Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.08.2021, sp. zn. 28 Cdo 1892/2021 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.1892.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.1892.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 1892/2021-116 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců: a) I. P., nar. XY, bytem XY, b) P. J. , nar. XY, bytem XY, c) M. S. , nar. XY, bytem XY, a d) G. W.-S. , nar. XY, bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, proti žalované: Česká republika - Státní pozemkový úřad , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 3 348 077 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 67/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č. j. 17 Co 342/2020-94, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.): V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 8. 2020, č. j. 4 C 67/2020-77, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částek 1 674 038,50 Kč žalobci ad a), 837 019,25 Kč žalobci ad b), 418 509,62 Kč žalobkyni ad c) a 418 509,62 Kč žalobkyni ad d) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Předestřeli otázku pasivní věcné legitimace k poskytnutí náhrady živého a mrtvého inventáře v režimu ustanovení §20 odst. 2 věty třetí zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“). Měli za to, že uvedená otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jeno. s. ř.“. Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.), neboť je neshledal přípustným. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je totiž třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř., podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Podle ustanovení §20 odst. 1 zákona o půdě má k zajištění provozu zemědělské nebo lesní výroby původní vlastník živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob právo na jejich náhradu, pokud je vnesl do zemědělského družstva nebo mu byly odňaty nebo jinak bezúplatně převedeny v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Zemřel-li původní vlastník nebo byl-li prohlášen za mrtvého, má právo požadovat náhradu k zajištění provozu zemědělské výroby další oprávněná osoba uvedená v §4 odst. 2. Podle ustanovení §20 odst. 2 zákona o půdě má povinnost poskytnout náhradu podle odstavce 1 právnická osoba, která tyto věci převzala, nebo její právní nástupce, a to ve lhůtě 60 dnů, nedohodnou-li se účastníci jinak. V případě, že tato právnická osoba uhradila státu hodnotu živého a mrtvého inventáře a zásob, má právo na proplacení částky, kterou jako náhradu zaplatila, vůči státu; tento nárok lze uplatnit u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky ve lhůtě 60 dnů od poskytnutí náhrady. Nelze-li zjistit právnickou osobu, která věci převzala, nebo jejího právního nástupce nebo jestliže tato právnická osoba zanikla, poskytne náhradu dle odstavce 1 pozemkový úřad způsobem uvedeným v §18a odst. 2. Ze zákonné dikce ustanovení §20 zákona o půdě jednoznačně vyplývá, že Státní pozemkový úřad má přímou povinnost k náhradě živého a mrtvého inventáře pouze v případech, kdy povinnou osobu (právnická osoba, která inventář převzala, nebo její právní nástupce) nebo jejího právního nástupce nelze zjistit, nebo zanikla bez právního nástupce. Ke stejným závěrům se přiklání i ustálená judikatura dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2209/2003, či ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 28 Cdo 2347/2004). Uzavřel-li tedy odvolací soud, že žalovaná (Česká republika – Státní pozemkový úřad) není pasivně věcně legitimována k poskytnutí náhrady živého a mrtvého inventáře, neboť povinnou osobou je dosud existující Státní statek Valtice, s. p. v likvidaci, jehož právní předchůdce dotčený inventář převzal, nikterak se tím od ustálené judikatury dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly (§237 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobců bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalované, která podala vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč (§1 a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu). Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz . Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. 8. 2021 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/11/2021
Spisová značka:28 Cdo 1892/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.1892.2021.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zmírnění křivd (restituce)
Dotčené předpisy:§20 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb.
§20 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:10/19/2021
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2932/21
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12