ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3841.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 3841/2020-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně Klub právní podpory, nadace v likvidaci , se sídlem v Praze 5, Šárovo kolo 2/981, PSČ 153 00, identifikační číslo osoby 45768587, zastoupené Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Paprsková 1340/10, PSČ 140 00, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 10/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2020, č. j. 25 Co 239/2020-203, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2020, č. j. 25 Co 239/2020-203, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 5. 2020, č. j. 6 C 10/2017-187, ve výrocích II. až V. se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 2. 1. 2017 domáhá na žalované omluvy a náhrady nemajetkové újmy ve výši 220.000 Kč s příslušenstvím za tvrzené průtahy v kompenzačním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 216/2010, eventuálně konstatování, že nepřiměřenou délkou kompenzačního řízení byla porušena její základní práva.
[2] Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. 8. 2017, č. j. 6 C 10/2017-49 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“):
1) zastavil řízení co do části, v níž se žalobkyně domáhala uložení omluvy (výrok I.),
2) zastavil řízení co do části, v níž se žalobkyně domáhala konstatování, že nepřiměřenou délkou kompenzačního řízení byla porušena její základní práva (výrok II.),
3) zastavil řízení co do části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 60.625 Kč s příslušenstvím (výrok III.),
4) zamítl „návrh žalobkyně“, aby soud uložil žalované zaplatit úrok z prodlení z 60.625 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 12. 2016 do 31. 7. 2017 (výrok IV.),
5) zamítl „návrh žalobkyně“, aby soud uložil žalované zaplatit 159.375 Kč s příslušenstvím (výrok V.),
6) zamítl návrh žalobkyně, aby soud uložil žalované povinnosti náhrady oddělených nákladů řízení (výrok IV.), a
7) rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII.).
[3] K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2018, č. j. 25 Co 423/2017-79, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV. až VII. zrušil a řízení zastavil s tím, že žalobkyně neprokázala svou vlastní existenci a nemá tak právní osobnost ani způsobilost být účastníkem řízení.
[4] K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 2. 2020, č. j. 30 Cdo 1113/2019-168, rozhodnutí Městského soudu ze dne 8. 2. 2018, č. j. 25 Co 423/2017-79, zrušil s tím, že otázka existence žalobkyně „nebyla předmětem kontradiktorní diskuze stran“ a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Městský soud v Praze na to usnesením ze dne 30. 3. 2020, č. j 25 Co 423/2017-176, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV. až. VIII. zrušil, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[6] Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 6 C 10/2017-187, (jako v pořadí druhým rozhodnutím; dále jen „usnesení soudu prvního stupně“):
1) zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok I.),
2) zastavil řízení v části nároku, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplatit úrok z prodlení z částky 60.625 Kč (výrok II.),
3) zastavil řízení v části nároku, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplatit 159.375 Kč s příslušenstvím (výrok III.),
4) zamítl návrh žalobkyně, aby soud uložil žalované povinnost náhrady oddělených nákladů řízení (výrok IV.), a
5) rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.).
[7] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Žalobkyně vznikla dne 3. 7. 1992 podle §20b odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 1997 (dále jen „obč. zák.“), registrací u příslušného státního orgánu, Úřadu městské části Praha 5.
2) Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 1998, č. j. F 89125/98-7, zamítl návrh žalobkyně podle §35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o nadacích a nadačních fondech“), na zápis žalobkyně do nadačního rejstříku z důvodu nedodržení podmínek stanovených v zákoně o nadacích a nadačních fondech.
3) Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 16 ze dne 22. 5. 2003, č. j. 5858/03/TAJ, ve spojení s rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22. 9. 2003, č. j. MHMP 23379/2002, bylo rozhodnuto o zrušení žalobkyně, jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátorky.
4) Žalobkyně nikdy nebyla a není zapsána ve veřejném rejstříku.
[8] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně nejprve uvedl, že tvrdí-li žalobkyně, že dosud nezanikla, neboť její likvidace není dosud skončena a stále probíhá, pak se na ni ke dni 1. 1. 2014, tj. ke dni účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), a zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“ či „z. v. r.“), začaly vztahovat povinnosti dle těchto právních předpisů a „byla povinna do 1. 7. 2014 nechat zapsat údaj o své existenci jako nadace v likvidaci do nadačního rejstříku“. Námitku žalobkyně, že povinnosti plynoucí z občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 platí pouze pro zapsané osoby, kterou ona není, měl soud za rozpornou s principem materiální publicity a smyslem a účelem právní úpravy.
[9] Podle soudu neobstojí ani odkaz žalobkyně na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2011, č. j. 28 Co 339, 342/2011-207, ve kterém s odkazem na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 7 Cmo 424/2003, Městský soud v Praze konstatoval, že zániku žalobkyně a zániku její způsobilosti být účastníkem řízení musí předcházet dokončení její likvidace, a že žalobkyni „nelze vymazat z rejstříku, ve kterém je zapsána, pokud je účastníkem dosud neskončených soudních řízení“.
[10] „Výklad rejstříkového zákona žalobkyní v tom smyslu, že se na ní nevztahují zde uvedené povinnosti, neboť nikdy nebyla zapsána v nadačním rejstříku (…) a zároveň dle výše uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze nemůže její likvidace skončit a žalobkyně zaniknout dříve, než budou skončena všechny soudní řízení, jichž je účastníkem, by znamenal, že žalobkyně může existovat v zásadě donekonečna (…), aniž by její činnost byla komukoliv zjevná a jakkoliv kontrolovatelná, neboť o její existenci nikde není záznam a odvíjí se pouze od neověřitelného tvrzení žalobkyně“, konstatoval soud.
[11] Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně „nebyla schopna prokázat“ svou existenci (právní osobnost), a jelikož způsobilost právnické osoby být účastníkem řízení je „vázána na její právní osobnost“, řízení pro nedostatek způsobilosti žalobkyně být účastníkem řízení (coby neodstranitelný nedostatek podmínek řízení), zastavil.
[12] K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu (ve výrocích II. až V.) potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[13] Odvolací soud nejprve konstatoval, že právní poměry žalobkyně se posuzují podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 1997, a že žalobkyně „neprokázala“, že je zapsána v rejstříku určeném tímto zákonem. Sama navíc opakovaně potvrdila, že v žádném rejstříku zapsána není. Podle odvolacího soudu tak žalobkyně „ztratila svou právní subjektivitu (…) a odpadla nutnost ‚dokončení likvidace‘, neboť ta už nemůže mít žádný vliv na změnu zápisu v jakémkoliv rejstříku“. Podle odvolacího soudu ani žalobkyně nemá, „komu by ukončení likvidace hlásila“.
[14] Odvolací soud zdůraznil, že právnická osoba nemůže existovat, aniž by byla státem registrována, a „i pokud by se na žalobkyni občanský zákoník nevztahoval, trvá nutnost její registrace podle předchozí právní úpravy“.
[15] Odvolací soud uzavřel, že již v době zahájení řízení (2. 1. 2017) žalobkyně neměla právní osobnost, a tedy ani způsobilost být účastníkem řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[16] Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzených výroků II. a III. usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice otázek:
1) „zda nezapsáním žalobkyně, o jejímž zrušení a likvidaci bylo rozhodnuto již v roce 2003 podle zákona č. 227/1997 Sb. a která dosud nebyla skončena a stále probíhá, do veřejného rejstříku s účinností od 1. 1. 2014, pozbyla žalobkyně právní osobnost, tedy způsobilost k právům a povinnostem, a tedy i procesní způsobilost být účastníkem řízení,
2) zda žalobkyně, jejíž likvidace od roku 2003 stále nebyla ukončena a je účastníkem soudních řízení, má i po 1. 1. 2014 procesní způsobilost,
3) kdy končí (zaniká) právní osobnost takové žalobkyně (nadace, která je již od roku 2003 v likvidaci), tedy kdy ztrácí způsobilost k právům a povinnostem, tedy i způsobilost být účastníkem řízení, pokud (jsa již jednou zrušena a v likvidaci) nebyla zapsána do veřejného rejstříku podle právních předpisů účinných od 1. 1. 2014.“
[17] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu „a v akcesorickém výroku o nákladech řízení“ zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[18] Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká závěr, podle kterého skutečnost, že žalobkyně není a nikdy nebyla zapsána ve veřejném rejstříku (jak podle předpisů účinných od 1. 1. 1998, tak podle předpisů účinných od 1. 1. 2014) má za následek „ztrátu právní subjektivity“ žalobkyně.
[19] Svou argumentaci dovolatelka staví zejména na usnesení ze dne 12. 10. 2014, sp. zn. 7 Cmo 424/2003, ve kterém Vrchní soud v Praze uvedl, že „z obchodního rejstříku nelze vymazat obchodní společnost, a to i kdyby její likvidace skončila, pokud je účastníkem dosud neskončeného soudního řízení, v němž by v důsledku jejího zániku nebylo možné meritorně rozhodnout (…)“. Z obsahu spisu v projednávané věci podle dovolatelky vyplývá, že dovolatelka byla v roce 2003 zrušena a byla nařízena její likvidace, která doposud neskončila, neboť stále probíhá „několik posledních soudních řízení, včetně tohoto“.
[20] V této souvislosti dovolatelka dále cituje usnesení ze dne 16. 9. 2011, č. j. 28 Co 339, 342/2011-207, ve kterém Městský soud v Praze (s odkazem na výše zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze) k otázce existence dovolatelky uzavřel, že „zániku žalobkyně b) [dovolatelky] a tudíž k zániku její procesní způsobilosti a způsobilosti být účastníkem řízení (ust. §19 a 20 o. s. ř.) musí předcházet skončení likvidace této nadace a potažmo výmaz z rejstříku, ve kterém je nadace zapsána. V řízení nebylo prokázáno, že k těmto skutečnostem již došlo“.
[21] Dovolatelka má za to, že podle citovaných rozhodnutí tak ani absence jejího zápisu ve veřejném rejstříku podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 nemůže vést ke ztrátě její právní osobnosti, jak dovodil odvolací soud v napadeném rozhodnutí.
[22] Závěrem dovolatelka k názoru odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka ani „nemá, komu by ukončení likvidace hlásila“, konstatuje, že její právní poměry upravuje §35 odst. 6 zákona o nadacích a nadačních fondech, podle kterého k přijetí oznámení o ukončení její likvidace je příslušný Úřad městské části Praha 16.
[23] Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
[24] Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
[25] Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[26] Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
[27] V pořadí třetí dovolatelkou formulovaná otázka týkající se okamžiku zániku právní osobnosti dovolatelky, která byla zrušena, ale nebyla zapsána do veřejného rejstříku podle právních předpisů účinných od 1. 1. 2014, přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Dovolatelka při její formulaci pomíjí, že podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
[28] Dovolání je však přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení v pořadí prvních dvou dovolatelkou formulovaných otázek, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny.
IV. Důvodnost dovolání
[29] Dovolání je důvodné.
[30] Podle §20b odst. 3 obč. zák. je nadace právnickou osobou; vzniká registrací u příslušného státního orgánu.
[31] Podle §20a obč. zák. zaniká právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak (odstavec druhý). Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak (odstavec třetí).
[32] Podle §35 odst. 1 zákona o nadacích a nadačních fondech se nadace vzniklé podle dosavadních předpisů považují za nadace nebo nadační fondy podle tohoto zákona, jestliže statutární orgán nadace ve lhůtě 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona podá návrh na zápis do rejstříku podle tohoto zákona včetně doložení stanovené minimální výše nadačního jmění ke dni podání návrhu a přiloží upravený statut nadace nebo nadačního fondu a výpis z rejstříku trestů členů správní rady, dozorčí rady, popřípadě revizora; výpis z rejstříku trestů nesmí být starší šesti měsíců.
[33] Podle §35 odst. 5 věty první zákona o nadacích a nadačních fondech, po marném uplynutí lhůty podle odstavce 1 nebo 4, anebo bude-li návrh na zápis do rejstříku zamítnut, okresní úřad nadaci zruší a nařídí její likvidaci.
[34] Podle §35 odst. 6 zákona o nadacích a nadačních fondech do doby zápisu do rejstříku podle odstavce 1, popřípadě do doby zániku nadace podle odstavců 2 až 5 se právní poměry nadace vzniklé před účinností tohoto zákona řídí dosavadními předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak.
[35] Podle §3041 o. z. se právní povaha právnických osob upravených tímto zákonem řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec první věta první). Ustanovení společenské smlouvy nebo statutu právnických osob uvedených v odstavci 1, která odporují donucujícím ustanovením tohoto zákona, pozbývají závaznosti dnem nabytí jeho účinnosti; právnická osoba přizpůsobí do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona společenskou smlouvu nebo statut úpravě tohoto zákona a doručí je orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík, do něhož je právnická osoba zapsána (odstavec druhý věta první).
[36] Z §3049 o. z. se podává, že nadace vzniklé podle dosavadních právních předpisů se považují za nadace vzniklé podle tohoto zákona (odstavec první věta první). Zakladatel nadace může zakladatelské právní jednání přizpůsobit úpravě nadační listiny podle tohoto zákona, pokud rozhodnutí, kterým zakladatelské právní jednání mění, doručí tomu, kdo vede veřejný rejstřík, u něhož je nadace zapsána, nejpozději však ve lhůtě dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (odstavec druhý věta první).
[37] Podle §118 o. z. má právnická osoba právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.
[38] Podle §122 odst. 1 z. v. r. zapsaná osoba přizpůsobí do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zapsaný stav stavu požadovanému tímto zákonem, ledaže se jedná o osobu zapsanou do spolkového rejstříku.
[39] Citovaná přechodná ustanovení zákona o nadacích a nadačních fondech (§35) a občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (§3049) vyjadřují základní zásadu zachování kontinuity právních osobností nadací a nadačních fondů vzniklých do 31. 12. 2013 (respektive do 31. 12. 1997).
[40] V souladu s touto zásadou tak nadace a nadační fondy – vzniklé do 31. 12. 1997 podle §20b obč. zák. či v režimu zákona o nadacích a nadačních fondech – nabytím účinnosti zákona o nadacích a nadačních fondech či občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, neztratily svou právní osobnost, nýbrž existovaly dál a jejich právní režim se řídil „novou“ právní úpravou. Všechny k 1. 1. 2014 existující nadace i nadační fondy se tak ve smyslu §3049 o. z. řídí občanským zákoníkem účinným od 1. 1. 2014. Kontinuita existence těchto fundací je zaručena ex lege ; tj. aniž by tyto fundace musely cokoliv konat.
[41] Zmíněná zásada je vyjádřením principu právní jistoty a ochrany nabytých práv konkrétní právnické osoby, „na jejíž samotné bytí nemá vstup nové právní úpravy v účinnost v zásadě vliv“ (srov. RONOVSKÁ, K. §3041. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§1−654). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 2342).
[42] Ačkoliv občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 zásadně váže vznik právnické osoby na akt veřejnoprávní povahy – zápis do veřejného rejstříku (§126 o. z.), nemůže nedodržení této veřejnoprávní povinnosti (bez dalšího) vést ke ztrátě právní osobnosti dříve vzniklé právnické osoby. Jinak řečeno, nesplní-li právnická osoba veřejnoprávní povinnost (svého) zápisu do veřejného rejstříku, nemůžou se důsledky tohoto opomenutí projevit zánikem její právní osobnosti – v oblasti ryze soukromoprávní, kde se uplatňuje autonomie vůle zakládající osoby této právnické osoby. Takový postup by odporoval obecné zásadě nezávislého uplatňování práva soukromého na právu veřejném (viz §1 odst. 1 věta druhá o. z.).
[43] V poměrech projednávané věci žalobkyně vznikla v roce 1992 podle §20b odst. 3 obč. zák. registrací u Úřadu městské části Praha 5. Z důvodu nesplnění podmínek zápisu do nadačního rejstříku podle zákona o nadacích a nadačních fondech byla žalobkyně (coby existující právnická osoba) v roce 2003 rozhodnutím Úřadu městské části Praha 16 zrušena a vstoupila do likvidace. Skutečnost, že žalobkyně nepřizpůsobila od 1. 1. 2014 své zakladatelské právní jednání nové zákonné úpravě a nedoručila je orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík (§3041 odst. 2 o. z.) a neupravila zapsaný stav ve veřejném rejstříku se stavem skutečným (§122 z. v. r.), bez dalšího nevede (nemůže vést) ke ztrátě její právní osobnosti.
[44] Vyšel-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) z toho, že neexistence zápisu žalobkyně ve veřejném rejstříku (jak podle předpisů účinných od 1. 1. 1998, tak podle předpisů účinných od 1. 1. 2014) vede ke ztrátě její právní osobnosti a tudíž i způsobilosti být účastníkem řízení, není jeho právní posouzení správné.
[45] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto v rozsahu výroků II. až V. zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[46] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
[47] V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu