ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.11.2021.1
KSLB 76 INS XY
76 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 11/2021-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka J. J. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele P. Š. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem, se sídlem v Praze 10, V olšinách 2300/75, PSČ 100 00, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. května 2012, č. j. KSLB 76 INS XY, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013, č. j. KSLB 76 INS XY, 2 VSPH XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2020, č. j. 76 ICm XY, 104 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 18. května 2012, č. j. KSLB 76 INS XY, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) tak, že na základě insolvenčního návrhu věřitele P. Š. (mimo jiné):
1/ Zjistil úpadek dlužníka J. J. (bod I. výroku).
2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka, s tím, že bude řešen jako konkurs nepatrný (body II. a III. výroku).
3/ Ustanovil insolvenčního správce (bod IV. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. ledna 2013, č. j. KSLB 76 INS XY, 2 VSPH XY, ve znění usnesení ze dne 20. května 2013, č. j. KSLB 76 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. května 2012 v bodech I., II. a IV. výroku (první výrok) a přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů opatrovnici dlužníka (druhý výrok).
3. Usnesením ze dne 28. srpna 2013, č. j. KSLB 76 INS XY, 29 NSČR 62/2013-A-83, Nejvyšší soud zastavil řízení o dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu ze dne 10. ledna 2013.
4. Usnesením ze dne 10. července 2020, č. j. 76 ICm XY, insolvenční soud:
1/ Odmítl návrh ze dne 12. června 2020 (označený jako žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku) podaný dlužníkem (bod I. výroku).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
5. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. září 2020, č. j. 76 ICm XY, 104 VSPH XY (KSLB 76 INS XY):
1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 10. července 2020 (první výrok).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §43, §79 odst. 1, §229 a §232 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) – přisvědčil insolvenčnímu soudu, že dlužník přes výzvu k odstranění vad podání spojenou s poučením o následcích jejího nesplnění (usnesení ze dne 18. června 2020) neodstranil vady žaloby pro zmatečnost. Podle odvolacího soudu jsou v žalobě vylíčená skutková tvrzení v rozporu s tím, čeho se dlužník domáhá, sama o sobě jsou zmatečná a neobsahují žádné skutečnosti, jež by vedly k závěru o včasnosti žaloby podle §229 o. s. ř. Závěrem odvolací soud dodal, že žaloba pro zmatečnost by musela být i tak zamítnuta, když byla podána opožděně ve smyslu §234 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
9. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o nákladech řízení, a v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech odvolacího řízení), Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné (§243c odst. 1 a §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
10. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že na řešení dovoláním zpochybňovaných právních otázek napadené rozhodnutí nespočívá.
11. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
12. Řečené platí tím více, jestliže dovoláním nebylo zpochybněno řešení žádné z otázek, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu.
13. Dovolání (ač sepsáno advokátkou a ač rozsahem čítající 11 stran textu) se nevyjadřuje k řešení právních otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (a jimiž je opodstatněnost odmítnutí podání pro vady podle §43 odst. 2 o. s. ř.); již proto není přípustné. Srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 62/2020 (dovolateli známé, jelikož bylo vydáno v jeho dovolací věci).
14. Zbývá dodat, že vymezuje-li se dovolatel v dovolání argumentačně proti nestrannosti soudkyně insolvenčního soudu V. R., vystihuje tím z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., takže pro jejich projednání nelze připustit dovolání.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu