ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1706.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 1706/2019-517
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce eD system a. s. , se sídlem v Ostravě, Novoveská 1262/95, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 47974516, zastoupeného Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, PSČ 702 00, proti žalovanému V. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 282/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. června 2018, č. j. 7 Cmo 22/2018-442, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 3 Cm 282/2012-25, uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 3.525.173 Kč s 6% úrokem od 1. února 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 11.750 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 305.418 Kč.
2. Rozsudkem ze dne 3. března 2016, č. j. 3 Cm 282/2012-327, soud prvního stupně k námitkám žalovaného směnečný platební rozkaz (s výjimkou výroku o nákladech řízení) ponechal v platnosti (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci částku 448.657,70 Kč (výrok II.) a státu částku 1.024 Kč (výrok III.).
3. Soud prvního stupně vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že:
[1] Žalobce se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu domáhal plnění ze směnky vlastní evidenční číslo EDKHOV0110112010, vystavené dne 10. listopadu 2010 společností A. C. (dále též jen „společnost A“) na řad žalobce, znějící na směnečný peníz 3.525.173 Kč, splatné 31. ledna 2012, za jejíž zaplacení převzal žalovaný směnečné rukojemství (dále též jen „sporná směnka“).
[2] Dne 10. listopadu 2010 uzavřeli žalobce jako prodávající a společnost A jako kupující, jednající žalovaným jako jednatelem společnosti, smlouvu o obchodních vztazích č. 31059 (dále též jen „smlouva o obchodních vztazích“), v níž se prodávající zavázal „prodávat kupujícímu zboží výpočetní techniky a další zboží dle nabídky prodávajícího (…) v množství a podle druhu uvedeného v objednávkách kupujícího potvrzených prodávajícím“, a kupující se zavázal „uhradit prodávajícímu kupní cenu zboží podle sjednaných platebních podmínek“. Prodávající a kupující se ve smlouvě dále (mimo jiné) dohodli, že „plně uznávají elektronickou komunikaci, zvláště pak prostřednictvím elektronické pošty (e-mail) a internetové sítě (www), jako platnou a závaznou pro obě smluvní strany“. Současně ujednali, že jakékoli změny či dodatky, kterými se mění nebo ruší tato smlouva nebo její část, jsou platné pouze ve formě písemných dodatků smlouvy, podepsaných oprávněnými zástupci účastníků.
[3] Součástí smlouvy o obchodních vztazích byly rovněž obchodní podmínky, upravující (mimo jiné) osobní odběr zboží tím způsobem, že osobní odběr je možné realizovat pouze v rámci pracoviště Ostrava. Prodávající dále v obchodních podmínkách „upozorňuje“ dealera (kupujícího), že při osobních odběrech „zboží na kredit (následná platba na fakturu v době splatnosti)“ je třeba „mít uzavřený dodatek smlouvy o obchodních vztazích týkající se osobních odběrů“, přičemž v rámci tohoto dodatku budou dealerem stanoveny oprávněné osoby k osobnímu odběru s tím, že „pouze tyto osoby budou oprávněny provádět osobní odběr zboží na fakturu v rámci kreditu“.
[4] Dne 10. listopadu 2010 uzavřel žalobce se společností A rovněž dodatek č. 1 smlouvy o obchodních vztazích (dále též jen „dodatek č. 1“), ve kterém se smluvní strany dohodly, že žalobce poskytne společnosti A „obchodní úvěr ve výši 5.000.000 Kč na nákup zboží a produktů od prodávajícího“. Kupujícímu vznikne „právo na převzetí zboží na základě obchodního úvěru“ jen tehdy, předá-li prodávajícímu blankosměnku vystavenou kupujícím a opatřenou podpisem „třetího subjektu, který převezme za zaplacení směnky jako směnečný rukojmí odpovědnost“. Na blankosměnce zůstanou nevyplněny údaje o datu splatnosti a výši směnečné sumy. Blankosměnka bude sloužit jako „nástroj k zajištění závazku kupujícího z kupních smluv“, které již byly mezi smluvními stranami sjednány, a dále bude zajišťovat také „zaplacení jakéhokoli budoucího závazku kupujícího vůči prodávajícímu, ať již vznikne z kteréhokoli právního titulu“. Prodávající nabude právo doplnit do blankosměnky datum splatnosti tehdy, bude-li kupující déle než 25 dnů v prodlení s úhradou kterékoliv faktury vystavené prodávajícím a vztahující se ke kterémukoli obchodnímu případu dle kupních smluv, přičemž jako směnečnou sumu může vyplnit peněžní částku odpovídající výši peněžního závazku dlužníka včetně příslušenství, a to „v souladu se skutečně existujícím právním vztahem“.
[5] Fakturou č. 4311040379 ze dne 23. února 2011, splatnou 25. dubna 2011, vyúčtoval žalobce společnosti A částku 1.421.910 Kč za dodávku zboží dle objednávky č. 2211047237. Fakturou č. 4311044612 ze dne 2. března 2011, splatnou 1. května 2011, vyúčtoval žalobce společnosti A částku 411.870 Kč za dodávku zboží dle objednávky č. 2211052567.
[6] Dalšími dvěma fakturami (č. 4311060341 a č. 4311060343 – dále též jen „sporné faktury“) ze dne 24. března 2011 vyúčtoval žalobce společnosti A částky 1.436.430 Kč a 997.230 Kč za dodávku zboží dle objednávek č. 2211089752 a č. 2211071209 učiněných téhož dne. Ohledně obou objednávek proběhla mezi žalovaným (jednatelem společnosti A) a M. K. (obchodním zástupcem žalobce) komunikace prostřednictvím programu ICQ, ve které se kupující dohodl s prodávajícím na způsobu dodání objednaného zboží s tím, že kupující zvolil osobní odběr v Ostravě, kde za něj zboží převezme „jeho dopravka“ – společnost BATAX – TRANS, s. r. o., motorovým vozidlem s registrační značkou XY, konkrétně řidič příjmením „N.“, který se identifikuje dohodnutým PIN kódem XY.
[7] Dne 28. července 2011 společnost A (jednající J. P. jako jednatelem společnosti) písemně uznala co do „důvodu i rozsahu“ svůj závazek vůči žalobci v celkové výši 3.244.478 Kč, představovaný nezaplacenými fakturami za prodané zboží dle smlouvy o obchodních vztazích. Dále uvedla, že k uznání se vztahuje sporná směnka.
4. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovanému se prostřednictvím uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.
5. K jednotlivým námitkám žalovaného přitom (zejména) uzavřel, že:
[1] Podpis směnečného rukojmího na sporné směnce je pravým podpisem žalovaného.
[2] Sporná směnka ani dohoda o vyplnění blankosměnky není neplatná jen proto, že zaplacení kupní ceny dodaného zboží bylo dle ujednání smluvních stran zajištěno dalšími zajišťovacími instituty (výhradou vlastnického práva).
[3] Neobstojí ani námitka, že sporná směnka je neplatná, neboť žalobce doplnil do blankosměnky jako údaj data splatnosti den, který předcházel dni vyplnění blankosměnky (podle žalovaného byla blankosměnka vyplněna 5. února 2012, ale jako datum splatnosti byl uveden údaj 31. leden 2012, čímž došlo ke zmaření možnosti spornou směnku řádně a včas zaplatit). Podle soudu prvního stupně především platí, že ani případné nesprávné doplnění blankosměnky (učiněné v rozporu s dohodou o vyplnění) nezpůsobuje neplatnost směnky. Navíc doplnění data splatnosti až poté, co nastanou dohodnuté podmínky pro vyplnění blankosměnky, neodporuje ani zákonné úpravě, ani uzavřené dohodě o vyplnění.
[4] Kauzální námitky sice žalovanému jako směnečnému rukojmímu (v situaci, kdy byl jako jednatel společnosti A účasten na smluvním vztahu se žalobcem, včetně uzavřené dohody o vyplnění blankosměnky obsažené v dodatku č. 1) náleží, nejsou však důvodné. Žalovaný namítal, že zboží vyúčtované spornými fakturami nebylo dodáno společnosti A, neboť kupní smlouva s osobním odběrem zboží mohla být podle obchodních podmínek, jež byly součástí smlouvy o obchodních vztazích, uzavřena pouze na základě dodatku o osobním odběru zboží obsahujícím označení „oprávněné osoby k osobnímu odběru“. Takový dodatek, k jehož platnosti smlouva o obchodních vztazích vyžadovala písemnou formu, přitom podle žalovaného uzavřen nebyl (prostřednictvím programu ICQ k tomu podle žalovaného dojít nemohlo).
S argumentací žalovaného se soud prvního stupně neztotožnil. V řízení bylo prokázáno, že zboží, jehož kupní cena byla vyúčtována spornými fakturami (č. 4311060341 a č. 4311060343), bylo společnosti A řádně dodáno, a to prostřednictvím dopravce, kterého určil sám kupující. Dodatek o osobním odběru zboží byl mezi stranami platně uzavřen prostřednictvím ICQ konverzace (jejíž obsah byl v řízení rovněž prokázán) mezi zástupcem žalobce a jednatelem společnosti A, přičemž komunikace tímto způsobem nijak nevybočovala z praxe, kterou mezi sebou strany zavedly (mezi smluvními stranami byla zcela běžná). Ostatně závaznost elektronické komunikace smluvní strany výslovně uznaly již ve smlouvě o obchodních vztazích. Společnost A existenci závazku (ze sporných faktur) následně potvrdila rovněž v uznání ze dne 28. července 2011.
[5] Námitka, že žalobce byl oprávněn doplnit do blankosměnky částku odpovídající pouze jednomu peněžitému závazku (nikoli čtyřem závazkům, jak učinil), nemá oporu v ujednání obsaženém v dodatku č. 1, podle kterého sporná (blanko)směnka sloužila rovněž k zajištění jakéhokoliv budoucího závazku kupujícího vůči prodávajícímu, ať již vznikne z jakéhokoliv titulu. Žalobce tedy rozhodně nebyl při vyplňování blankosměnky limitován jen jedním závazkem.
[6] K odstoupení od kupních smluv insolvenčním správcem dlužníka (společnosti A) podle ustanovení §253 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v poměrech dané věci nemohlo dojít (a směnkou zajištěné pohledávky nemohly tímto způsobem zaniknout), neboť závazek prodávajícího dodat zboží kupujícímu byl zcela splněn.
[7] Požadavek žalobce na plnění ze sporné směnky není možné považovat ani za výkon práva v rozporu s dobrými mravy či poctivým obchodním stykem.
6. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. června 2018, č. j. 7 Cmo 22/2018-442, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 356.038,90 Kč (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně (opakuje pouze dokazování čtením dodatku č. 1) a ve shodě s ním uzavřel, že námitky, jimiž se žalovaný bránil povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem, nejsou důvodné.
8. Přitom zdůraznil, že sporná směnka měla povahu tzv. směnky zajišťovací, proto „východiskem pro všechny kauzální námitky vztahující se k této směnce“ je vždy směnečná smlouva. Ta byla v daném případě obsažena v dodatku č. 1 smlouvy o obchodních vztazích a plyne z ní, že zajišťuje jednak závazky kupujícího z kupních smluv, které již byly mezi smluvními stranami sjednány, jednak zaplacení jakéhokoli budoucího závazku kupujícího vůči prodávajícímu, ať již vznikne z kteréhokoli právního titulu.
9. Podle odvolacího soudu nelze přisvědčit žalovanému, že směnka nemůže zajišťovat pohledávky ze sporných faktur. Zboží, jehož cena byla označenými fakturami vyúčtována, žalobce řádně dodal společnosti A, a to na základě platné dohody o osobních odběrech, uzavřené formou elektronické komunikace, na níž se smluvní strany dohodly ve smlouvě o obchodních vztazích.
10. K namítanému zániku zajištěných pohledávek v důsledku odstoupení od kupních smluv insolvenčním správcem společnosti A podle §253 odst. 2 insolvenčního zákona odvolací soud doplnil, že ani při akceptaci názoru žalovaného (podle něhož uplynutím patnáctidenní lhůty od prohlášení konkursu na majetek společnosti A nastala nevyvratitelná domněnka, že insolvenční správce od uzavřených a dosud ne zcela splněných kupních smluv odstoupil) by námitka nemohla obstát, když sporná směnka byla vystavena k zajištění i jiných závazků než jen z kupních smluv (např. z titulu bezdůvodného obohacení apod.).
11. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost (posuzováno podle obsahu dovolání) vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
12. Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že nesprávně posoudil námitku neplatnosti sporné směnky pro počáteční nemožnost plnění. Jestliže sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka, nemohl žalobce při jejím doplňování postupovat způsobem, který bez dalšího vyloučí možnost řádného a včasného plnění. Jestliže tak v posuzovaném případě přesto učinil (když doplnil do blankosměnky „datum splatnosti, které již bylo v době takového doplnění datem minulým“), nemohla se doplňovaná listina nikdy stát platnou směnkou, neboť předmětný úkon „je stižen počáteční nemožností plnění“.
13. Za nesprávný má dovolatel dále závěr odvolacího soudu, podle kterého v situaci, kdy si smluvní strany ve smlouvě o obchodních vztazích vymínily, že bude měněna pouze písemnými dodatky, postačí k uzavření dodatku o osobním odběru zboží pouze elektronická komunikace prostřednictvím programu ICQ. Podle dovolatele nepodepsaná a konkrétní osobě nepřiřaditelná elektronická komunikace nemůže nahradit písemnou formu, u níž je vyžadován podpis účastníků. V této souvislosti odkázal rovněž na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1230/2007 (jde o rozsudek ze dne 29. ledna 2009).
14. Konečně dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že v souladu s ustanovením §253 odst. 2 insolvenčního zákona došlo k odstoupení od všech smluv uzavřených mezi žalobcem a společností A, v důsledku čehož „zanikla kauza“ sporné směnky. Následná „změna kauzy směnky“ (po jejím doplnění) pak není bez souhlasu směnečných dlužníků možná.
15. Z uvedených důvodů požaduje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudky soudů nižších stupňů tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje, případně aby rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
16. Nejvyšší soud dovolání žalovaného, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
17. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
18. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při výkladu ustanovení čl. I. §10 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), je ustálena v závěrech, podle kterých:
[1] Vyplňovací právo (jež opravňuje majitele listiny doplnit do blankosměnky chybějící náležitosti a dovršit tak přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou) vzniká dohodou (smlouvou), uzavřenou mezi osobou podepsanou na blankosměnce a osobou, které byla blankosměnka vydána (tj. majitelem listiny). Tímto ujednáním je vymezen obsah vyplňovacího práva (tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit). Dohoda nemusí mít písemnou formu (postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně) a její obsah může být zachycen i jen v jednostranném prohlášení, které pak slouží jako doklad o udělení vyplňovacího práva (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007, uveřejněného pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[2] Je-li na blankosměnce podepsán (vedle výstavce směnky, popř. jiných směnečných dlužníků) také směnečný rukojmí, je nezbytné (má-li být směnečný rukojmí vázán později doplněným textem směnky, viz čl. I. §69 směnečného zákona), aby i s ním sjednal majitel listiny vyplňovací právo (srov. shodně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 4204/2010). Ani pro takovou dohodu není zákonem stanovena písemná forma (postačující proto bude i zde smlouva uzavřená ústně či jen konkludentně), přičemž na její existenci lze v situaci, kdy směnečný rukojmí podepíše smlouvu o vyplňovacím právu (uzavřenou mezi remitentem a výstavcem) jako statutární orgán výstavce, usuzovat zásadně již z okolností, za nichž byla blankosměnka vydána (jinak řečeno, nedošlo-li v takovém případě mezi remitentem a směnečným rukojmím při vydání blankosměnky k jiné dohodě, nelze mít žádné pochybnosti o tom, že pravidla pro doplnění blankosměnky sjednaná výstavcem směnky se budou vztahovat i na směnečného rukojmího). K tomu srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007, uveřejněného pod číslem 39/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 4061/2007, a ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 1591/2014.
[3] Blankosměnka se stává skutečnou směnkou (za předpokladu, že listina po vyplnění bílých míst má kvalitu směnky) až vyplněním, a odtud teprve vznikají skutečná práva směnečná, přičemž se tak děje se zpětnými účinky (ex tunc). Od vyplnění směnky je nutno na tuto listinu pohlížet jako na úplnou směnku, a to tak, jako by bývala již vydána jako úplná směnka, jako by od počátku byla úplnou směnkou. Tímto zpětným účinkem realizace vyplňovacího práva lze také na osoby, které se podepsaly na listinu ještě nevyplněnou, pohlížet jako na směnečné dlužníky.
Podepíše-li blankosměnku (i) směnečný rukojmí, přebírá garanci za zaplacení směnky s výminkou, že listina bude podle ujednání o vyplnění doplněna a tím přeměněna na skutečnou směnku, a ta následně nezaplacena. Pro posouzení, zda a kdy k této přeměně dojde, není podstatné, zda se doplnění událo v souladu s ujednáním o vyplnění či nikoli. Doplněním listiny na formálně platnou směnku, stávají se se zpětnou účinností (ex tunc) podpisy rukojmích na listině podpisy na směnce a tedy je nutno na listinu i na účinnost podpisů všech dlužníků, avalisty z toho nevyjímajíce, pohlížet tak, jako by daná listina byla bývala již od počátku, tedy rozumějme od data uvedeného na listině jako den jejího vystavení, vydána v plné podobě. Sama okolnost, kdy k vyplnění blankosměnky došlo, však pro tuto zpětnou účinnost vyplnění blankosměnky a její přeměny na směnku úplnou významná nijak není. Proto ustanovení čl. I. §10 zákona směnečného a šekového hovoří o směnkách vydaných původně jako nevyplněné, protože kdyby nebylo tohoto zpětného účinku, nebylo by možné před vyplněním označit takovou listinu za směnku vůbec. Nebylo-li by tohoto zpětného účinku, neměly by blankosměnky vůbec smysl, protože by osoby, které podepsaly listinu před vyplněním, nemohly být vůbec směnečnými dlužníky. Smysl by pak postrádalo také rukojemské prohlášení na blankosměnce.
Srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013, uveřejněného pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[4] Nesprávné vyplnění blankosměnky v údaji data splatnosti nemaří (bez dalšího) nárok ze směnky, nýbrž zakládá (jen) námitku nesprávně vyplněného data splatnosti směnky, mající (případně) vliv na povinnost k úhradě postižních práv ze směnky (rozuměj na období, za které lze požadovat zaplacení 6% úroku ze směnečné sumy). Přitom nelze přehlédnout, že judikatorní závěry, podle nichž údaj data splatnosti doplněný do blankosměnky nesmí předcházet datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky (srov. např. důvody rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004, uveřejněného pod číslem 71/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se přihlásil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2010, pod číslem 169) Nejvyšší soud přijal, aniž současně dovodil, že by takové porušení dohody o vyplňovacím právu mělo za následek zánik práva majitele směnky na její zaplacení. Potud není důvod rozlišovat, zda doplněné datum splatnosti směnky předcházelo datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky nebo zda šlo o datum (posuzováno ve vztahu ke splatnosti směnkou zajištěné pohledávky) pozdější (k tomu srov. obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, uveřejněného pod číslem 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 3507/2015, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2019, pod číslem 9).
19. S výše uvedenými ustálenými judikatorními závěry, na nichž nemá Nejvyšší soud důvod cokoliv měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání, je přitom právní posouzení věci soudy nižších stupňů [co do úsudku, že 1/ ani nesprávné vyplnění blankosměnky nemá bez dalšího za následek neplatnost směnky, 2/ pro posouzení otázky (ne)platnosti směnky je bez významu, zda žalobce doplnil do blankosměnky jako údaj data splatnosti den, který předcházel dni vyplnění blankosměnky, 3/ s ohledem na obsah uděleného vyplňovacího práva nebyl žalobce při doplňování údaje směnečné sumy do blankosměnky omezen jen na pohledávky vůči společnosti A vzniklé přímo ze smlouvy o obchodních vztazích ] v souladu.
20. Současně nelze mít žádné pochybnosti o tom, že měla-li podle ujednání účastníků sporná b lankosměnka sloužit nejen jako „nástroj k zajištění závazku kupujícího z kupních smluv“, které již byly mezi smluvními stranami uzavřeny, ale rovněž mohla zajišťovat „zaplacení jakéhokoli budoucího závazku kupujícího vůči prodávajícímu, ať již vznikne z kteréhokoli právního titulu“, bylo pro rozhodnutí projednávané věci určující, zda žalobce společnosti A předmětné zboží (jak uzavřely soudy obou stupňů) skutečně dodal a společnost A za něj (ne)zaplatila, nikoli posouzení, na základě jakého právního titulu závazek společnosti A vůči žalobci vznikl. Jinak řečeno, blankosměnka v posuzovaném případě nepochybně zajišťovala (i) pohledávky z titulu „dodávek zboží“ žalobcem společnosti A, aniž by bylo významné, zda dodávky byly uskutečněny na základě písemné či jinou formou uzavřené kupní smlouvy, případně smlouvy, která následně zanikla.
21. Dovolání nečiní přípustným ani výhrady dovolatele, podle kterých majitel směnky nemůže – aniž by se účastníci dohodli na změně obsahu tzv. směnečné smlouvy (co do vymezení pohledávky, k níž má směnka plnit zajišťovací funkci) – použít směnku k vymožení jiné své pohledávky vůči témuž dlužníku. Jakkoli je dovolatelem zastávaný názor v obecné rovině nepochybně správný (k tomu srov. v soudní praxi např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 705/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 3364/2009, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016, sp. zn. 29 Cdo 3841/2015), v poměrech projednávané věci o popsanou situaci nejde. V situaci, kdy sporná směnka měla podle ujednání účastníků zajišťovat také „jakékoli budoucí závazky kupujícího vůči prodávajícímu, ať již vzniknou z kteréhokoli právního titulu“, k žádné „změně kauzy“ sporné směnky z dovolatelem tvrzených důvodů (namítaným odstoupením od smlouvy podle §253 odst. 2 insolvenčního zákona) dojít nemohlo.
22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle ustanovení §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.
23. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu