ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.738.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 738/2020-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně B. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Svatoplukova 1209, PSČ 738 01, proti žalované L. M. , narozené XY, bytem XY, o zaplacení 137.900 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 261/2018, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2019, č. j. 8 Cmo 217/2019-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.373,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 6. 2019, č. j. 42 Cm 261/2018-92, odmítl odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2019, č. j. 42 Cm 261/2018-87, pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
[4] Podle §238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
[5] Právě o tento případ jde v posuzované věci.
[6] Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, podle §229 odst. 4 o. s. ř. je však může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013, či ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5331/2015).
[7] Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s §241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení.
[8] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníku odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu