ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.1829.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 1829/2021-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Kovanice , se sídlem v Poděbradech, Palackého 72/23, IČO 73631345, zastoupené JUDr. Vítem Biolkem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038/20, za účasti České republiky - Státního pozemkového úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 013 12 774, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště Střední Čechy se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání věci a nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 17/2017, o dovolání účastnice řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2020, č. j. 4 Co 143/2019-88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Účastnice řízení je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Víta Biolka, MBA, LL.M., advokáta se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038/20.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze k odvolání účastnice řízení rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, č. j. 4 Co 143/2019-88, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2018, č. j. 38 C 17/2017-58 [jímž zamítl žalobu žalobkyně v části, v níž se domáhala vydání zemědělské nemovitosti, a to pozemku parc. č. 167/325 - orná půda o výměře 3.146 m 2 v k. ú. a obci Kovanice, vzniklého oddělením na základě geometrického plánu vyhotoveného obchodní korporací GEOŠRAFO s.r.o. pod číslem plánu 622-12322/2018, jenž tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku (výrok I.), a jímž vydal žalobkyni zemědělské nemovitosti, a to pozemky parc. č. 167/474 - orná půda o výměře 920 m 2 a parc. č. 167/475 - orná půda o výměře 347 m 2 , oba v k. ú. a obci Kovanice, vzniklé oddělením na základě geometrického plánu vyhotoveného obchodní korporací GEOŠRAFO s.r.o. pod číslem plánu 622-12322/2018, jenž tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku (výrok II.), a nahradil tak rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 22. 11. 2016, č. j. SPU 588052/2016, sp. zn. SP 18025/2015-537209, pokud jím bylo rozhodováno o nemovitostech dle výroku II. tohoto rozsudku (výrok III.), a kterým dále rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit účastnici řízení náklady řízení ve výši 638,70 Kč (výrok IV.)] ve výrocích II., III. a IV. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že účastnice řízení je povinna na jejich náhradě zaplatit žalobkyni částku 10.813 Kč (výrok II.).
Soudy obou stupňů takto rozhodly o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu po Středočeský kraj ze dne 22. 11. 2016, č. j. SPU 588052/2016, sp. zn. SP 18025/2015-537209 (dále jen „rozhodnutí pozemkového úřadu“), s tím, že se jí vydává pozemek parc. č. 167/325 v obci a k. ú. Kovanice (dále jen „předmětný pozemek“), jenž jí pozemkový úřad nevydal z důvodu existence překážky dle §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, vyhlášeného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“); v průběhu řízení pak navrhla - in eventum - aby soud rozhodl tak, že se žalobkyni vydávají pozemky parc. č. 167/474 a 167/475 v k. ú. Kovanice, které vznikly rozdělením předmětného pozemku geometrickým plánem č. 622-12322/2018, vyhotoveným obchodní korporací GEOŠRAFO s.r.o. (dále jen „geometrický plán“), a které nejsou potřebné pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby.
Soud prvního stupně na základě shodných tvrzení účastníků řízení vyšel z toho, že žalobkyně je oprávněnou osobou (§3 zákona č. 428/2012 Sb.) a žalovaná osobou povinnou a že předmětný pozemek je původním majetkem právní předchůdkyně žalobkyně (§2 tohoto zákona), který jí byl odňat na základě restitučního důvodu uvedeného v §5 zákona č. 428/2012 Sb. v rozhodném období. Dále - zejména na základě sdělení obce Kovanice ze dne 18. 1. 2018, vč. příloh, a žalobkyní předloženého geometrického plánu - dovodil, že tímto plánem nově oddělený pozemek parc. č. 167/325 v k. ú. Kovanice je potřebný k uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, a to „koridoru pro umístění stavby D 153 - silnice II/330: předložka Nymburk (obchvat)“ - dále jen „obchvat“, přičemž k její realizaci nepostačuje zřízení věcného břemene, jelikož žalobkyně by nemohla v důsledku vybudování obchvatu realizovat vlastnické právo k předmětnému pozemku; proto žalobu v tomto rozsahu zamítl. Další dva nově vzniklé pozemky parc. č. 167/474 a 167/475 v k. ú. Kovanice pro uskutečnění této veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury potřebné nejsou, pročež v tomto rozsahu žalobě vyhověl.
Odvolací soud k námitkám účastnice řízení akcentoval, že dle schváleného územního plánu obce Kovanice-Chvalovice z roku 2001 je předmětný pozemek rezervou pro plánovanou veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury - obchvatu, nikoliv však celý (jak vyplynulo z grafické části územního plánu obce), neboť plánovaná stavba předmětný pozemek protíná a rozděluje ho na tři části, přičemž oddělený pozemek parc. č. 167/325 je plánovanou stavbou zcela dotčen, avšak pozemky parc. č. 167/474 a 167/475 se nacházejí mimo koridor plánované silnice, proto je vydat lze, neboť nejsou podle schválené územní plánovací dokumentace potřebné pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury podle §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Dále odvolací soud dovodil, že do vydání územního rozhodnutí je třeba vycházet z platného územního plánu, který je součástí územně plánovací dokumentace, a že zákon nestanoví potřebu vyčkat územního rozhodnutí zpřesňujícího umístění plánované komunikace. Výlukový důvod dle §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. se tak na pozemky parc. č. 167/474 a 167/475 v k. ú. Kovanice nevztahuje, neboť nejsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou. Pokud by tyto pozemky byly po realizaci stavby obchvatu v silničním ochranném pásmu podle zákona o pozemních komunikacích, pak by sice žalobkyně byla omezena s nimi nakládat v rozsahu uvedeném v zákonu o pozemních komunikacích, její vlastnická práva by ale nebyla omezena natolik, že by jí zbylo jen holé vlastnictví k nim, jak namítala účastnice řízení; ochranné pásmo silnice tudíž nevylučuje vydání dvou nově vzniklých pozemků žalobkyni.
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala účastnice řízení dovolání z důvodu jí tvrzeného nesprávného právního posouzení věci, jehož přípustnost spatřuje v posouzení otázky „dělení pozemků na základě geometrických plánů, jež jsou nedílnou součástí rozsudků soudů, vycházejících z platné územně plánovací dokumentace vymezující pozemky nezbytně nutné pro zřízení veřejně prospěšné stavby, a to bez souhlasu stavebních úřadů a vlastníků dotčených pozemků“ , když „§14 zákona č. 428/2012 Sb. dopadá toliko na dobrovolné vydávání pozemků povinnými osobami, jehož účelem je zrychlení procesu vydávání věcí“, která by dle jejího mínění měla být posouzena „jinak, než jak doposud zastával ve své rozhodovací praxi dovolací soud“. Namítá, že podmínky pro dělení předmětného původního pozemku nejsou v řízení o vydání pozemků dle zákona č. 428/2012 Sb. dány rozhodnutím soudu podle zvláštního právního předpisu a že předchozí souhlas či sdělení stavebního úřadu podle §82 odst. 3 stavebního zákona a vyjádření účastnice řízení k rozdělení původního pozemku jsou podmínkou pro vydání rozhodnutí soudu o převodu geometrickým plánem odděleného pozemku na žalobkyni k uspokojení jejího restitučního nároku. Dovolatelka přitom odkázala na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3804/19 („že z procesu dělení pozemku nelze vynechat jeho vlastníka ani stavební úřad coby státní orgán kompetentní k územnímu řízení o dělení pozemku“, že „bez souhlasu Státního pozemkového úřadu s dělením pozemku, který je vyjádřen v podaném návrhu na územní rozhodnutí o dělení pozemku a bez souhlasného územního rozhodnutí stavebního úřadu, nejsou soudy oprávněny restituentům převést část pozemku vymezenou geometrickým plánem“, že „§82 odst. 3 stavebního zákona je nutno vykládat tak, že odkaz na zvláštní právní předpis nedovoluje rozhodnout o dělení pozemku jakémukoli orgánu veřejné moci a v žádném případě nestanovuje pravomoc orgánu soudního“ a že „obecné soudy by měly obecně ctít princip dělby moci“), které, ač se vztahují „a priori k tzv. náhradovým rozsudkům vydávaným podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, jsou spíše aplikovatelné na rozhodování soudů podle §10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., podle kterého soud vydává rozhodnutí nahrazující projev vůle povinné osoby, nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s rozsudkem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (k tomu srov. čl. II bod 2. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle dikce §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí odvolacího soudu závistí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž zdůraznil, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, jestliže dovolatel jako jeho důvod přípustnosti dovolacímu soudu předestírá otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).
Dovolatelkou formulovaná otázka, jež by podle jejího mínění měla zakládat přípustnost dovolání, kritéria stanovená v §237 o. s. ř. nesplňuje, neboť na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí ani nespočívá, jelikož ji odvolací soud neřešil.
Již nad rámec nepřípustného dovolání lze jen dodat, že právní posouzení otázky přípustnosti vymezení (pomocí geometrického plánu) částí pozemkové parcely za účelem uspokojení restitučního nároku žalobkyně napadeným rozsudkem odvolacího soudu je bezezbytku konformní s judikatorními závěry dovolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3843/2019, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1225/2021, a závěry dovozené v rozhodnutích v něm citovaných, jakož i §8 odst. 1 písm. f) a §14 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. a Důvodovou zprávu k těmto ustanovením).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaná po 1. lednu 2001, jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu