ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.44.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 44/2021-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 1.580.000 Kč s příslušenstvím, a o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 4. 2017, č. j. 42 C 293/2014-47, usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 2018, č. j. 42 C 293/2014-67, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 55 Co 388/2018-80, 55 Co 389/2018, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 293/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, č. j. 55 Co 298/2020-111, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 12. 2. 2020, č. j. 42 C 293/2014-91, odmítl žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 4. 2017, č. j. 42 C 293/2014-47, usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 2018, č. j. 42 C 293/2014-67, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 55 Co 388/2018-80, 55 Co 389/2018 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 11. 2020, č. j. 55 Co 298/2020-111, k odvolání žalobce uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
[4] O žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle §30 a §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo přitom obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními žalobce již mnohokrát rozhodováno, včetně nyní posuzované věci (srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 8. 2017, č. j. 42 C 293/2014-54, jímž uvedený soud žádost žalobce zamítl a jež k odvolání žalobce potvrdil Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2017, č. j. 55 Co 390/2017-59; obdobně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 3. 2019, č. j. 42 C 293/2014-83, jímž uvedený soud zamítl žádost podanou v tomto případě pro dovolací řízení). Žalobce v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by ustanovení zástupce ve smyslu §30 a §138 o. s. ř. odůvodňovala.
[5] K dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva dle §2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020). Uvedené plyne jednak z obsahu samotné žádosti, jíž se dovolatel domáhá ustanovení zástupce pro dovolací řízení a v níž neuvádí žádné konkrétní okolnosti, které by jeho žádost odůvodňovaly, stejně jako z obsahu spisu (opakované, mechanicky podávané žádosti, vždy bez odůvodnění), přičemž Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatel postupuje též v mnoha dalších řízeních. Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo dle jeho názoru neoprávněně zasaženo.
[6] Při podání nyní posuzovaného dovolání tudíž nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. §241 o. s. ř.), nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
[7] Obvodní soud pro Prahu 2 dovolatele k doplnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. již opětovně nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele však tímto postupem dojít nemohlo, neboť byl o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení poučen soudem prvního stupně i v posuzované věci již dříve, a nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním obracel mnohokrát a byl tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzýván opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016, či ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4528/2018).
[8] Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016,či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
[9] Jelikož dovolatel nesplnil podmínku dle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle §241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 5. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu