ECLI:CZ:NS:2021:27.ICDO.28.2021.1
KSOS 36 INS XY
36 ICm XY
sp. zn. 27 ICdo 28/2021-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce D. R. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Karlem Holubem, advokátem, se sídlem v Třebíči, Nerudova 1190/3, PSČ 674 01, proti žalovanému JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur , se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka N. R. (dříve P. I.), zastoupenému JUDr. Patrikem Graňákem, advokátem, se sídlem v Karviné, Svatováclavská 97/6, PSČ 733 01, o vyloučení podílu ve společnosti s ručením omezeným z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka N. R., narozeného XY, bytem XY, identifikační číslo osoby XY, pod sp. zn. KSOS 36 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 10. 2020, č. j. 36 ICm XY, 13 VSOL XY (KSOS 36 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 28. 2. 2020, č. j. 36 ICm XY (KSOS 36 INS XY), vyloučil z majetkové podstaty dlužníka P. I. „obchodní podíl“ o velikosti 100 %, jemuž odpovídá vklad ve výši 200.000 Kč ve společnosti B. A. (dříve B.), identifikační číslo osoby XY (dále též jen „společnost“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož zakladatelskou listinou vyhotovenou ve formě notářského zápisu sepsaného dne 5. 11. 2013 pod sp. zn. NZ 143/2013, N 150/2013 notářkou Mgr. Ivanou Valtovou, jíž žalobce založil společnost B., nebyla zastřena zakladatelská listina, jíž by (namísto žalobce) tuto společnost založil dlužník, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, z níž se podává, že:
1) Má-li být určitým právním úkonem, to jest konkrétně právním úkonem předstíraným – učiněným naoko (tzv. simulovaným právním úkonem) – zastřen jiný právní úkon (tzv. disimulovaný právní úkon), je simulovaný právní úkon pro nedostatek potřebné vůle subjektů jej uzavřít neplatný. Zásadně proto platí tento jiný, tj. zastřený právní úkon. Podmínkou však je, že zastřený právní úkon odpovídá vůli účastníků, a dále, že jsou u něj splněny i všechny ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost.
2) Z dikce ustanovení §41a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, vyplývá, že musí být dána totožnost účastníků předstíraného a zastřeného právního úkonu (viz formulace … „odpovídá-li to vůli účastníků“…).
Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 440/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5662/2017.
[5] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že o disimulovaný právní úkon nemohlo jít již z toho důvodu, že dovolatelem tvrzený simulovaný právní úkon učinil žalobce, tj. osoba odlišná od dlužníka, jenž měl být podle dovolatele ve skutečnosti jednající osobou.
[6] Za této situace nečiní dovolání přípustným ani posouzení druhé dovolatelem formulované otázky, zda „do majetkové podstaty dlužníka náleží obchodní podíl ve společnosti, který nabyl dlužník disimulovaným právním jednáním …“, neboť se její vyřešení nemůže promítnout do poměrů dovolatele založených napadeným rozhodnutím.
[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. 12. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu