ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.3193.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 3193/2021-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce J. V. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Újezd 450, proti žalovaným 1) V. Š. , narozené dne XY, bytem XY, a 2) J. Š. , narozenému dne XY, bytem tamtéž, o zaplacení částky 303.750 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 335/2019, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2021, č. j. 11 Co 231/2021-127, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V dané věci žalobce uplatnil (žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 23. 12. 2019) nárok na zaplacení celkem částky 303.750 Kč s příslušenstvím [z níž požaduje, aby mu žalovaná 1) zaplatila částku 202.500 Kč s příslušenstvím, a žalovaný 2) částku 101.250 Kč s příslušenstvím] z titulu bezdůvodného obohacení, které jim vzniklo tím, že nemovité věci - a to pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY (objekt bydlení), a pozemek parc. č. XY, vše v k. ú. XY, obec XY, v podílovém spoluvlastnictví všech účastníků užívali v době od 8. 9. 2017 do 20. 12. 2019 výlučně sami, že žalobce je nemohl užívat v rozsahu svého spoluvlastnického podílu ve výši id. 1/4, neboť mu v tom žalovaní bránili.
Podáním ze dne 18. 5. 2021 žalovaní navrhli přerušení řízení až do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pod sp. zn. 7 C 130/2017, neboť jsou přesvědčeni o tom, že jeho výsledek může mít význam pro rozhodnutí soudu v nyní projednávané věci.
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 24. 5. 2021, č. j. 13 C 335/2019-116, řízení o návrhu žalované 1) ze dne 18. 5. 2021 na přerušení řízení zastavil (výrok I.) a návrh žalovaného 2) ze dne 18. 5. 2021 na přerušení řízení zamítl (výrok II.). Pokud jde o výrok I. tohoto usnesení, dospěl k závěru, že je dána překážka věci pravomocné rozhodnuté, neboť o obsahově shodném návrhu žalované 1) na přerušení řízení již rozhodl usnesením ze dne 4. 3. 2021, č. j. 13 C 335/2019-92, tak, že jej zamítl, přičemž odvolání žalované 1) proti tomuto usnesení bylo odmítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 11 Co 126/2021-107 (pravomocným dne 15. 3. 2021) pro nepřípustnost. Návrh žalovaného 2) na přerušení řízení zamítl jako nedůvodný proto, že rozhodnutí ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 7 C 130/2017 proti synovi žalovaného 2) o vrácení dědictví v žalobě vyjmenovaných nemovitých věcí, mimo jiné i ohledně id. ¼ označen ých nemovitých věcí ve spoluvlastnictví žalobce (které žalovaní zpochybnili), nebude mít vliv na jeho spoluvlastnické právo v nyní projednávané věci, neboť z obsahu tohoto spisu je zřejmé, že žalobce nabyl vlastnické právo k id. ¼ předmětných nemovitostí za úplatu, v dobré víře a od osoby k tomu oprávněné podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí, tedy bez ohledu na to, zda „syn žalovaného 2) byl nebo nebyl skutečným vlastníkem těchto nemovitostí, jelikož současná právní úprava soukromého práva upřednostňuje ochranu práva nabytého v dobré víře nad právem vlastnickým, když dobrá víra je v obecné rovině chápána jako nezaviněná nevědomost o právních nedostatcích právního stavu“.
K odvolání žalované 1) proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2021, č. j. 11 Co 231/2021-127, usnesení soudu prvního stupně v tomto výroku I. potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že podala-li žalovaná 1) dne 18. 5. 2021 obsahově shodný návrh, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, brání novému rozhodnutí neodstranitelná překážka rei iudicatae, a znovu o něm již rozhodováno být nemůže. Soud prvního stupně proto správně rozhodl, pokud řízení o podaném obsahově zcela shodném návrhu zastavil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) dne 3. 9. 2021 vlastnoručně sepsané podání, v němž mj. uvedl, že „podává dovolání k Nejvyššímu soudu ČR proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2021“, a které pak doplnil vlastnoručně sepsaným dalším podáním nazvaným jako „dovolání“, které předal soudu prvního stupně dne 8. 10. 2021, a to poté, co k jeho výzvě usnesením ze dne 16. 9. 2021, č. j. 13 C 335/2019-130, zaplatil soudní poplatek z dovolání ve výši 4.000 Kč.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání žalovaného 2) podle §243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. odmítl, aniž jej vyzýval k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení (§241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
Podle §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §243c odst. 3 věty prvé o. s. ř. ustanovení §218 písm. b), §218a, §224 odst. 1 a 2 a §225 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně.
Protože žalovaný 2) nebyl účastníkem odvolacího řízení o odvolání žalované 1) proti výroku I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 5. 2021, č. j. 13 C 335/2019-116 [přičemž tímto usnesením byl správně poučen o tom, že odvolání proti výroku II. tohoto usnesení, jímž byl zamítnut jeho návrh na přerušení řízení, není podle §202 odst. 1 písm. g) o. s. ř. přípustné], a protože žalovaní mají v daném řízení o žalobou uplatněném nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení postavení samostatných společníků ve smyslu §91 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2021/2010), není žalovaný 2) ve smyslu §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. subjektivně oprávněn k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž ve výroku I. bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.
O vrácení soudního poplatku z dovolání rozhodne po právní moci tohoto usnesení Obvodní soud pro Prahu 6, na jehož účet jej žalovaný 2) zaplatil (§10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu