upřesnit.
Srovnej zejména R 72/2004, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 739/2005, ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 428/2006, ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1213/2012, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1120/2016, či ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6013/2016, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4959/2010, či ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 563/2013.
[31] V poměrech projednávané věci dovolatelé konkretizovali akcie, jejichž vydání se domáhají, uvedením jejich emitenta, data emise, nominální hodnotou a počtem. Takto vymezený předmět řízení podle Nejvyššího soudu nebránil soudům nižších stupňů, aby žalobu projednaly a rozhodly o ní. To platí obzvláště v situaci, kdy se z obsahu spisu nepodává, že by žalovaná měla v držbě (detenci) více akcií, které by odpovídaly uvedené specifikaci. Naopak, žalovaná od počátku namítá, že žádné dovolateli specifikované akcie nemá ve své držbě (detenci).
[32] Nejvyšší soud tak nemá pochybnosti o tom, že neuvedení vytýkaných údajů (čísel akcií) žalobní petit neurčitým (a žalobu neprojednatelnou) nečiní. Lze proto uzavřít, že důvod k odmítnutí žaloby pro neurčitost žalobního petitu dán nebyl.
[33] Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že namítají-li dovolatelé věcnou nepříslušnost krajského soudu pro řízení v prvním stupni, přehlíží, že usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. Ncp 95/2018 o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni (srov. §104a odst. 7 o. s. ř. a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2657/99, uveřejněný pod číslem 22/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[34] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, napadené usnesení odvolacího soudu podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba neodmítá.
[35] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[36] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 10. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu