ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.1076.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 1076/2021-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. K. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Irenou Havránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Podkovářská 800/6, proti žalované EHReality s.r.o. , IČ 274 12 601, se sídlem v Praze 9, Tupolevova 465, zastoupené Mgr. Sergeyem Zaripovem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 831/21, o 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 354/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2020, č. j. 72 Co 363/2020-94, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 19. 6. 2020, č. j. 7 C 354/2018-70, zamítl žalobu o zaplacení částky 100.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud dospěl k závěru, že žalobce zaslal žalované předmětnou částku na základě rezervační smlouvy, jež byla platně uzavřena, neb žalobce podepsal obdržený návrh smlouvy a zaslal jej zpět žalované, čímž vyjádřil svou vůli být danou smlouvou vázán. Přijetí nabídky nadto žalobce deklaroval právě i zaplacením rezervačního poplatku ve výši 100.000 Kč na účet žalované. Ponechala-li si potom žalovaná uvedenou částku i po výpovědi smlouvy žalobcem, jde o smluvní pokutu za porušení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, pročež žalobu zamítl.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 12. 2020, č. j. 72 Co 363/2020-94, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci předmětnou částku s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud konstatoval, že nabídku ve smyslu §1732 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), jejímž jednoduchým a nepodmíněným přijetím mohla být smlouva uzavřena, neučinila žalovaná, nýbrž žalobce. Z provedených důkazů přitom nevyplynulo, že by přede dnem, kdy smlouva měla pozbýt platnosti, žalobce projev vůle odpovídající zmíněnému přijetí nabídky od obou zbývajících smluvních stran obdržel. Soud rovněž upozornil, že zcela stranou pozornosti soudu prvního stupně zůstal třetí subjekt (prodávající), jemuž byla nabídka na uzavření smlouvy taktéž adresována. Jelikož se nepodařilo prokázat platné uzavření rezervační smlouvy, došel k závěru, že předmětné plnění je plněním bez právního důvodu a takto nabytý majetkový prospěch odpovídá bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž Městskému soudu v Praze vytýká nesprávné právní posouzení věci. Domnívá se, že kontraktační proces k uzavření rezervační smlouvy byl řádně ukončen, a ztotožňuje se tak s názorem vysloveným soudem prvního stupně. Namítá, že uvedení podpisu prodávajícího jako třetího subjektu není podmínkou k uzavření platné rezervační smlouvy. Na podporu svých názorů odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 1571/2010, a ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2065/2012, z nichž vyzdvihuje, že smlouva vzniká dosažením konsensu, tedy úplným a bezpodmínečným přijetím návrhu na uzavření smlouvy, přičemž včasné jednání učiněné osobou, které byl návrh určen, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně dovolací soud žádá o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho projednatelností.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Vymezení přípustnosti je jednou z obligatorních náležitostí dovolání, jež jsou vyžadovány zákonem (§241a odst. 2 o. s. ř.) a jejichž absence brání projednání zmíněného mimořádného opravného prostředku. Dovolatel musí v dovolání uvést, ve vztahu k projednávané kauze, právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a současně vyložit, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem (§241a odst. 3 o. s. ř.). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., nelze dovolání projednat. Za toto vymezení přitom nelze považovat pouhou citaci textu ustanovení §237 o. s. ř. či prostý odkaz na ně (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3206/2015, ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1905/2015, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li dovolatel za to, že rozhodnutí spočívá na otázce Nejvyšším soudem dosud neřešené, musí být z dovolání patrno, která otázka hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, nebyla v rozhodování dovolacího soudu prozatím řešena (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5372/2016, ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 26 Cdo 924/2019, a ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3016/2019). Domnívá-li se pak dovolatel, že se odvolací soud při posuzování určitého problému odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí opět upřesnit, o jakou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odklání (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 27 Cdo 953/2017, ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1288/2017, či ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2438/2020).
Je nepochybné, že těmto požadavkům dovolatelka v posuzované věci nedostála, poněvadž ve svém dovolání žádnou konkrétní otázku výkladu hmotného, popřípadě procesního práva, která by odpovídala parametrům §237 o. s. ř., neoznačila a omezila se na citaci příslušných částí zmíněného ustanovení, přičemž žádný konkrétní problém, při jehož řešení mělo dojít při právním posouzení věci odvolacím soudem k odklonu, neuvedla ani ve vztahu k jí citovaným rozhodnutím (tj. rozsudkům zdejšího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 1571/2010, a ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2065/2012).
Dovolání žalované bylo proto v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto, poněvadž trpí vadami, jež nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolací soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o odmítnutí tohoto mimořádného opravného prostředku se stal bezpředmětným (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 933/2020, a judikatura v něm citovaná).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243c odst. 3, §224 odst. l, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu