ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1228.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 1228/2020-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce Z. N. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janou Holcovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Nuselská 499/132, PSČ 140 00, proti žalované JUDr. Haně Záveské , advokátce, se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 186/8, PSČ 293 01, jako správkyni konkursní podstaty úpadce Z. N., o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 65 Cm 1/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2019, č. j. 4 Cmo 185/2019-183, takto:
Druhý a třetí výrok usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2019, č. j. 4 Cmo 185/2019-183, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. února 2019, č. j. 65 Cm 1/2017-170, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 25. února 2019, č. j. 65 Cm 1/2017-170, Krajský soud v Praze odmítl podání žalobce Z. N. ze dne 8. listopadu 2017.
2. Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že:
[1] Žalobce podáním, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 8. listopadu 2017, požadoval uložení povinnosti žalované JUDr. Haně Záveské, advokátce, správkyni konkursní podstaty žalobce, zaplatit mu částku ve výši 13 029 594,80 Kč a „minimálně ½ z č ástky 44 880 173,60 Kč, tj. 22 440 086,60 Kč“.
[2] Při jednání dne 9. listopadu 2018 soud prvního stupně usnesením vyzval žalobce, aby ve lhůtě 30 dnů doplnil chybějící náležitosti a zároveň jej poučil, jak má doplnění provést, a poučil jej i podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
3. Soud prvního stupně měl za to, že podání žalobce ze dne 8. listopadu 2017 nemá potřebné náležitosti žaloby (návrhu na zahájení řízení) podle §79 odst. 1 o. s. ř., neboť postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, je nejasné, rozporné, zmatečné a není srozumitelné, není zřejmé, na základě jakých skutkových tvrzeních ve smyslu §8 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), se žalobce domáhá po žalované náhrady způsobené škody. Proto jej vyzval k odstranění vad žaloby.
4. Na výzvu reagoval žalobce podáními z „6. listopadu 2018“ a 10. prosince 2018, avšak ani těmito podáními vadu žaloby, pro kterou podle soudu prvního stupně nelze v řízení pokračovat, neodstranil. K tomu soud prvního stupně uvedl, že není například vyjádřeno, kterým konkrétním jednáním žalované měla být žalobci způsobena škoda a jakým způsobem. Žaloba zcela chaoticky zmiňuje „odpovědnost žalované“ bez konkrétní specifikace jejího jednání a bez upřesnění způsobu, jak žalobce k vyčíslení škody dospěl. Podle soudu prvního stupně je v každém z požadovaných případů škody nutné uvést konkrétně, jakým způsobem ke škodě došlo, o jakou škodu se jedná, jakým způsobem žalobce dospěl k výši škody, je třeba uvést konkrétní jednání či nekonání žalované, která měla způsobit tuto škodu, příčinnou souvislost mezi tímto konáním a nejednáním a vznikem škody, a to s tím, že je nezbytné, aby bylo současně i uvedeno, kdy přesně ke škodě mělo dojít, a to zejména s ohledem na již vznesenou námitku promlčení ze strany žalované.
5. K odvolání žalobce a k jeho námitce podjatosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodl o tom, že Mgr. Pavla Peltrámová, soudkyně Krajského soudu v Praze, není vyloučena z projednání a rozhodování v této věci (první výrok), potvrdil uvedené usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
6. Odvolací soud (po vypořádání se s námitkou podjatosti) – odkazuje na §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. a cituje vedle odborné literatury i závěry Nejvyššího soudu obsažené v usnesení ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 4457/2007, v rozsudku ze dne 1. října 2008, sp. zn. 32 Odo 1414/2006, a v rozsudku ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 23 Cdo 2741/2014 – předně vysvětlil, že pouze takové vymezení skutkového děje umožňující jeho jednoznačnou individualizaci a vylučující možnost záměny s jiným skutkovým dějem, resp. od jiných myslitelných skutkových podkladů, naplňuje §79 odst. 1 o. s. ř. Obligatorní náležitostí podané žaloby přitom není a nikdy nebyla právní charakteristika vylíčeného skutku a pokud tak žalobce přesto učiní, soud právním názorem účastníka není vázán („iura novit curia“). Samotný žalobní skutek je přitom chápán jako výseč objektivní reality. Žaloba je dostatečně určitá, uvede-li žalobce alespoň takové skutečnosti, které umožňují odlišit jím popisovaný podklad pro rozhodnutí od jiných myslitelných skutkových podkladů. Zvláštní nároky jsou však na žalobce kladeny v případě vylíčení žalobního skutku popisujícího způsobení škody.
7. Dále odvolací soud uvedl, že skutková podstata nároku na náhradu škody je typově poměrně složitá a její řádné jednoznačné vyjádření klade na žalobce nepoměrně vyšší nároky, než například u plnění smluvního. Popis skutkového děje u nároku na náhradu škody vyžaduje jednoznačné a individualizované tvrzení o porušení právní povinnosti, vzniku a výše škody a příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti.
8. Odvolací soud „vyjmul“ z „obsáhlého“ podání žalobce ze dne 8. listopadu 2017 a jeho doplnění z 6. listopadu 2018 a 10. prosince 2018, že žalovaná jako správkyně konkursní podstaty žalobce mu způsobila škodu hlavně tím, že v rozporu se zákonnými povinnostmi dle §8 odst. 2 ZKV nepečovala o pohledávky žalobce za jeho dlužníky [zejména přihlášené do konkursního řízení na majetek úpadce K+Z Handel-Montagebau, s. r. o. v likvidaci (dále jen „úpadce K“), vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 K 11/2005]. Na č. l. 143 – 160 spisu je podle odvolacího soudu „sice obšírně (avšak málo srozumitelně)“ popisována celá řada pochybení žalované při správě pohledávek dlužníka, není však tvrzeno, jaká škoda měla v důsledku toho vzniknout v majetkové sféře žalobce (nikoli jeho konkursních věřitelů) a není popsána ani příčinná souvislost mezi tvrzeným pochybením žalované a vzniklou škodou. Podání žalobce je podle odvolacího soudu i vnitřně rozporné. Není z něj totiž zejména vůbec patrné, jaké dílčí skutky vyjádřené ve značných peněžitých sumách na č. l. 144 – 160 spisu reprezentuje žalobní petit, žádající po žalované 1/ „zaplacení 13 029 594,80 Kč“, 2/ „minimálně podíl žalované na náhradě škody a to částku 22 440 086,81 Kč“ a 3/ „zaplacení jménem žalobce na Českou správu sociálního zabezpečení škodu na nezaplacené důchodové pojištění za žalobce ve částku 127 109 Kč“. K rozporu mezi celkovým požadavkem a vymezením dílčích nároků poukázal odvolací soud na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2004, sp. zn. 25 Cdo 2295/2003.
9. Protože odvolací soud měl za splněné všechny formální předpoklady pro odmítnutí žaloby stanovené v §43 o. s. ř., usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
10. Výslovně proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje argumentem (posuzováno podle svého obsahu), že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu ve druhém výroku spolu s usnesením soudu prvního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
11. Konkrétně dovolatel namítá, že odvolací soud posoudil otázku předpokladů pro odmítnutí žaloby nesprávně. Míní, že jeho žalobní návrh byl formulován dostatečně určitě a podrobně, zjevně šlo o žalobu na náhradu škody, která z materiálního hlediska obsahovala po jejím doplnění všechny podstatné náležitosti. Dohromady ve všech podáních z 8. listopadu 2017, 6. listopadu 2018 a 10. prosince 2018 jsou dle jeho názoru konkrétně, jasně, přehledně a srozumitelně vyčísleny jednotlivé škody způsobené žalovanou dovolateli, k čemuž soudy nepřihlédly a ani se k jednotlivým konkrétním škodám nevyjádřily. Dovolatel poukazuje na to, že nebyl soudem vyzván k odstranění žádné konkrétní vady. Soud prvního stupně se dopustil zásadního pochybení, neboť nesplnil svou zákonnou poučovací povinnost a místo toho, aby adekvátním způsobem odstranil vady podání dovolatele a poučil jej o všech jeho právech a povinnostech, postupoval zcela formalisticky. Dovolatel se v řízení snažil vady svých podání odstranit a aktivně reagoval na všechny výzvy.
12. Odkazuje na §5 o. s. ř., dovolatel uvádí, že je stěžejní, aby se účastníkům řízení dostalo řádné poučení v takovém stádiu řízení, kdy je to pro ně a pro vedení řízení potřebné a takovým způsobem, který bude odpovídat všem specifikům daného řízení a konkrétních účastníků. Smyslem poučovací povinnosti soudu vůči účastníkům je, aby kvůli neznalosti procesních předpisů neutrpěli v řízení újmu na svých právech. S poukazem na §43 o. s. ř. a závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 36/1999“), a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 209, uvádí, že výzva k odstranění vad musí mimo jiné obsahovat údaje o tom, v čem je podání neúplné, popř. nesrozumitelné či neurčité, dále zejména poučení, jak je třeba vadu podání odstranit. Soud je přitom povinen adresně, konkrétně a způsobem odpovídajícím právnímu vědomí účastníka uvést konkrétní postupy, jaké má účastník učinit, konkrétní údaje, které je třeba opravit, a způsob, jak je má opravit či doplnit. Akcent na srozumitelnost a poučení přizpůsobené konkrétnímu účastníku považuje dovolatel za důležitý pro bezprostřední souvislost s právem na spravedlivý proces.
13. Podle dovolatele je zřejmé, že soud prvního stupně nesplnil svou poučovací povinnost dle §43 odst. 1 o. s. ř., neboť se omezil pouze na stručný výčet údajů, které v podání dovolatele chybí, a žádným způsobem blíže nespecifikoval postup, jak konkrétně by dovolatel měl podání doplnit. Současně nezohlednil komplikovanost případu a skutečnost, že dovolatel nemá právní vzdělání. Výzva tomu nebyla přizpůsobena a bylo zcela zřejmé, že dovolatel nebude schopen adekvátně reagovat. Soud neučinil opatření k tomu, aby dovolatel neutrpěl na svých právech.
14. Dovolatel je dále přesvědčen, že soud prvního stupně zásadně pochybil, jestliže v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu dovolatele nepoučil o možnosti nechat se procesně zastoupit či požádat o ustanovení bezplatného právního zástupce dle §30 o. s. ř. K tomu cituje závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 2249/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 22 Cdo 3398/2011, a nález Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11.
15. Konečně dovolatel uvádí, že kdyby Nejvyšší soud dospěl k závěru, že poučení soudu prvního stupně bylo ve světle shora uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dostačující, má za to, že ani tak zde nebyl důvod pro odmítnutí jeho podání. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, má za to, že soudy posoudily podmínky pro odmítnutí žaloby v rozporu se závěry obsaženými v posledně zmiňovaném rozhodnutí.
16. Dovolatel konečně namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť byly opomenuty jím navrhované důkazy, soudy se nijak nevyjádřily ke změnám žaloby, které byly dovolatelem učiněny v podáních z 6. listopadu 2018 a 10. prosince 2018, došlo k odnětí zákonného soudce, dovolateli byla odvolacím soudem odňata možnost řádně se účastnit jednání před soudem, došlo k porušení ustanovení o doručování a vedení soudu prvního stupně se nevyjádřilo k dovolatelem podané stížnosti na průtahy řízení a nevhodné chování soudkyně soudu prvního stupně.
17. K dovolání se vyjádřila žalovaná, která považuje dovolání za nedůvodné a ztotožňuje se se závěry soudů nižších stupňů. Žalovaná považuje poučení poskytnuté soudem prvního stupně na jednání dne 9. listopadu 2018 za naprosto srozumitelné, a to i pro osobu průměrných rozumových schopností; dovolatel je však osoba vysokoškolsky vzdělaná, která působí (působila) jako daňový poradce. Doplnění dovolatele jsou chaotická, neurčitá, absentuje řádné vyčíslení škody, údaj, jak k výši škody dospěl, absentuje i to, jaká je příčinná souvislost mezi údajným konáním/nekonáním žalované a vznikem škody. Chybí údaj, kdy škoda vznikla.
18. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
19. Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (níže označené) ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
20. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – nejprve zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
21. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
22. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
23. Podle §79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
24. Nejvyšší soud již v usnesení sp. zn. 32 Odo 315/2004 formuloval a odůvodnil závěr, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř. se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 1998 pod číslem 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; neoznačí-li žalobce důkazy v žalobě, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, a nepřipojí-li žalobce k žalobě listinné důkazy, jichž se dovolává, také se nejedná o vadu žaloby. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 370/2002 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2003, pod číslem 135).
25. V usnesení ze dne 20. prosince 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, Nejvyšší soud dodal, že z hlediska projednatelnosti žaloby není podstatné, jestliže soud v žalobě neshledá skutečnosti významné z pohledu hmotného práva, tedy v rovině do úvahy přicházejícího právního posouzení tvrzených skutečností. K tomu žalobce v občanském soudním řízení z hlediska způsobilosti jeho úkonu směřujícího k řádnému zahájení řízení povinován není. Sama tato skutečnost k odmítnutí žaloby nepostačuje, není-li možná záměna s jiným skutkem.
26. Žaloba nemusí obsahovat všechna skutková tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby bylo zřejmé, o čem má soud jednat a rozhodnout (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016). I když žalobce v žalobě neuvedl tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, představuje nedostatek všech potřebných tvrzení vadu žaloby ve smyslu §43 o. s. ř. jen tehdy, jestliže nelze jednoznačně dovodit, o jaký skutek jde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004).
27. Z podání dovolatele na č. l. 1 až 12, 101 až 111, 125 a 125 p. v. a 129 až 166 se (ve stručnosti a posuzováno podle svého obsahu) i přes určitou neobratnost, obsáhlost a některé dílčí nejasnosti zejména podává, že dovolatel požaduje po žalované (kterou po celou dobu označuje jako advokátku a správkyni konkursní podstaty dovolatele) úhradu několika finančních částek, jež mají představovat škodu, kterou mu způsobila žalovaná při výkonu funkce správkyně konkursní podstaty dovolatele. Pokud jde o požadavky obsažené v žalobě, tak dovolatel se domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit částky ve výši 1/ 13 029 594,80 Kč a 2/ 22 440 086,60 Kč (upřesnění tohoto požadavku obsahuje zejména č. l. 160). V následujících podáních pak připojuje další požadavky shrnuté na č. l. 160 a 161 pod body III. až V. Obecně má dovolatel za to, že všechny jím specifikované škody (jednotlivé nároky) byly způsobeny žalovanou při jejím výkonu funkce správkyně konkursní podstaty dovolatele, nepostupovala podle něj řádně a s odbornou péčí a k tomu uvádí, při kterých činnostech a událostech podle jeho názoru žalovaná porušila své povinnosti a jak mu tím způsobila škodu. Ve vztahu k nároku 1/ má (ve své podstatě) dovolatel za to, že mu žalovaná způsobila škodu nevymáháním či nevymožením, resp. špatným vymáháním či správou jím specifikovaných pohledávek, které měl/má za svými věřiteli, přičemž celkovou výši této dílčí škody vyčísluje jako součet nominálních hodnot daných pohledávek (972 569,80 Kč, 253 083 Kč, 10 000 000 Kč, 844 589 Kč, 159 353 Kč a 800 000 Kč). Ve vztahu k nároku 2/ má dovolatel (ve své podstatě) za to, že mu žalovaná způsobila škodu tím, že neplnila své povinnosti v pozici věřitele namísto dovolatele v konkursním řízení úpadce K, ve kterém měl být dovolatel majoritním věřitelem a současně byl dovolatel společníkem úpadce K a také jeho jednatelem. Žalované (obsáhle) vytýká, že spoluzavinila (vedle správce konkursní podstaty úpadce K) škodu na majetku dovolatele tím, že nedostatečně hájila jeho zájmy a spolu způsobila snížení uspokojení jeho pohledávek v daném řízení, přičemž tvrdí, jaké škody v daném řízení vznikly. Svou škodu vyčísluje jako polovinu celkové škody (44 880 173,60 Kč) způsobené bezdůvodným vynaložením nákladů konkursu úpadce K (13 979 162,52 Kč) a dále jako rozdíly mezi výtěžkem zpeněžení dvou specifikovaných pohledávek úpadce K (237 544,50 Kč a 12 334,40 Kč) a jejich nominální hodnotou (4 750 890 Kč a 26 400 000 Kč). Tak dospěl k částce ve výši 22 440 086,60 Kč, byť v průběhu své argumentace vyčísluje i částku vyšší, kterou ale ve výsledku nepožaduje. Je však zřetelné, z čeho danou částku vypočítal. V žalobě dále tvrdil skutečnosti ohledně nevyplácení životního minima žalovanou dovolateli, namítal zpeněžení nemovitostí „pod cenou“, nezákonné srážení z nemocenské a důchodu a formuloval také neurčitě jakousi škodu způsobenou tím, že žalovaná měla na jeho úkor a jeho jménem podnikat po dobu 11 let. Tyto škody však až do podání z 6. listopadu 2018 a 10. prosince 2018 (č. l. 129 až 161) po žalované nepožadoval (viz např. ve vztahu k částce 127 109 Kč č. l. 110 p. v., kde výslovně uvádí, že žalobu zatím nerozšiřuje), přičemž škodu způsobenou zpeněžením nemovitosti a „podnikáním“ žalované nepožadoval ani později.
28. Ačkoli je zřejmé, že podání dovolatele obsahují velké množství tvrzení a informací nesouvisejících s tvrzenou škodou způsobenou podle mínění dovolatele žalovanou, příp. není jejich souvislost za aktuálního stavu spisu zřejmá, jsou i přes obtížnější srozumitelnost jeho podání z jejich obsahu v základních rysech zjistitelná taková tvrzení, kterými dovolatel po skutkové stránce vymezil předmět řízení dostačujícím způsobem (tj. tak, že nehrozí jeho záměna s jiným skutkem).
29. Odvolací soud (potažmo i soud prvního stupně) převážně dovolateli vytýká nedostatky v rovině hmotněprávního posouzení jeho žaloby. Při posouzení podání dovolatele podle jejich obsahu totiž lze bez výraznějších obtíží v alespoň hrubých rysech dospět k závěru o předmětu řízení. Pokud pak podle odvolacího soudu (soudu prvního stupně) podání dovolatele neobsahovala všechna tvrzení pro hmotněprávní posouzení věci, nemůže takový závěr vést k aplikaci §43 o. s. ř. K tomu slouží jiné nástroje občanského soudního řádu, jako jsou např. poučovací povinnosti dle §118a, §118b či §119a o. s. ř.
30. Nejvyšší soud dále posuzoval, zda řízení není postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), přičemž shledal, že řízení takovými vadami zatíženo je.
31. Nejvyšší soud předesílá, že řízení není zatíženo vadou spočívající v absenci poučení podle §30 o. s. ř. K tomu srov. zejména závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. 22 Cdo 422/2009.
32. Lze však souhlasit s dovolatelem, že výzva učiněná na jednání dne 9. listopadu 2018 (č. l. 126 a 127) byla značně obecná, nekonkrétní a nijak nereflektovala obsah podání dovolatele. Nadto z velké části obsahovala požadavek na doplnění údajů pro hmotněprávní posouzení žaloby, nikoli pro odstranění jejích nedostatků pro potřeby vymezení předmětu řízení. Současně tato výzva neobsahovala výzvu k odstranění skutečných vad podání dovolatele, a to v označení žalované a ohledně problému se specifikací nároku 2/ (ten poté odstranil dovolatel sám, jak je vysvětleno shora). K tomu viz již R 36/1999 a četnou navazující judikaturu.
33. Řízení je dále postiženo vadou v neodstranění nedostatku v označení žalované, na což Nejvyšší soud soudy nižších stupňů upozorňoval již v usnesení ze dne 19. července 2018, sp. zn. 29 Cdo 2304/2018 (viz odst. [8]), jež bylo vydáno také v této věci k dovolání dovolatele proti nevyhovění jeho návrhu na nařízení předběžného opatření. Žalovaná je označena nejen jako advokátka (ačkoli z podání dovolatele se nepodává, že by požadoval náhradu škody po žalované z titulu poskytování právních služeb dovolateli), ale také jako správkyně konkursní podstaty; k tomu srov. zejména závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 3281/2010 (na který již Nejvyšší soud soudy upozorňoval), a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2772/2016, uveřejněného pod číslem 72/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (který se sice vztahuje k označení „insolvenční správce“, ale jeho závěry jsou přiměřeně aplikovatelné i zde). Nelze totiž přehlédnout, že dovolatel v petitu žaloby (opakovaně) požaduje úhradu žalovaných částek do své konkursní podstaty.
34. Protože napadené rozhodnutí neobstálo již z výše uvedených důvodů, Nejvyšší soud se pro nadbytečnost již nezabýval zbývajícími argumenty dovolatele.
35. Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není správné, a současně je řízení zatíženo vadami, které činí napadené rozhodnutí nesprávným, a protože současně důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení ve druhém výroku spolu se závislým výrokem o nákladech odvolacího řízení a s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
36. V dalším řízení se bude soud prvního stupně předně zabývat odstraněním nedostatku v označení žalované a neopomene se vypořádat ani se změnami žaloby.
37. Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný.
38. V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 12. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu