ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1675.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 1675/2019-94
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce BDSTAV MORAVA s. r. o. , se sídlem v Bruzovicích č. p. 88, PSČ 739 36, identifikační číslo osoby 26807947, zastoupeného JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, proti žalovanému Moravskoslezskému kraji , se sídlem v Ostravě, 28. října 2771/117, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 70890692, zastoupenému Mgr. Davidem Marešem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602 00, o zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 131 C 55/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2018,č. j. 8 Co 291/2018-73, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2018, č. j. 8 Co 291/2018-73, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. května 2018, č. j. 131 C 55/2017-34, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. května 2018, č. j. 131 C 55/2017-34, zamítl žalobu, kterou se žalobce (BDSTAV MORAVA s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (Moravskoslezskému kraji) zaplacení částky 1.000.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 29. července 2017 do zaplacení (bod I. výroku); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Soud prvního stupně vyšel při posuzování žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že:
[1] Žalovaný (Moravskoslezský kraj) vyhlásil dne 8. prosince 2016 jako zadavatel podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále též jen „ZZVZ“), veřejnou zakázku za účelem zhotovení stavby „Revitalizace budovy Domova Letokruhy“. Podle zadávací dokumentace z téhož dne měla předpokládaná hodnota veřejné zakázky činit 60.722.650,98 Kč bez daně z přidané hodnoty, s předpokládaným termínem uzavření smlouvy v první polovině roku 2017. V zadávací dokumentaci byly dále stanoveny kvalifikační požadavky na dodavatele a určeno, že hodnocení nabídek bude provedeno podle ustanovení §114 ZZVZ, přičemž zadavatel bude ekonomickou výhodnost nabídky hodnotit podle nejnižší nabídkové ceny. Jako nejvýhodnější nabídka bude hodnocena nabídka s nejnižší nabídkovou cenou. Zadavatel rovněž stanovil zadávací lhůtu (dobu, po kterou účastníci zadávacího řízení nesmí ze zadávacího řízení odstoupit), která činila 5 měsíců od skončení lhůty pro podávání nabídek. Současně požadoval, aby účastníci zadávacího řízení poskytli v souladu s ustanovením §41 ZZVZ jistotu ve výši 1.000.000 Kč, a to formou neodvolatelné a nepodmíněné bankovní záruky, nebo složením peněžní částky na účet zadavatele, nebo formou pojištění záruky ve prospěch zadavatele.
[2] Dne 2. března 2017 při otevření obálek obsahujících nabídky účastníků zadávacího řízení bylo zjištěno, že z celkem osmi zájemců nabídl nejnižší nabídkovou cenu (44.995.285,72 Kč) žalobce.
[3] Dne 22. března 2017 hodnotící komise žalovaného provedla předřazené hodnocení jednotlivých nabídek podle pravidel uvedených v zadávací dokumentaci, tj. seřadila nabídky dle výše nabídkové ceny. Dále se komise usnesla, že podle §46 odst. 1 a §122 odst. 3 ZZVZ odešle žalobci jako vybranému dodavateli výzvu k objasnění nabídky a zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny, jakož i k předložení chybějících dokladů. Ke splnění uložené povinnosti komise stanovila lhůtu 5 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalobci doručena 22. března 2017, žalobce požadované údaje a doklady nedoplnil.
[4] Dne 24. května 2017 žalovaný vybral jako dodavatele společnost Ridera Stavební a. s., která učinila třetí nejnižší nabídku, přičemž účastníci, kteří se umístili na prvním a druhém místě, byli zadavatelem ze zadávacího řízení vyloučeni. Téhož dne žalovaný oznámil žalobci, že ho vylučuje ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku, neboť ve stanovené lhůtě nepředložil požadované doklady.
[5] Žalovaný následně (dopisem ze dne 12. června 2017) informoval společnost Raiffeisenbank a. s., která na žádost žalobce vystavila ve prospěch žalovaného dne 1. března 2017 bankovní záruku č. 170226, o tom, že žalobci po vyloučení zanikla účast v zadávacím řízení a žalovanému tak vzniklo právo na plnění z poskytnuté jistoty. Banku současně vyzval, aby z bankovní záruky plnila ve prospěch žalovaného částku 1.000.000 Kč.
3. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněným čerpáním poskytnuté jistoty ve výši 1.000.000 Kč, není důvodná.
4. Soud prvního stupně předeslal, že mezi účastníky nebyla sporná skutková stránka věci, nýbrž její právní posouzení, konkrétně pak odpověď na otázku, zda žalovaný postupoval ve vztahu k žalobci jako účastníku předmětného zadávacího řízení při vyhodnocení jím učiněné nabídky v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek (ve znění účinném do 31. prosince 2017, pro věc rozhodném) a zda právem uplatnil nárok na plnění z jistoty poskytnuté ve formě bankovní záruky. V tomto směru pak učinil následující závěry:
[1] Zadavatel veřejné zakázky se může dle §39 odst. 4 ZZVZ rozhodnout, zda při výběru dodavatele provede nejdříve posouzení splnění podmínek účasti účastníků zadávacího řízení, nebo zda provede hodnocení a následně posouzení splnění podmínek účasti. Zákon nestanovuje pořadí, v jakém mají být jednotlivé úkony provedeny. Vždy však musí provést posouzení splnění podmínek účasti u vybraného dodavatele.
[2] Dodavatel, který je vyzván k předložení dokumentů dle §122 odst. 3 ZZVZ, je zákonem označen jako „vybraný dodavatel“, nemusí se však ještě jednat o finálního dodavatele, o kterém zadavatel rozhodl, že s ním uzavře smlouvu.
[3] Zákon výslovně nespecifikuje (konkrétní) okamžik, do kterého by měl zadavatel rozhodnout o výběru nejvhodnější nabídky a tuto skutečnost účastníkům zadávacího řízení oznámit. Nicméně z dikce ustanovení §50 ZZVZ ve spojení s ustanovením §123 ZZVZ je zřejmé, že se tak má (může) stát až po provedení hodnocení nabídek, posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení a doložení dokladů vybraným dodavatelem dle §122 odst. 3 ZZV, když obsahem oznámení o výběru dodavatele je zpráva o hodnocení nabídek a výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele v zadávacím řízení.
[4] Jelikož nabídka žalobce (obsahující nejnižší nabídkovou cenu) byla vyhodnocena v souladu s vyhlášenými hodnotícími kritérii obsaženými v zadávací dokumentaci jako ekonomicky nejvýhodnější, vyzval žalovaný (v postavení zadavatele) žalobce v souladu s ustanovením §122 odst. 3 ZZVZ k předložení dokumentů potřebných pro posouzení splnění podmínek jeho účasti v zadávacím řízení. Žalovaný v této fázi zadávacího řízení zjevně jednal se žalobcem jako s „vybraným dodavatelem“, tj. dodavatelem ve smyslu §122 odst. 1 ZZVZ. Skutečnost, že s výzvou podle §122 odst. 3 ZZVZ zadavatel spojil také výzvu k objasnění mimořádně nízké nabídkové ceny ve smyslu §113 odst. 4 ZZVZ, na výše řečeném nic nemění, když zákon kumulaci výzev nezakazuje.
[5] Jelikož žalobce na výzvu dle §122 odst. 3 ZZVZ žádným způsobem nereagoval, byl v souladu s ustanovením §122 odst. 5 ZZVZ žalovaným vyloučen ze zadávacího řízení jako vybraný dodavatel. Žalovanému tím vzniklo podle ustanovení §41 odst. 8 ZZVZ právo na plnění z jistoty, kterou žalobce poskytl ve formě bankovní záruky. Čerpání bankovní záruky ve výši 1.000.000 Kč poskytnuté společností Raiffeisenbank a. s. tudíž bylo oprávněné; na straně žalovaného nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení, které by měl ve smyslu ustanovení §2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, povinnost vydat žalobci.
5. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. prosince 2018, č. j. 8 Co 291/2018-73, k odvolání obou účastníků potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a zcela se ztotožnil též s jeho právními závěry, uzavíraje, že žalovanému bylo z bankovní záruky plněno oprávněně a ke vzniku bezdůvodného obohacení tudíž na jeho straně nemohlo dojít.
7. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky dovolacím soudem dosud neřešené, a to konkrétně otázky „v jaké fázi se účastník výběrového řízení ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek stává vybraným účastníkem“. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Podle dovolatele nelze považovat postup žalovaného coby veřejného zadavatele při uplatnění bankovní záruky za zákonný, neboť v daných poměrech nebyly splněny podmínky pro plnění z jistoty (poskytnuté ve formě bankovní záruky) ve smyslu ustanovení §41 odst. 8 ZZVZ. Toto ustanovení přímo stanoví, že z adavatel má právo na plnění z jistoty jen tehdy, jestliže účastníku zadávacího řízení v zadávací lhůtě zanikla účast v zadávacím řízení po vyloučení podle §122 odst. 5 ZZVZ. Dle odkazovaného ustanovení přitom zadavatel vyloučí účastníka zadávacího řízení, který nepředložil údaje, doklady nebo vzorky podle odstavce 3 téhož ustanovení. Tento odstavec ovšem hovoří pouze o „vybraném dodavateli“, jímž se žalobce nikdy nestal, neboť nebyl zadavatelem vybrán k plnění předmětné veřejné zakázky.
9. „Vybraným dodavatelem“ [ve smyslu §28 odst. 1 písm. h) ZZVZ] je podle přesvědčení dovolatele pouze účastník, se kterým zadavatel skutečně hodlá uzavřít smlouvu, nikoli účastník, který nesplňuje požadavky zadávací dokumentace a je proto vyzván, aby svou nabídku doplnil. Ostatně právě k zajištění toho, aby skutečně vybraný účastník zadávacího řízení splnil své smluvní závazky, má složení jistoty ve formě bankovní záruky sloužit.
10. Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout. Podle žalovaného se vybraným dodavatelem stává účastník zadávacího řízení bez dalšího poté, co je jeho nabídka vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější, neboť zákon o zadávání veřejných zakázek nedává zadavateli prostor k jiné úvaze. Naopak ze zákonné úpravy neplyne, že vybraným dodavatelem by mohl být výlučně jen ten, jehož nabídka splňuje požadavky stanovené v zadávací dokumentaci.
11. Dále zdůrazňuje, že žalobce byl vyloučen ze zadávacího řízení celkem ze tří důvodů, přičemž jedním z nich bylo nepředložení dokladů podle §122 odst. 3 a 5 ZZVZ. Přitom nelze přehlédnout, že účelem institutu zadávací lhůty a složení jistoty je právě snaha zajistit, aby účastník zadávacího řízení byl svou nabídkou skutečně vázán a nedocházelo k situacím, kdy účastník nedoloží či neobjasní dokumenty požadované hodnotící komisí, jak se to stalo v projednávané věci.
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
13. Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelem otevřené, dosud dovolacím soudem nezodpovězené.
14. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
16. Skutkový stav věci, z nějž vyšly soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákonao zadávání veřejných zakázek (ve znění účinném do 31. prosince 2017, pro věc rozhodném):
§28
Pro účely tohoto zákona se rozumí (…)
h) vybraným dodavatelem účastník zadávacího řízení, kterého zadavatel vybral k uzavření smlouvy.
§39
(…)
(4) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, může zadavatel provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení před hodnocením nabídek nebo až po hodnocení nabídek. U vybraného dodavatele musí zadavatel provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení a hodnocení jeho nabídky vždy.
§41
(1) Stanovil-li zadavatel zadávací lhůtu, může v zadávací dokumentaci požadovat, aby účastník zadávacího řízení poskytl ve lhůtě pro podání nabídek jistotu.
(…)
(3) Jistotu poskytne účastník zadávacího řízení formou (…) b) bankovní záruky ve prospěch zadavatele (…).
(8) Zadavatel má právo na plnění z jistoty včetně úroků zúčtovaných peněžním ústavem, pokud účastníku zadávacího řízení v zadávací lhůtě zanikla účast v zadávacím řízení po vyloučení podle §122 odst. 5 nebo §124 odst. 2.
§46
(…)
(1) Zadavatel může pro účely zajištění řádného průběhu zadávacího řízení požadovat, aby účastník zadávacího řízení v přiměřené lhůtě objasnil předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely nebo doplnil další nebo chybějící údaje, doklady, vzorky nebo modely. Zadavatel může tuto žádost učinit opakovaně a může rovněž stanovenou lhůtu prodloužit nebo prominout její zmeškání.
§48
(1) Zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení pouze z důvodů stanovených tímto zákonem, a to kdykoliv v průběhu zadávacího řízení.
(2) Zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení
a) nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil,
b) nebyly účastníkem zadávacího řízení objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle §46, nebo
c) neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení.
(…)
(4) Zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud nabídka účastníka zadávacího řízení obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu, která nebyla účastníkem zadávacího řízení zdůvodněna.
§113
(1) Posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny zadavatel provede před odesláním oznámení o výběru dodavatele.
(…)
(4) Zadavatel požádá účastníka zadávacího řízení o písemné zdůvodnění způsobu stanovení mimořádně nízké nabídkové ceny. Žádost o zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny se považuje za žádost podle §46, lze ji doplňovat a vznést opakovaně. V žádosti o zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny musí zadavatel požadovat, aby účastník zadávacího řízení potvrdil, že
a) při plnění veřejné zakázky zajistí dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k předmětu veřejné zakázky, jakož i pracovněprávních předpisů a kolektivních smluv vztahujících se na zaměstnance, kteří se budou podílet na plnění veřejné zakázky, a
b) neobdržel neoprávněnou veřejnou podporu.
(5) Účastník zadávacího řízení musí v objasnění mimořádně nízké nabídkové ceny potvrdit skutečnosti podle odstavce 4. Mimořádně nízkou nabídkovou cenu může účastník zadávacího řízení dále odůvodnit zejména prostřednictvím
a) ekonomických aspektů výrobního procesu, poskytovaných služeb nebo konstrukčních metod,
b) použitých technických řešení nebo výjimečně příznivých podmínek, které má účastník zadávacího řízení k dispozici pro plnění veřejné zakázky, nebo
c) originality stavebních prací, dodávek nebo služeb.
(6) Zadavatel posoudí objasnění mimořádně nízké nabídkové ceny. Zadavatel účastníka zadávacího řízení vyloučí, pokud z objasnění mimořádně nízké nabídkové ceny vyplývá, že
a) nabídková cena je mimořádně nízká nabídková cena z důvodu porušování povinností uvedených v odstavci 4 písm. a),
b) nabídková cena je mimořádně nízká z důvodu veřejné podpory a účastník zadávacího řízení není schopen na výzvu zadavatele prokázat, že veřejná podpora byla poskytnuta v souladu s předpisy Evropské unie; jestliže je účastník zadávacího řízení vyloučen z tohoto důvodu, informuje zadavatel o této skutečnosti Evropskou komisi, nebo
c) neobsahuje potvrzení skutečností podle odstavce 4.
§122
(1) Zadavatel je povinen vybrat k uzavření smlouvy účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější podle výsledku hodnocení nabídek nebo výsledku elektronické aukce, pokud byla použita.
(…)
(3) Zadavatel odešle vybranému dodavateli výzvu k předložení a) originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, pokud je již nemá k dispozici, b) dokladů nebo vzorků, jejichž předložení je podmínkou uzavření smlouvy, pokud si je zadavatel vyhradil podle §104 odst. 1, a c) informací a dokladů podle §104 odst. 2 písm. a) a b), je-li vybraný dodavatel právnickou osobou; v takovém případě se postupuje podle §46 odst. 1 obdobně.
(4) V případě výzvy podle odstavce 3 se postupuje podle §46 odst. 1 obdobně.
(5) Zadavatel vyloučí účastníka zadávacího řízení, který nepředložil údaje, doklady nebo vzorky podle odstavce 3 nebo výsledek zkoušek vzorků neodpovídá zadávacím podmínkám.
18. V tomto právním rámci dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
19. Zákon o zadávání veřejných zakázek definuje (pro účely tohoto zákona) pojem „vybraný dodavatel“ v ustanovení §28 odst. 1 písm. h) tak, že se jím rozumí účastník zadávacího řízení, kterého zadavatel vybral k uzavření smlouvy. Podle §122 odst. 1 ZZVZ je přitom zadavatel povinen vybrat toho účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější.
20. Z ustanovení §113 odst. 1 ZZVZ dále plyne, že zadavatel ještě před odesláním oznámení o výběru dodavatele provede též posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny a (případně) požádá účastníka zadávacího řízení o písemné zdůvodnění způsobu stanovení mimořádně nízké nabídkové ceny. Taková žádost se považuje za žádost podle §46 ZZVZ.
21. V poměrech projednávané věci žalovaný (jak se podává ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů) na zasedání hodnotící komise konaném dne 22. března 2017 jednak vyhodnotil podle pravidel uvedených v zadávací dokumentaci nabídku žalobce jako ekonomicky nejvýhodnější a rozhodl, že žalobci jako vybranému dodavateli bude odeslána výzva k předložení chybějících dokladů podle §122 odst. 3 ZZVZ, jednak se zabýval mimořádně nízkou cenou, kterou žalobce nabídl a dospěl k závěru, že žalobce s odkazem na ustanovení §113 odst. 4 ZZVZ požádá, aby písemně zdůvodnil způsob stanovení mimořádně nízké nabídkové ceny.
22. Nesplnění obou uložených povinností (nedoložení dokladů požadovaných podle §122 odst. 3 ZZVZ i neobjasnění mimořádně nízké nabídkové ceny) přitom může být důvodem k vyloučení účastníka zadávacího řízení; v prvním z uvedených případů podle ustanovení §122 odst. 5 ZZVZ, ve druhém případě pak podle §48 odst. 4 ZZVZ. Právo na plnění z jistoty by ovšem zadavatel měl (jak se podává z ustanovení §41 odst. 8 ZZVZ) pouze u prvního z uvedených důvodů vyloučení.
23. V situaci, kdy (z důvodu žalovaným zvoleného postupu v zadávacím řízení) došlo k současnému výběru dodavatele ve smyslu §122 odst. 1 ZZVZ a posuzování mimořádně nízké nabídkové ceny ve smyslu §113 odst. 1 ZZVZ, což se následně promítlo též v odeslání společné výzvy podle §113 odst. 4 a §122 odst. 3 ZZVZ, bylo pro výsledek daného řízení (pro posouzení, zda žalovaný byl oprávněn prostřednictvím bankovní záruky inkasovat složenou jistotu) nezbytné vyhodnotit, zda kumulace důvodů pro vyloučení účastníka zadávacího řízení může mít vliv na vznik práva zadavatele na plnění z jistoty či nikoli. Jinak řečeno, jestliže zde byly dva důvody pro vyloučení žalobce ze zadávacího řízení, přičemž pouze s jedním z nich by bylo možné spojovat vznik práva na plnění z jistoty podle §41 odst. 8 ZZVZ, je nezbytné posoudit, zda inkaso jistoty je i za tohoto stavu opodstatněné.
24. Jestliže se odvolací soud (stejně tak jako soud prvního stupně) z tohoto pohledu věcí nezabývaly, je jejich právní posouzení věci neúplné a tudíž i nesprávné. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
25. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu