ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.677.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 677/2021-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení 85.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 6. 2018, č. j. 42 C 245/2015-76, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 15 Co 512/2018-94, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 245/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 6. 2020, č. j. 42 C 245/2015-130, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 15 Co 323/2020-140, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 6. 2020, č. j. 42 C 245/2015-130, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 15 Co 323/2020-140, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 42 C 245/2015-130, zamítl žalobu pro zmatečnost ze dne 28. 1. 2019 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok II.).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2020, č. j. 15 Co 323/2020-140, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení soudu prvního stupně a proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
[4] Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu na něj navazující).
[5] Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243f odst. 2, §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. jako opožděné, aniž se zabýval splněním podmínky uvedené v §241 o. s. ř. (§241b odst. 2 o. s. ř.).
[6] Podle §240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (odstavec 1 věta první). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2).
[7] Podle §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle §57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
[8] V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu doručen dovolateli v souladu s §49 odst. 4 ve spojení s §57 odst. 2 o. s. ř. dne 12. 10. 2020 (srov. doručenku na č. l. 143 verte). Dovolání dovolatel odevzdal osobně Městskému soudu v Praze v pondělí 11. 1. 2021. Posledním dnem lhůty, v níž mohl dovolatel dovolání učinit u soudu, popřípadě podat k přepravě orgánu, který má povinnost je doručit, však bylo pondělí 14. 12. 2020; dovolání tedy bylo podáno po uplynutí lhůty stanovené v §240 odst. 1 větě první o. s. ř.
[9] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že poučení odvolacího soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné, je správné. Usnesení ze dne 5. 12. 2018, č. j. 15 Co 512/2018-94, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 6. 2018, č. j. 42 C 245/2015-76 (kterým soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zamítl návrh dovolatele na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení), je rozhodnutím o návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce. Žaloba pro zmatečnost podaná proti takovému usnesení je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, takže i rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu o takové žalobě pro zmatečnost jsou (stále) rozhodnutími o návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, u nichž přípustnost dovolání vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. (srov. obdobný závěr uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 29 ICdo 124/2019).
[10] Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 4. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu