ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3469.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 3469/2019-378
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele L. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milošem Rámešem, advokátem, se sídlem v Brně, Skácelova 2792/34, PSČ 612 00, za účasti A. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3, PSČ 779 00, o zaplacení 402.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 407/2011, o dovolání A. D. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2018, č. j. 8 Cmo 109/2018-354, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 4. 2018, č. j. 1 Cm 407/2011-336, přerušil řízení v projednávané věci podle §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 30/2012.
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje.
[3] Dovolání účastníka řízení A. D. proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním otevřenou otázku výkladu §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že:
1) Ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neukládá soudu povinnost přerušit řízení, probíhá-li jiné řízení, v němž je řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci, ale pouze soud k takovému postupu opravňuje, a proto závisí na jeho uvážení, zda řízení přeruší. Soud proto řízení z důvodu uvedeného v §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit může, ale též nemusí.
2) Důvody k přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle §135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tedy v tom, aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát.
3) Při úvaze o tom, zda řízení přeruší podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., by soud měl posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Přitom by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně prodlouží původní řízení.
4) Rozhodne-li soud tak, že se řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nepřerušuje, jde o (dílčí) závěr, ze kterého lze vyvozovat pouze to, že měl v daném okamžiku za hospodárnější posoudit si danou otázku sám; jde tedy o postup soudu, který je v souladu se zákonem, a proto nemůže jít o vadu, která (by) mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
[5] Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, a v něm citovaná rozhodnutí, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4248/2018.
[6] Od citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud – oproti mínění dovolatele – neodchýlil. Nejvyšší soud neshledal úvahu odvolacího soudu o neexistenci důvodů pro přerušení řízení zjevně nepřiměřenou. Vyčkávání výsledků řízení vedeného u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 30/2012 zjevně neúměrně prodlužuje řízení v projednávané věci za situace, kdy soudu prvního stupně ničeho nebrání zabývat se existencí uplatněného nároku a teprve poté vyhodnotit, zda otázky řešené v jiném řízení mohou mít na projednávanou věc vůbec nějaký dopad.
[7] Pokračování v řízení naopak přispěje k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci.
[8] Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v předmětném řízení jde podle §9 odst. 3 písm. g) a §200e zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 o spor ze smlouvy, jíž se převádí podíl společníka, pro účastenství platí ustanovení §94 odst. 1 věta první o. s. ř. a řízení se řídí zásadou vyšetřovací (§120 odst. 2 o. s. ř.).
[9] O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení ve věci samé končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu