ECLI:CZ:NS:2021:28.ND.607.2020.1
sp. zn. 28 Nd 607/2020-645
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci péče o nezletilou AAAAA , narozenou XY, bytem XY, zastoupenou kolizním opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 3/4, dceru matky L. R. , narozené XY, bytem XY, a otce P. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného odborovým sdružením XY, se sídlem XY, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 20 P 27/2016, o otcem uplatněné námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Iva Horáková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 124/2020.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v České Lípě je pod sp. zn. 20 P 27/2016 vedeno řízení ve věci péče o nezletilou AAAAA, iniciované návrhem otce na změnu výchovného prostředí nezletilé, doprovázeného návrhy na nařízení předběžného opatření.
Po té, kdy usneseními ze dne 23. 9. 2020, č. j. 36 Co 218/2020-613, a č. j. 36 Co 219/2020-618, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl o odvolání otce proti usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 5. 2020, č. j. 20 P 27/2016-494 (ve věci předběžného opatření) a ze dne 30. 7. 2020, č. j. 20 P 27/2016-572 (o zastavení řízení ve věci změny výchovného prostředí), usnesením ze dne 16. 11. 2020, č. j. 36 Co 219/2020-624, uložil J. F. jako pověřenému členu odborového sdružení XY, jež zastupuje otce v řízení, pořádkovou pokutu ve výši 20 000 Kč za hrubě urážlivé podání.
Následně otec prostřednictvím svého zástupce vznesl námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem Mgr. Ondřeje Matoucha, JUDr. Jarmily Potužákové a JUDr. Barbory Jodasové, pověřených projednáním a rozhodnutím věci v odvolacím řízení.
Současně byla otcem vznesena i námitka podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, jmenovitě pak i soudců JUDr. Petra Baierla, JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Ivy Horákové, jež mají podle rozvrhu práce rozhodnout o námitce podjatosti uplatněné proti shora uvedeným soudcům odvolacího soudu.
Důvod pro vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednání a rozhodnutí věci spatřuje otec v tom, že „tito soudci se v minulosti již prokazatelně podíleli na upírání a potlačování základních lidských práv a svobod a práva na spravedlivý proces, nebo již byli dříve pravomocně vyloučeni pro podjatost z kauz tohoto odvolatele“.
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Iva Horáková ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti uvedli, že k účastníkům ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, stejně tak ani k projednávané věci (že nemají zájem na výsledku řízení) a že jim nejsou známy žádné okolnosti, pro které by tu měl být důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené v tomto zákoně (odstavec 1). Obecná část tohoto zákona se použije také na řízení podle části první hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže a řízení podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, nestanoví-li tyto zákony jinak (odstavec 2). Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (odstavec 3). Nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (odstavec 4).
Podle §2 písm. t/ z. ř. s. tento zákon upravuje řízení ve věcech péče soudu o nezletilé.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Podle §16 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu (odstavec 1). Opožděně podanou námitku (§15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1 odmítne (odstavec 2). Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího) provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám, nebo prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání (odstavec 3).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavněprávní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd 189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, nebo ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 32 Nd 286/2016).
Samotné rozhodování soudce v jiných věcech ovšem důvodem k jeho vyloučení být zásadně nemůže (§14 odst. 4 o. s. ř.); rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti. Jestliže by právní závěry soudce měly zakládat objektivní pochybnost o jeho nepodjatosti, dovedeno ad absurdum by to znamenalo, že jednou vyslovený závěr by jej diskvalifikoval z rozhodování všech dalších obdobných případů, což je výklad nepřijatelný. Pro závěr o vyloučení soudce může být relevantní pouze jeho poměr k předmětu řízení v konkrétní věci, popř. k jeho účastníkům nebo zástupcům. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je tak dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, a též judikaturu v něm citovanou, např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší soud uzavírá, že ani obecné tvrzení otce (nadto nepodložené a povahy zjevně difamující, uvádí-li se jím – bez jakýchkoliv indicií – že jmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze „se v minulosti již prokazatelně podíleli na upírání a potlačování základních lidských práv a svobod a práva na spravedlivý proces“) nevypovídá o jakémkoliv důvodu pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. Přitom také nebylo zjištěno, že by námitkou dotčení soudci „již byli dříve pravomocně vyloučeni pro podjatost z kauz tohoto odvolatele“ (konkrétní skutečnosti k tomu otec netvrdí a nepodávají se ani z obsahu spisu).
V posuzovaném případě tedy nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze, kteří nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá i z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze (JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Iva Horáková), nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 124/2020 (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 1. 2021
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu