ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.3196.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 3196/2021-1512
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v konkursní věci úpadce F. Z. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova 378, PSČ 252 29, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 K 96/95, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. srpna 2015, č. j. 1 Ko 3/2015-1040, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. JUDr. Dana Khollová, správkyně konkursní podstaty úpadce F. Z., předložila konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů správců konkursní podstaty (dále jen „konečná zpráva“).
2. Proti konečné zprávě podal včasné námitky věřitel Global Financial Restructuring Czech, s. r. o. (dále jen „věřitel G“).
3. Usnesením ze dne 3. prosince 2014, č. j. 92 K 96/95-1007, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) schválil vyúčtování hotových výdajů bývalého správce konkursní podstaty JUDr. Michala Hráského a současné správkyně konkursní podstaty JUDr. Dany Khollové (bod I. a II. výroku), snížil odměnu správců konkursní podstaty (bod III. výroku), určil celkovou odměnu správců konkursní podstaty (bod IV. výroku), určil podíl obou správců konkursní podstaty na odměně (bod V. a VI. výroku) a schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku konkursní podstaty ze dne 17. července 2013, podle níž celkové příjmy konkursní podstaty činí 73 336 288,88 Kč, výdaje z konkursní podstaty činí 73 235 713,21 Kč a zůstatek prostředků k rozdělení činí 100 575,67 Kč (bod VII. výroku).
4. K odvolání věřitele G a správkyně konkursní podstaty Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí konkursního soudu.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že „v napadeném rozhodnutí byla řešena otázka, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, resp. řešena jinak anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
6. Dovolatel předkládá následující otázky:
[1] Jak nahlížet na řízení, ve kterém není úpadci doručováno?
[2] Jak řešit problematiku spojenou s tím, že konkursní soud při prodeji mimo dražbu (přímý prodej) akceptuje postup konkursního správce spočívající v tom, že ten při tomto způsobu prodeje nemá předchozí souhlas konkursního soudu (u všech prodejů nemovitostí z konkursní podstaty) a nemá k dispozici ani slyšení úpadce (u prodeje nemovitostí v Karlových Varech a v Chlumci nad Cidlinou)?
7. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněného pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
8. Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
9. Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
10. Podle §237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
11. Z §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130, dostupné též na webových stránkách Ústavního soudu).
12. K první otázce (doručování v konkursním řízení).
Tou částí dovolací argumentace, kterou dovolatel pojí s námitkou, že mu konkursní soud nedoručováním „zásadních listin“ v průběhu celého řízení odňal „veškerá procesní práva“, zejména možnost se vyjádřit k usnesení o schválení konečné zprávy a možnost podat námitky do této konečné zprávy, pročež úpadce nemohl údaje obsažené v konečné zprávě zásadním způsobem rozporovat, vystihuje dovolatel (posuzováno podle obsahu) zmatečnostní vadu řízení ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř.; zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem (k posouzení jejich důvodnosti slouží žaloba pro zmatečnost) a proto ani jejich prostřednictvím nelze usuzovat na přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. K druhé otázce (nedostatek předchozího souhlasu soudu a absence slyšení úpadce při zpeněžování majetku zahrnutého do soupisu konkursní podstaty).
Zásadně právně významnými nečiní ani dovolatelem předkládané otázky týkající se podmínek zpeněžení nemovitostí.
14. Z obsahu spisu plyne, že nemovitosti ve Veleslavíně byly zpeněženy kupní smlouvou ze dne 16. dubna 1997, přičemž konkursní soud vyslovil souhlas s tímto zpeněžením usnesením ze dne 21. dubna 1997, č. j. 92 K 96/95-142, nemovitosti v Karlových Varech byly zpeněženy kupní smlouvou ze dne 21. dubna 1998, přičemž konkursní soud vyslovil souhlas s tímto zpeněžením usnesením ze dne 14. května 1998, č. j. 92 K 96/95-231, nemovitosti v Chlumci nad Cidlinou byly zpeněženy kupní smlouvou z 25. května 2000 a 22. ledna 2001, přičemž konkursní soud vyslovil souhlas s tímto zpeněžením usneseními ze dne 3. září 1998, č. j. 92 K 96/95-250, ze dne 3. září 1998, č. j. 92 K 96/95-255, ze dne 24. září 1998, č. j. 92 K 96/95-265, ze dne 10. května 2000, č. j. 92 K 96/95-331, a ze dne 17. července 2000, č. j. 92 K 96/95-333 p. v., nemovitosti v Dobřichovicích byly zpeněženy kupní smlouvou ze dne 16. září 2004, přičemž konkursní soud vyslovil souhlas s tímto zpeněžením usnesením ze dne 29. července 2004, č. j. 92 K 96/95-627.
15. Nedostatek předchozího souhlasu u zpeněžení nemovitostí řešil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 4652/2015 (šlo o dovolání věřitele G proti stejnému rozhodnutí odvolacího soudu). V něm vysvětlil, že dikce §27 odst. 2 ZKV nedávala zcela jednoznačnou odpověď na otázku, zda souhlas konkursního soudu musí být předchozí (zda nestačí souhlas následný) a zda tento souhlas je předpokladem platnosti smlouvy či (jen) podmínkou její účinnosti. Judikatura k výkladu uvedených otázek se ustálila teprve na základě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 31/2004, uveřejněného pod číslem 63/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Do doby vydání tohoto rozhodnutí byla právní praxe soudů rozkolísaná, když, jak plyne z odůvodnění označeného rozhodnutí, i soudy nižších stupňů uvedené ustanovení interpretovaly tak, že souhlas soudu je toliko odkládací podmínkou, jež se váže k účinnosti smlouvy. Šlo tak o případ, kdy znění zákona umožňovalo různou interpretaci, přičemž správný výklad se ustálil až po rozhodnutí Nejvyššího soudu. Z výše uvedeného závěru a s přihlédnutím k tomu, že konkursní soud následný souhlas udělil a utvrdil tak kupujícího v přesvědčení o nabytí vlastnického práva, Nejvyšší soud dovodil, že nabyvatel jednal v dobré víře.
16. Z uvedeného tak plyne, že i případný nedostatek předchozích souhlasů nebude (nemůže) mít vliv na správnost konečné zprávy, neboť opětovné zahrnutí majetku do soupisu konkursní podstaty již nepřichází v úvahu.
17. Dovolatel dále namítá, že u nemovitostí v Karlových Varech a v Chlumci nad Cidlinou chybělo před zpeněžením tohoto majetku slyšení úpadce, z čehož dovozuje neplatnost kupních smluv.
18. Od 1. dubna 1998 nabyla účinnosti novela zákona o konkursu a vyrovnání provedená zákonem č. 12/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, jíž byl požadavek na „slyšení úpadce“ při zpeněžení majetku v konkursní podstatě odstraněn. Dle přechodných ustanovení tohoto zákona (čl. II) tento zákon platí i pro řízení zahájená před jeho účinností; právní účinky úkonů, které nastaly dříve, zůstávají zachovány.
19. Ke dni uzavření kupních smluv, kterými se zpeněžovaly nemovitosti v Karlových Varech a v Chlumci nad Cidlinou (21. dubna 1998, 25. května 2000 a 22. ledna 2001), tak požadavek na slyšení úpadce dovolatelem zmiňované ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (§27 odst. 2) neobsahovalo, tudíž nemohlo být ani předpokladem platnosti smluv, jimiž se zpeněžovala konkursní podstata mimo dražbu.
20. Lze tedy uzavřít, že ani posledně zmíněná výhrada dovolatele není způsobilá založit přípustnost dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu