ECLI:CZ:NS:2021:28.ND.606.2020.1
sp. zn. 28 Nd 606/2020-709
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce M. W. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) E.ON Energie, a.s. , identifikační číslo osoby 26078201, se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, 2) E.ON Distribuce, a.s. , identifikační číslo osoby 28085400, se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, obou zastoupených Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice, o náhradu škody uvedením v předešlý stav, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 310/2014, o návrhu žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 310/2014 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou vedenou u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhá po žalovaných náhrady škody. Podáním ze dne 3. 11. 2020 doplněným podáním ze dne 28. 11. 2020 mimo jiné navrhl, aby byla věc přikázána Okresnímu soudu v Olomouci, neboť soudy v působnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Brně považuje za podjaté.
Žalovaní s podaným návrhem na přikázání věci vyjádřili nesouhlas.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec první). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec druhý). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec třetí).
O přikázání věci rozhodl Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený dotčeným soudům – Okresnímu soudu v Českých Budějovicích a Okresnímu soudu v Olomouci (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti podle §12 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že příslušný soud nemůže ve věci jednat, protože jeho soudci jsou z projednání a rozhodování věci vyloučeni (k podmínkám uplatnění postupu dle §12 odst. 1 o. s. ř. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, odmítnuta), a věc tudíž nelze přikázat jinému soudci téhož soudu (§16a odst. 1 o. s. ř.).
Z obsahu předloženého spisu se vyloučení všech soudců Okresního soudu v Českých Budějovicích pro podjatost nepodává. Proto není naplněn předpoklad (vyloučení všech soudců místě příslušného soudu), při jehož splnění může nadřízený soud rozhodnout o přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti podle §12 odst. 1 o. s. ř. (k tomu – krom shora odkazovaného rozhodnutí – dále srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017).
Žalobce ostatně svůj návrh na přikázání věci jinému soudu neopírá o to, že by o vyloučení soudců Okresního soudu v Českých Budějovicích pro jejich podjatost bylo rozhodnuto, nýbrž o to, že tuto podjatost on sám subjektivně vnímá, a přikázání věci jinému soudu navrhuje coby delegaci vhodnou.
Důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. (k delegaci vhodné) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Předpokladem přikázání věci jinému soudu dle citovaného ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci, přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, jenž má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve svazku č. 24, ročník 2001, str. 281; z judikatury Nejvyššího soudu pak např. usnesení ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Argument uváděný žalobcem zřejmě vystavěný na jeho subjektivním přesvědčení, že se mu u příslušného soudu nedostane nestranného rozhodnutí, neboť „soud je podjatý“, blíže neodůvodněný, nelze považovat za právně relevantní důvod k delegaci věci jinému soudu ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 20 Nd 449/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 20 Nd 118/2019). Z obsahu spisu pak ani nevyplývá, že by požadovaná delegace věci vedla k hospodárnějšímu a rychlejšímu projednání dané věci.
Jelikož důvody pro delegaci věci (ať již jde o důvody delegace nutné dle §12 odst. 1 o. s. ř., či delegace vhodné dle §12 odst. 2 o. s. ř.) nejsou naplněny, Nejvyšší soud dle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že se projednávaná věc Okresnímu soudu v Olomouci nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 1. 2021
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu