ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1996.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 1996/2021-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce SPGroup a. s. , se sídlem v Praze 1, Na struze 227/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63 07 85 71, proti žalovaným 1) Vojenské stavby, a. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 47 11 56 96, a 2) IRIDIUM INVEST a. s. , se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49 44 88 71, zastoupenému JUDr. Ing. Vladimírem Kostkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 357/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2002, č. j. 9 Cmo 295/2000-58, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 27. září 1999, č. j. Sm 586/99-10, uložil žalovaným (s tehdejší obchodní firmou) [1) Vojenské stavby, a. s. a 2) Vojenské stavby - INVEST a. s.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci [SPGroup a. s.] částku 6.000.000,- Kč s 6% úrokem od 1. července 1999 do zaplacení, (směnečnou) odměnu 20.000,- Kč, útraty 1.000,- Kč a na nákladech řízení 241.392,- Kč.
K námitkám obou žalovaných Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. ledna 2000, č. j. 50 Cm 357/99-32, ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti (výrok I.) a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů námitkového řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání.
První žalovaný vzal (podáním došlým Městskému soudu v Praze 26. ledna 2001) odvolání zpět s poukazem na dohodu o mimosoudním vypořádání. Podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 22. dubna 2002 vzal žalobce zpět žalobu podanou proti druhému žalovanému, když po vydání rozsudku soudem prvního stupně žalovanou částku zaplatil první žalovaný.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. dubna 2002, č. j. 9 Cmo 295/2000-58, zastavil odvolací řízení ve vztahu k prvnímu žalovanému a rozhodl, že žalobce a první žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesením ze dne 24. dubna 2002, č. j. 9 Cmo 295/2000-60, Vrchní soud v Praze připustil zpětvzetí žaloby ve vztahu k druhému žalovanému (po změně obchodní firmy IRIDIUM INVEST a. s.), směnečný platební rozkaz ve vztahu k druhému žalovanému zrušil a řízení v této části zastavil; dále uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 81.600,- Kč.
Proti posledně označeným usnesením odvolacího soudu ze dne 24. dubna 2002 podal žalobce v rozsahu výroků o náhradě nákladů řízení dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že ve výrocích o nákladech řízení spočívají napadená rozhodnutí na nesprávním právním posouzení věci, a domáhaje se jejich zrušení.
Dovolatel akcentuje, že směnečným platebním rozkazem byla uložena povinnost k peněžitému plnění žalovaným společně a nerozdílně, přičemž první žalovaný po vydání rozsudku soudu prvního stupně „vymáhanou“ částku zaplatil. Druhý žalovaný jako směnečný rukojmí byl o „rozhodnutích“ prvního žalovaného informován. Jelikož důvodem zpětvzetí žaloby bylo „chování druhého žalovaného“, soud prvního stupně pochybil, když žalobci uložil zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy osobou stupňů a nevypořádal se při rozhodování o nákladech řízení ani s postavením obou žalovaných (směnečných dlužníků), ani s důvodem, pro který vzal žalobce žalobu zpět.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. dubna 2003, č. j. 29 Odo 712/2002-74, odmítl jako nepřípustné dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2002, č. j. 9 Cmo 295/2000-60.
Přitom nerozhodl o dovolání žalobce proti usnesení dne 24. dubna 2002, č. j. 9 Cmo 295/2000-58, když Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. června 2002, č. j. 99 K 11/2002-56, prohlásil konkurs na majetek prvního žalovaného; dovolací řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným tak bylo přerušeno a po dobu trvání konkursu v něm nebylo možno pokračovat [§14 odst. 1 písm. c) a §20 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání].
Usnesením ze dne 4. ledna 2021, č. j. 99 K 11/2002-1484, které nabylo právní moci dne 23. ledna 2021, Městský soud v Praze zrušil konkurs na majetek úpadce (prvního žalovaného) po splnění rozvrhového usnesení; proto soud prvního stupně věc opětovně předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání žalobce, které není přípustné podle ustanovení §238a a §239 o. s. ř., ani podle ustanovení §237 o. s. ř. [vady řízení, k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího sodu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají], Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a prvnímu žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu