ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.109.2020.1
KSCB 41 INS 18021/2016
43 ICm 5215/2017
sp. zn. 29 ICdo 109/2020-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce BAKR s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Třebohostická 564/9, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 26725274, zastoupeného Mgr. Jindřichem Lvem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Belgická 196/38, PSČ 120 00, proti žalované JUDr. Daniele Urbanové , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka ELEKTRA PV, s. r. o., zastoupené Mgr. Ondřejem Platilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 ICm 5215/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ELEKTRA PV, s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 197/23, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 48202550, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS 18021/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2020, č. j. 43 ICm 5215/2017, 103 VSPH 372/2019-206 (KSCB 41 INS 18021/2016), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 13. března 2019, č. j. 43 ICm 5215/2017-177, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“), vyloučil k žalobě společnosti BAKR s. r. o. z majetkové podstaty dlužníka ELEKTRA PV, s. r. o. ve výroku specifikovaný soubor movitých věcí (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalované JUDr. Daniely Urbanové, jako insolvenční správkyně dlužníka, Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, tvrdí, že napadený rozsudek vychází z nesprávného právního posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek insolvenčního soudu se mění tak, že žaloba se zamítá, eventuálně aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Konkrétně dovolatelka formuluje tyto otázky, které podle jejího názoru odvolací soud vyřešil nesprávně a jež následně rozvádí:
[1] Zakládá nárok na vrácení vzájemného plnění dle §2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nárok žalobce na vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, nebo jde o nepeněžitou pohledávku za dlužníkem?
[2] Je žalobce povinen prokázat, že mu k majetku, jehož vyloučení se z majetkové podstaty domáhá, svědčí vlastnické (či jiné) právo?
[3] Lze z dodání majetku žalobcem dlužníku dovozovat, že žalobci svědčí k majetku vlastnické právo?
5. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
6. Dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
7. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu se závěry obsaženými v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 21/2019, a sen. zn. 29 ICdo 81/2019. Jde o rozsudky, jimiž byla zamítnuta dovolání stejné dovolatelky v jiných incidenčních sporech vzešlých z téhož insolvenčního řízení, a to za velmi podobných skutkových okolností (žalobci se domáhali vyloučení movitých věcí dodaných dlužníku na základě kupních smluv, od nichž odstoupili z důvodu nezaplacení kupní ceny dodaného zboží v době před prohlášením konkursu na majetek dlužníka). V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění označených rozhodnutí, neboť jejich obsah je dovolatelce znám, přičemž současně zdůrazňuje, že nemá žádného důvodu své závěry měnit ani na základě námitek dovolatelky uplatněných v tomto dovolacím řízení.
8. Pro přehlednost lze stručně zopakovat, že nárok na vydání movitých věcí z majetkové podstaty, které se v ní nadále nacházejí a jsou v držení insolvenčního správce, se prosazuje postupem dle §225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nikoli přihláškou pohledávky. Pro úspěch vylučovací žaloby postačí, jestliže žalobce tvrdí a prokáže, že má ke sporným věcem práva jako oprávněný držitel a že je toto jeho oprávnění „lepší“ (silnější), než je oprávnění dlužníka. Tyto podmínky byly naplněny i v tomto incidenčním sporu.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243c odst. 3 větou první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalované bylo odmítnuto, čímž vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu mu však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu