ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.898.2021.2
sp. zn. 28 Cdo 898/2021-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně SUN EU s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 10, Pod Altánem 2406/48, identifikační číslo osoby: 26124793, zastoupené Mgr. Pavolem Riškem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 156/2, proti žalované I. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, o vyklizení nemovité věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 6 C 121/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 12 Co 52/2020-142 – o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 12 Co 52/2020-142, takto:
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 12 Co 52/2020-142, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2019, č. j. 6 C 121/2018-56, uložil žalované povinnosti vyklidit a vyklizenou do jednoho týdne od právní moci rozsudku žalobkyni předat bytovou jednotku č. 2406/27, nacházející se v budově č. p. XY, spolu se spoluvlastnickým podílem ve výši 212/899 na společných částech budovy č. p. XY na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, a spoluvlastnickým podílem ve výši 212/899 na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno pro obec XY a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY - dále „bytová jednotka“ (výrok I.). Žalované dále uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 20.246,- Kč (výrok II.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 12 Co 52/2020-142, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 6.534,- Kč (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu doručeného dovolatelce dne 7. 12. 2020 bylo podáno dovolání, jež bylo dodáno do datové schránky soudu prvního stupně dne 15. 12. 2020. Dovolatelka vymezuje přípustnost dovolání odkazem na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), a předkládá dovolacímu soudu právní otázku, jež je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, dle jejího názoru, rozdílně (vrácení synallagmatického plnění coby důsledek neplatného právního jednání o převodu vlastnického práva k nemovité věci), přičemž žádá, aby dovolací soud vymezenou právní otázku rozhodl odlišně od té judikatury Nejvyššího soudu, na jejíž závěrech založil dovoláním napadený rozsudek odvolací soud. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
V rámci podaného dovolání dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Návrh odůvodnila závažnou újmou, která jí nuceným vyklizením bytové jednotky reálně hrozí, což doložila exekučním příkazem k provedení exekuce vyklizením vydaným Mgr. Tomášem Voborníkem, soudním exekutorem se sídlem Exekutorského úřadu v Pardubicích vydaným dne 4. 2. 2021, č. j. 195 EX 55/21-12 (s termínem vyklizení dne 28. 4. 2021). Argumentovala dále tím, že žalobkyně je obchodní korporací v likvidaci a nelze bez dalšího zajistit, že dovolatelce bude po vyklizení bytové jednotky vrácena kupní cena. Připomíná, že právní následky provedené exekuce by byly se zřetelem na její právní pozici připomenutou v dovolání nereparovatelné, a to i za situace, že by dovolací soud dovolání vyhověl.
Žalobkyně se k návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu nevyjádřila.
Podle ustanovení §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.
S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4) podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v §237 o. s. ř. a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost újmy posoudit, musí dovolatel uplatnit potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu.
Na podkladě shora ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), že dovolání žalované nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a je přípustné subjektivně [podala je žalovaná jako účastnice řízení, v jejíž poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srovnej např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3526/2017, jež je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz , a judikaturu dovolacího soudu v tomto rozhodnutí uvedenou)] i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř.), důvod přípustnosti dovolání, jakož i důvod dovolání, jsou vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení §237 a §241a odst. 1 o. s. ř. Konečně, dovolatelce je oběma výroky rozsudku odvolacího soudu uložena povinnost, jež může být - v případě, že by nebyla splněna dobrovolně – vymožena v řízení o výkonu rozhodnutí nebo v exekučním řízení. Se zřetelem na vymezený důvod přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) a prokázání skutečnosti, že žalované hrozí závažný zásah do jejích práv, jenž by byl sotva reparovatelný, Nejvyšší soud uzavírá, že podmínky upravené v ustanovení §243 písm. a) o. s. ř. jsou splněny.
Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí ve věci samé) na základě shora uvedeného návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 12 Co 52/2020-142, jako opodstatněnému vyhověl [§243 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 4. 2021
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu