ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.697.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 697/2020-345
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Heineken Česká republika, a. s. , se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, PSČ 270 53, identifikační číslo osoby 45148066, zastoupeného Mgr. Petrou Beaver, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Pod vilami 747/10, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) Č. D. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) A. K. , narozené XY, bytem XY, a 3) V. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ondřejem Ripelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 857/18, PSČ 110 00, o zaplacení 112.900 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané třetím žalovaným proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 6. 2011, č. j. 14 EC 67/2010-69, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 EC 67/2010, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, č. j. 29 Co 225/2019-319, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Třetí žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 1. 6. 2011, č. j. 14 EC 67/2010-69, uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně 112.900 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Třetí žalovaný podal dne 13. 8. 2015 proti rozsudku žalobu pro zmatečnost, dovozuje, že řízení je zatíženo zmatečností podle §229 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[3] Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 7. 11. 2018, č. j. 14 EC 67/2010-300, žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.).
[4] Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2019, č. j. 29 Co 225/2019-319, k odvolání třetího žalovaného usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a II. (první výrok), zrušil ve výrocích III. a IV. a řízení v tomto rozsahu zastavil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož řízení netrpělo zmatečnostní vadou podle §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[7] Z té se podává, že:
1/ Vadou řízení (zmatečností) podle ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. trpí pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení.
2/ Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva právní osobnost (způsobilost mít práva a povinnosti). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby (§23 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), právnické osoby (§118 o. z.) a stát (§21 o. z.). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti, je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sen. zn. 29 ICdo 7/2012, uveřejněné pod číslem 113/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2619/2005, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 633/2004, ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1443/2005, ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3699/2009, ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2724/2011, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 187/2012, či ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1517/2015.
[8] Skutečnost, že v řízení měl místo dovolatele fakticky jednat jeho bratr (který se za dovolatele vydával), nezakládá zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolatel, jakožto účastník řízení, měl a má způsobilost být účastníkem řízení. Řízení bylo ve skutečnosti zatíženo jinou zmatečnostní vadou, a to vadou uvedenou v §229 odst. 3 o. s. ř.
[9] V projednávané věci však pro tuto vadu – jak přiléhavě konstatovaly soudy nižších stupňů – nelze rozsudek soudu prvního stupně napadnout žalobou pro zmatečnost (nejde o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné, ani o pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé).
[10] Procesní právo dovolateli poskytuje obranu proti rozhodnutí, jež je zatíženo takovou zmatečnostní vadou, o jakou se jedná v projednávané věci. Nepředstavuje jí však žaloba pro zmatečnost proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatel měl – poté, kdy mu byl rozsudek soudu prvního stupně doručen – podat odvolání (§201 a násl. o. s. ř.).
[11] Zbývá dodat, že žaloba pro zmatečnost proti rozsudku soudu prvního stupně by nemohla být úspěšná ani v případě, kdyby rozsudek nebylo možné považovat za doručený. I v takovém případě by totiž nebyly naplněny předpoklady, za nichž lze podat žalobu pro zmatečnost z důvodu vymezeného v §229 odst. 3 o. s. ř.; stále by šlo o rozsudek soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, a navíc by tento rozsudek nebyl pravomocný.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu