ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3721.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 3721/2020-529
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně KOMETA PS a. s. Brno , se sídlem v Brně, Sportovní 486/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 60721651, zastoupené JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) L. G. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, 2) J. Č. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Romanem Matulou, advokátem, se sídlem v Brně, Masarykova 441/7, PSČ 602 00, a 3) J. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, o zaplacení 1.081.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 55/2002, o dovolání žalobkyně, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2020, č. j. 37 Co 228/2018-482, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.436,38 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.436,38 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným nemá žádný ze jmenovaných právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 42 C 55/2002-449, ve znění usnesení ze dne 18. 5. 2018, č. j. 42 C 55/2002-464, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovaným zaplatit jí 1.081.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až V.).
[2] Jde přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2007, č. j. 42 C 55/2002-252, jímž byla žaloba zamítnuta, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 6. 2009, č. j. 37 Co 148/2007-265, zrušil (a současně vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení). Následující zamítavý rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2011, č. j. 42 C 55/2002-339, Krajský soud v Brně v části týkající žalobkyně a žalovaných rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. 37 Co 477/2011-391, zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] K odvolání žalobkyně (brojící proti výrokům I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně) Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovolatelkou předestřená otázka, zda právní úpravu odpovědnosti a ručení členů představenstva akciové společnosti za závazky společnosti obsaženou v §194 odst. 5 a 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen jako „obch. zák.“), lze analogicky aplikovat na členy statutárního orgánu občanského sdružení, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud ji posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Již v rozsudku ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 741/2004, Nejvyšší soud (v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2000) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož obecně platí, že členové statutárních orgánů právnické osoby odpovídají právnické osobě za škodu, kterou jí způsobili porušením svých povinnosti (srov. i §757 obch. zák.). Na rozdíl od takto obecně pojímané úpravy odpovědnosti za škodu však zákon nezná obecnou úpravu ručení členů statutárních orgánů za závazky právnické osoby a takové ručení se prosadí (nároky na jeho základě lze vůči těmto osobám uplatnit), jen upraví-li je zákon (včetně vymezení předpokladů, za nichž ručitelský závazek vzniká). Založit závěr o ručení členů představenstva družstva na základě analogie zákona, by v daných souvislostech vedlo k významnému narušení principu právní jistoty.
[7] Nebylo-li možné dospět k závěru o aplikaci právní úpravy ručení podle §194 odst. 5 a 6 obch. zák. per analogiam legis ve vztahu k členům představenstva družstva, lze pomocí argumentu a minori ad maius (a fortiori) dovodit, že tato právní úprava se (tím spíše) nepoužije ani ve vztahu k statutárním orgánům občanských sdružení (respektive jejich členům), jejichž vnitřní vztahy (obecně) nebyly předmětem právní úpravy obchodního zákoníku.
[8] Náklady řízení prvního a třetího žalovaného sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby učiněný při zastupování dvou osob (vyjádření žalovaných k dovolání ze dne 11. 11. 2020) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle §6 odst. 1, §7 bodu 6 advokátního tarifu 12.660 Kč, a (jediné) náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. U prvního a třetího žalovaného Nejvyšší soud podle §12 odst. 4 advokátního tarifu snížil mimosmluvní odměnu o 20 % na 10.128 Kč, neboť se jedná o společný úkon dvou účastníků zastoupených týmž advokátem. Dále k odměně advokáta každého z navrhovatelů přičetl jednu polovinu náhrady paušálních výdajů ve výši 150 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. ve výši 2.158,38 Kč. Nejvyšší soud tak přiznal k tíži žalobkyně prvnímu a třetímu žalovanému částku 12.436,38 Kč.
[9] Druhému žalovanému v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly. Druhý žalovaný totiž podáním (datovaným 19. 11 2020) pouze odkázal na svá předchozí podání a na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu