ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3513.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 3513/2020-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky L. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Zuzanou Segediovou, advokátkou, se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, PSČ 415 01, za účasti S., bytového družstva , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Cajthamlem, Dr., advokátem, se sídlem v Teplicích, Modlanská 731/20, PSČ 415 01, o prohlášení rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatné, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 68/2019, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2020, č. j. 6 Cmo 64/2020-53, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit S., bytovému družstvu, na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. 61 Cm 68/2019-9, zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož je třeba o osvobození od soudních poplatků požádat soud ve lhůtě stanovené soudem k zaplacení soudního poplatku, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává:
1) Zákonem č. 296/2017 Sb. byl s účinností od 30. 9. 2017 měněn (mimo jiné) zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále též jen „ZSOP“), přičemž z důvodové zprávy se podává, že navrhovaná právní úprava má za cíl posílit regulační funkci soudních poplatků, zjednodušit postup soudů v případě, že poplatek nebyl vůbec zaplacen či byl zaplacen po uplynutí lhůty stanovené k jeho zaplacení, což mělo za cíl odbřemenit soudy vyřizující agendu zastavení řízení pro nezaplacení poplatku. Novelizace zdůraznila povinnost účastníka hradit soudní poplatek a to nejpozději ve lhůtě mu k tomuto účelu soudem stanovené. Nová právní úprava zákona o soudních poplatcích tedy zdůrazňuje ze zákona plynoucí povinnost navrhovatele (žalobce) zaplatit soudní poplatek již s podáním žaloby/návrhu, přičemž i nadále je ve smyslu §5 o. s. ř. ve spojení s §9 odst. 1 ZSOP zachováno beneficium poučení účastníka o jeho procesních povinnostech (výzva k zaplacení soudního poplatku), včetně poučení o důsledcích nevyhovění takové výzvě a poučení o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř.
2) Jelikož zákon stanoví vznik poplatkové povinnosti k okamžiku podání žaloby, je tento okamžik taktéž první možností žalobce požádat o osvobození od soudních poplatků, neboť si je své povinnosti vědom v souladu se zásadou ignorantia iuris non excusat a ve smyslu §138 o. s. ř. může žádost o osvobození od soudních poplatků podat pouze účastník, kterým se subjekt (v podmínkách projednávané věci) stává podáním žaloby/návrhu. Žalobci jsou tak v podmínkách zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017 vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok.
3) Zákon připouští, aby byl soudní poplatek uhrazen i později, ale nejpozději ve lhůtě, která je k tomu určena. K tomu §9 odst. 1 výslovně uvádí, že k pozdějšímu uhrazení soudního poplatku se nepřihlíží a soud v takovém případě řízení zastaví, aniž by byla stanovena jakákoli výjimka či podmínka. Pro splnění podmínek zákona a jeho účelu je proto nezbytné, aby žalobce (vědom si své majetkové situace) vyvinul nezbytnou aktivitu směrem k soudu a nejpozději poslední den lhůty požádal o osvobození od soudních poplatků.
4) Jelikož je žádost o osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. procesním úkonem se všemi důsledky z takového institutu vyplývajícími, je nutno žádost ve smyslu §57 odst. 3 o. s. ř. nejpozději poslední den lhůty doručit soudu či odevzdat orgánu, který má povinnost ji doručit.
Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[5] Protože navrhovatelka neuhradila v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek za návrh na zahájení řízení, ani v této lhůtě nepodala žádost o osvobození od soudního poplatku, postupovaly soudy správně, když navrhovatelkou zahájené řízení podle §9 odst. 1 ZSOP zastavily.
[6] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. 10. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu