ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.1462.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 1462/2021-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně J. K. , nar. XY, bytem XY, proti žalovaným: 1) R. B., nar. XY, 2) Š. P., nar. XY, a 3) A. B., nar. XY, všichni bytem XY, o 66 682 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 34 C 360/2017, o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. února 2020, č. j. 10 Co 15/2020-211, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se po žalovaných domáhá zaplacení částky 66 682 Kč za užívání bytové jednotky bez právního důvodu. Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 10. 2018, č. j. 34 C 360/2017-121, zastavil řízení co do částky 224 Kč (výrok I.), uložil žalovaným, coby samostatným procesním společníkům, společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 66 458 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výroky II. a III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku podali žalovaní 1) a 2) odvolání. Zatímco žalovaná 1) byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 6. 2019, č. j. 34 C 360/2017-176, od soudních poplatků osvobozena, žalovanému 2) bylo uloženo, aby soudní poplatek zaplatil.
V důsledku neuhrazení soudního poplatku z odvolání bylo následně usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2019, č. j. 34 C 360/2017-201, řízení o odvolání žalovaného 2) zastaveno, načež Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 2. 2020, č. j. 10 Co 15/2020-211, vůči němuž žalovaná 1) brojí podaným dovoláním, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. v rozsahu, v jakém bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného 2) proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, a změnil je tak, že řízení o odvolání žalovaného 2) proti výrokům I. a IV. rozsudku soudu prvního stupně se nezastavuje a o náhradě nákladů řízení se nerozhoduje.
Řízení o dovolání žalovaného 2) směřujícím vůči uvedenému usnesení odvolacího soudu bylo poté usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 1. 2021, č. j. 34 C 360/2017-299, z důvodu nesplnění procesní podmínky stanovené v §241 odst. 1 o. s. ř. zastaveno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání žalované 1) projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „o. s. ř.“); srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
K podání dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není žalovaná 1) oprávněna (postrádá subjektivní legitimaci k podání dovolání ve smyslu §240 odst. 1 o. s. ř.).
Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě, jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech, kterou by bylo možné odčinit změnou či zrušením rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1136/2019, ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28/1998; ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné tamtéž pod č. 7/2000; nebo ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000).
V posuzovaném případě ovšem dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu o zastavení řízení o odvolání žalovaného 2), coby samostatného procesního společníka vystupujícího v řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním bytu bez právního důvodu, směřujícím proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně dovolatelce (žalované 1/) žádná újma na právech, jíž by bylo lze odčinit změnou či zrušením napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, vzniknout nemohla – projednání jejího odvolání podaného proti rozsudku soudu prvního stupně zastavení řízení o odvolání žalovaného 2) pro neuhrazení soudního poplatku nikterak nebrání. Dovolatelka tedy k podání dovolání vůči danému usnesení odvolacího soudu není subjektivně legitimována (oprávněna).
Z tohoto důvodu Nejvyšší soud její dovolání odmítl (dle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §218 písm. b/ o. s. ř.), neboť bylo podáno někým, kdo k němu není oprávněn.
V rozhodnutí, jímž se řízení ve vztahu k dovolatelce bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2021
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu