Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.01.2021, sp. zn. 27 Cdo 4275/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.4275.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.4275.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 4275/2019-619 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce V. N. Š. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Tajbrem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, PSČ 150 00, proti žalovanému BUDA-MONT, spol. s r. o. , se sídlem v Herinku č. 7, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 14889129, zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, o zaplacení 7.029.691,92 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 186/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. 19 Co 255/2018-491, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: [1] Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 26. 3. 2018, č. j. 5 C 186/2016-331, zamítl žalobu o zaplacení 7.029.691,92 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). [2] Krajský soud v Praze k odvolání žalobce i žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 4.370.917,29 Kč s příslušenstvím potvrdil, ve zbývajícím rozsahu jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [3] Proti potvrzující části výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř. [4] Otázka výkladu §66a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jenobch. zák.“), nečiní dovolání přípustným již proto, že dovolatel při jejím formulování vychází z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, na jehož základě pak dovozuje, že všichni akcionáři dovolatele byli (v rozhodné době) osobami jednajícími ve shodě, a žalovaný (jehož jednatel byl jedním z akcionářů dovolatele) „spoluovládal“ dovolatele společně se všemi akcionáři. [5] V řízení však nebylo zjištěno (jak tvrdí dovolatel), že by si v rozhodné době všichni akcionáři dovolatele „rozdělili úkoly a funkce v orgánech“ dovolatele. Přitom závěr odvolacího soudu, podle něhož ze samotné skutečnosti, že akcionáři dovolatele hlasovali na valných hromadách shodně, nelze usuzovat, že by jednali ve shodě ve smyslu §66b obch. zák., odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3577/2012). Skutečnosti zjištěné odvolacím soudem naopak odůvodňují závěr, že osobou mající rozhodující vliv na řízení a provozování podniku dovolatele byl v rozhodné době toliko jeho tehdejší akcionář a předseda představenstva H. [6] Jestliže v řízení nebyly zjištěny skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že všichni akcionáři dovolatele v rozhodné době jednali ve vzájemném srozumění s cílem nabýt nebo postoupit nebo vykonávat hlasovací práva v dovolateli nebo disponovat jimi za účelem prosazování společného vlivu na řízení nebo provozování podniku dovolatele anebo volby jeho statutárního či dozorčího orgánu nebo většiny jejich členů nebo jiného ovlivnění chování dovolatele, nemůže být dovolání přípustné pro řešení otázky, zda žalovaný byl společně se všemi akcionáři dovolatele jednajícími ve shodě osobou, jež „spoluovládala“ dovolatele. [7] K tomu, že Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti (a případně důvodnosti) dovolání vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněný pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2170/2019). [8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. 1. 2021 JUDr. Petr Šuk předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/28/2021
Spisová značka:27 Cdo 4275/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.4275.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
§241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2021-04-09