ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.103.2020.1
MSPH 88 INS XY
188 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 103/2020-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce JUDr. Ing. Pavla Fabiana , se sídlem v Brně, Marešova 304/12, PSČ 602 00, jako insolvenčního správce dlužníka J. H., zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Rahmem, advokátem, se sídlem v Českém Brodě, Tuchorazská 1354, PSČ 282 01, proti žalovaným 1/ J. H. , narozené XY, a 2/ P. H. , narozenému XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Robertem Kučerou, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 471/29, PSČ 170 00, o určení neúčinnosti právního jednání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 188 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS XY, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2020, č. j. 188 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 88 INS XY), o návrhu žalovaných na odklad právní moci a vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
Návrh žalovaných na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2020, č. j. 188 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 88 INS XY), se zamítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 11. listopadu 2019, č. j. 188 ICm XY, ve znění (doplňujícího) usnesení ze dne 12. prosince 2019, č. j. 188 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o odpůrčí žalobě podané žalobcem JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, jako insolvenčním správcem dlužníka J. H., tak, že:
[1] Určil, že darovací smlouva uzavřená mezi dlužníkem jako dárcem a žalovanými (J. H. a P. H.) jako obdarovanými dne 12. února 2016, jejímž předmětem je specifikovaný pozemek a bytová jednotka, je neúčinná (bod I. výroku).
[2] Uložil žalovaným vydat do majetkové podstaty dlužníka nemovitosti uvedené v bodě I. výroku rozhodnutí (bod II. výroku).
[3] Uložil žalovaným zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37 626 Kč (bod III. výroku).
[4] Uložil žalovaným zaplatit na účet insolvenčního soudu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (bod IV. výroku).
2. K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem:
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že žalobu v plném rozsahu zamítne. Současně dovolatelé navrhli odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku do doby rozhodnutí o podaném dovolání. Návrh odůvodnili tím, že v případě neprodleného výkonu rozhodnutí by insolvenční správce byt zpeněžil a výtěžek rozdělil mezi přihlášené věřitele. Dovolatelé by se tak jen obtížně mohli domáhat vrácení bytu nebo obdobné majetkové hodnoty. Zdůraznili, že „dluhy vzniklé v souvislosti se získáním bytu“ budou splácet ještě mnoho let a „výše projednávaných peněžitých částek“ výrazně převyšují jejich obvyklé majetkové poměry.
4. Podle §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) [v aktuálním znění, pro věc rozhodném], před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
5. Právní moc nebo vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v §243 o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž dovolání je (může být) přípustné (subjektivně i objektivně). Srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněného pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (jehož závěrů se R 144/2018 výslovně dovolává). Tato podmínka pak není splněna ve vztahu k té části dovolání, kterou dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení a soudním poplatku, jakož i ve vztahu k té části dovolání, kterou dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu ve druhém výroku (o nákladech odvolacího řízení). Potud totiž přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ a i/ o. s. ř.
6. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku, je vyloučeno uvažovat o odkladu vykonatelnosti, neboť jde o výrok určovací, jenž se nevykonává.
7. Materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti (srov. opět R 144/2018). Tomuto ustálenému judikatornímu závěru odporuje požadavek na odklad právní moci napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu II. výroku.
8. Zbývá určit, zda je důvod odložit právní moc napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku, a zda je důvod odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu II. výroku.
9. V usnesení ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněném pod číslem 78/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 78/2020“), Nejvyšší soud vysvětlil, že podle §243 písm. b/ o. s. ř. nebrání odložení právní moci výroku, jímž insolvenční soud na základě odpůrčí žaloby podané insolvenčním správcem určil, že označené právní jednání dlužníka je neúčinné, skutečnost, že neúčinnost právního jednání byla vyslovena ve prospěch věřitelů (insolvenčního) dlužníka, kteří nejsou účastníky sporu.
10. V dané věci však dovolatelé ve vztahu k té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku, netvrdí ničeho o tom, že by neodložením jeho právní moci byli závažně ohroženi ve svých právech. Přitom případná majetková újma pro ně plyne až z možného výkonu bodu II. výroku rozsudku insolvenčního soudu (srov. opět R 144/2018).
11. Ve vztahu k té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu II. výroku, dovolatelé v návrhu na odklad vykonatelnosti argumentují tím, že v případě vydání bytu do majetkové podstaty dlužníka (a jeho zpeněžení insolvenčním správcem) se jen obtížně budou domáhat vrácení bytu, přestože splácejí dluhy vzniklé v souvislosti s jeho pořízením. O tom, jak „závažně“ se případné vymáhání splnění povinnosti přiznané exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit v jejich vlastních majetkových poměrech (coby osob povinných), však netvrdí ničeho. Přitom závažnost újmy, která ve smyslu §243 písm. a/ o. s. ř. dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). Srov. mutatis mutandis (s přihlédnutím k tomu, že v této věci by mělo být vykonáváno rozhodnutí ukládající dovolatelům povinnost „vydat“ pozemek a bytovou jednotku) opět R 78/2020.
12. Jelikož důvod odložit vykonatelnost nebo právní moc napadeného rozhodnutí neshledal Nejvyšší soud ve vztahu k žádnému z dovoláním napadených výroků, zamítl návrh dovolatelů jako celek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu