ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1392.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 1392/2020-371
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/79, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25723758, zastoupeného JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, PSČ 110 00, proti žalovanému S. P. , narozenému XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 236/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2013, č. j. 6 Cmo 331/2013-234, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2013, č. j. 6 Cmo 331/2013-234, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. října 2012, č. j. 30 Cm 236/2011-165, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 24. června 2011, č. j. 30 Cm 236/2011-17, kterým uložil žalovanému (S. P.) zaplatit žalobci (Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o.) směnečný peníz ve výši 78.539,58 EUR s 6% úrokem od 25. května 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 261,79 EUR a náklady řízení ve výši 167.432 Kč, (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení (výrok II.).
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Usnesením ze dne 7. listopadu 2012, č. j. 30 Cm 236/2011-181, soud prvního stupně vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 98.800 Kč, a to ve lhůtě do deseti dnů od doručení tohoto usnesení; současně jej poučil o následcích nezaplacení soudního poplatku.
3. Jelikož žalovaný soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, soud prvního stupně usnesením ze dne 6. prosince 2012, č. j. 30 Cm 236/2011-182, odvolací řízení zastavil podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
4. Proti usnesení o zastavení odvolacího řízení podal žalovaný odvolání a současně navrhl, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně návrh žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítl usnesením ze dne 4. března 2013, č. j. 30 Cm 236/2011-214; Vrchní soud v Praze toto usnesení k odvolání žalovaného potvrdil usnesením ze dne 25. července 2013, č. j. 6 Cmo 135/2013-226.
5. Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 18. listopadu 2013, č. j. 6 Cmo 331/2013-234, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. prosince 2012 (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §4 odst. 1 a §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích – uzavřel, že soud prvního stupně postupoval zcela správně, jestliže žalovaného, který při podání odvolání nezaplatil soudní poplatek, vyzval, aby tak učinil ve stanovené lhůtě. V situaci, kdy soudy pravomocně nevyhověly žádosti žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků a marně uplynula i dodatečná lhůta poskytnutá k zaplacení soudního poplatku, soud prvního stupně po právu odvolací řízení zastavil.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že vydal napadené usnesení v rozporu s ustanovením §263 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v době, kdy probíhající řízení bylo přerušeno v důsledku prohlášení konkursu na majetek žalovaného. Krajský soud v Hradci Králové totiž usnesením ze dne 12. července 2013, č. j. KSHK 45 INS XY (rozhodnutí bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno téhož dne v 11.09 hodin), zjistil úpadek žalovaného a na jeho majetek prohlásil konkurs. Protože v dané věci jde o zaplacení pohledávky vůči dlužníkovi, nemůže být pochyb o tom, že prohlášením konkursu na majetek žalovaného bylo řízení přerušeno ze zákona a nebylo v něm možné pokračovat. Současně podle dovolatele platí, že bylo-li řízení přerušeno, nemohla žalovanému marně uplynout ani lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání.
9. Podle dovolatele odvolací soud tím, že rozhodl o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku v době, kdy řízení bylo přerušeno, zatížil řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V této souvislosti dovolatel odkázal též na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 32 Cdo 2584/98, uveřejněném pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 74/2001“), nebo v rozsudku ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 2181/2008, uveřejněném pod číslem 95/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 95/2011“).
10. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje závěry napadeného rozhodnutí za věcně správné.
11. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
12. Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem předestřené otázky procesního práva (týkající se účinků rozhodnutí o prohlášení konkursu na probíhající řízení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. prosince 2013 (tj. naposledy ve znění zákona č. 185/2013 Sb.).
15. Podle ustanovení §263 insolvenčního zákona (v rozhodném znění), platí, že není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem (odstavec 1). Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu (odstavec 2). Jakmile se soud, správní orgán nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu (odstavec 4).
Z ustanovení §265 insolvenčního zákona (v rozhodném znění) plyne, že v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň (odstavec 1). Nejde-li o případy uvedené v odstavci 1, lze pokračovat v řízeních o nárocích, které je nutné přihlásit, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, jen rozhodl-li o tom na návrh oprávněné osoby insolvenční soud. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a navrhovateli (odstavec 2). Rozhodnutí o pokračování v řízení podle odstavce 2 může insolvenční soud vydat, jen může-li pokračování v řízení vést k vyjasnění sporných otázek vyvolaných insolvenčním řízením nebo k ukončení dlužníkových sporů způsobem, který nezatěžuje majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka; v řízení však lze pokračovat až po přezkumném jednání (odstavec 3).
16. Na tomto místě budiž dodáno, že nová úprava obsažená v ustanovení §140a insolvenčního zákona, která byla vtělena do insolvenčního zákona s účinností od 1. ledna 2014 zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, se na projednávanou věc neuplatní, neboť v insolvenčním řízení vedeném k 1. lednu 2014 na majetek žalovaného bylo vydáno rozhodnutí o úpadku před 1. lednem 2014 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2016, uveřejněné pod číslem 26/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
17. Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že probíhá-li soudní řízení o pohledávce věřitele vůči (insolvenčnímu) dlužníku, zahájené (žalobou) před okamžikem, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka [tedy (ve smyslu §109 odst. 4 insolvenčního zákona) před okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku], i v okamžiku zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a jde-li o pohledávku, která má být uspokojena z majetkové podstaty dlužníka (žalovaného), soudní řízení o takové pohledávce se tímto okamžikem přerušuje (v rozhodné době přerušovalo) ex lege (srov. §263 odst. 1 insolvenčního zákona). Jestliže nejde o spor o rozsah majetkové podstaty, o nárok s právem na uspokojení ze zajištění ani o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, může být v řízení pokračováno, jen jestliže o tom rozhodl na návrh oprávněné osoby insolvenční soud; jinak bude řízení přerušeno až do okamžiku, kdy pominou účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka (§265 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona). K tomu srov. v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu např. důvody rozsudku ze dne 31. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1709/2017, včetně judikatury tam dále označené.
18. Z výše podaných judikatorních závěrů pak pro poměry projednávané věci plyne, že poté, co nastaly (zveřejněním usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. července 2013, č. j. KSHK 45 INS XY, v insolvenčním rejstříku) dne 12. července 2013, v 11.09 hodin účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek žalovaného (dlužníka), bylo probíhající řízení o směnečné pohledávce žalobce vůči žalovanému (coby řízení o pohledávce, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou) i před odvolacím soudem přerušeno. Z obsahu spisu se přitom nepodává, že byly splněny podmínky, za nichž bylo možné pokračovat v přerušeném řízení.
19. Lze proto uzavřít, že rozhodl-li odvolací soud o odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku v době, kdy řízení bylo ex lege přerušeno, neboť trvaly účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek žalovaného, je právní posouzení věci odvolacím soudem (ve výkladu ustanovení §263 a §265 insolvenčního zákona) zjevně nesprávné; odvolací soud uvedeným postupem zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. dovolatelem přiléhavě zmiňovaná R 74/2001 a R 95/2011).
20. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
21. Pro úplnost budiž dodáno, že Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání žalovaného až poté, co pominuly účinky prohlášení konkursu na majetek žalovaného [6. listopadu 2019 nabylo právní moci usnesení ze dne 30. září 2019, č. j. KSHK 45 INS XY, jímž insolvenční soud zrušil konkurs na majetek žalovaného, neboť pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující [srov. §308 odst. 1 písm. d), §309 odst. 3 a §312 odst. 1 insolvenčního zákona].
22. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu