ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.3019.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 3019/2021-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v právní věci žalobců 1/ J. V. , narozeného XY, a 2/ V. V. , narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Pplk. Sochora 740/34, PSČ 170 00, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 167/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2020, č. j. 51 Co 345/2020-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 20. července 2020, č. j. 18 C 167/2019-93, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o konstatování porušení základních práv a svobod žalobců a zaplacení částek ve výši 1 500 000 Kč a 12 990 000 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. prosince 2020, č. j. 51 Co 345/2020-123, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež mají za přípustné pro řešení otázky hmotného, resp. procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
4. Nejvyšší soud dovolání žalobců, jež podle obsahu směřuje toliko proti prvnímu výroku odvolacího soudu (ostatně proti druhému výroku dovolání přípustné objektivně není, srov. §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
5. Již v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.
6. Dovolatelé však žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, jež dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla vyřešena, v dovolání výslovně neformulovali a taková otázka neplyne (nelze ji dovodit) ani z obsahu dovolání.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
8. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu