ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.24.2021.1
MSPH 89 INS XY
89 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 24/2021-358
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Lucie Kovářové , se sídlem v Praze 2, Korunní 969/33, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Alton consulting s. r. o., zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Korunní 969/33, PSČ 120 00, proti žalovanému R. V. , narozenému XY, bytem XY, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 189 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka A. c. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2020, č. j. 189 ICm XY, 102 VSPH XY (MSPH 89 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení částku 4 114 Kč, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 21. března 2019, č. j. 189 ICm XY, ve znění opravného usnesení ze dne 9. července 2020, č. j. 189 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Určil, že právní úkony dlužníka (A. c.,) spočívající v úhradě částek 5 000 Kč dne 15. září 2015, 15 000 Kč dne 17. září 2015, 5 000 Kč dne 22. září 2015 a 5 000 Kč dne 14. října 2015 z účtu dlužníka na účet žalovaného (R. V.) a v hotovostní úhradě částky 300 000 Kč dne 23. září 2015 ve prospěch žalovaného jsou vůči insolvenčním věřitelům dlužníka neúčinné (bod I. výroku).
[2] Zamítl žalobu na určení, že právní úkony dlužníka spočívající v úhradách částek 1 100 000 Kč dne 20. června 2013, 300 000 Kč dne 9. září 2013, 3 000 Kč dne 27. září 2013, 1 500 Kč dne 11. listopadu 2013, 15 500 Kč dne 7. května 2014, 20 000 Kč dne 8. července 2014 z účtu dlužníka na účty žalovaného a v hotovostních úhradách dlužníka ve prospěch žalovaného ve výši 190 000 Kč dne 12. prosince 2013, 200 000 Kč dne 21. února 2014, 220 000 Kč dne 30. dubna 2014, 220 000 Kč dne 19. května 2014, 150 000 Kč dne 25. září 2014, 250 000 Kč dne 9. prosince 2014, 250 000 Kč dne 21. července 2015 a 100 000 Kč dne 3. srpna 2015 jsou neúčinné (bod II. výroku).
[3] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
[4] Uložil žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 330 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod IV. výroku).
[5] Uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek do tří dnů od právní moci rozsudku (body V. a VI. výroku).
2. K odvolání žalobkyně (JUDr. Ing. Lucie Kovářové jako insolvenční správkyně dlužníka) a žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. února 2020, č. j. 189 ICm XY, 102 VSPH XY (MSPH 89 INS XY):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a IV. výroku a v bodě II. výroku v části, jíž byla zamítnuta žaloba na určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka spočívajících v úhradách částek 1 100 000 Kč dne 20. června 2013, 300 000 Kč dne 9. září 2013, 3 000 Kč dne 27. září 2013, 1 500 Kč dne 11. listopadu 2013 z účtu dlužníka na účty žalovaného a v hotovostní úhradě dlužníka ve prospěch žalovaného ve výši 190 000 Kč dne 12. prosince 2013; změnil rozsudek insolvenčního soudu ve zbývající části bodu II. výroku tak, že se určuje, že právní úkony dlužníka spočívající v úhradách částek 15 500 Kč dne 7. května 2014, 20 000 Kč dne 8. července 2014 z účtu dlužníka na účty žalovaného a v hotovostních úhradách dlužníka ve prospěch žalovaného ve výši 200 000 Kč dne 21. února 2014, 220 000 Kč dne 30. dubna 2014, 220 000 Kč dne 19. května 2014, 150 000 Kč dne 25. září 2014, 250 000 Kč dne 9. prosince 2014, 250 000 Kč dne 21. července 2015 a 100 000 Kč dne 3. srpna 2015, jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinné (první výrok).
[2] Uložil insolvenčnímu soudu, aby doplňujícím rozsudkem rozhodl o části žaloby, jíž se žalobkyně domáhá toho, aby žalovaný zaplatil do majetkové podstaty dlužníka zákonný úrok z prodlení z částky 330 000 Kč počínaje dnem 13. března 2017 do zaplacení a částku ve výši 3 020 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 020 000 Kč počínaje dnem 13. března 2017 do zaplacení (druhý výrok).
[3] Zrušil rozsudek insolvenčního soudu v bodech III., V. a VI. výroku a v tomto rozsahu vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (třetí výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání v rozsahu části prvního výroku napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a IV. výroku a změnil část bodu II. výroku. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání výslovně „vymezuje“ pouhou citací §237 o. s. ř.
4. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že rozhodnutí považuje za správné a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
5. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadený rozsudek je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
6. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávná a neúplná skutková zjištění; přehlíží tak, že hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 4/2014 (dále jen „R 4/2014“).
7. Konkrétní judikaturu dovolacího soudu, s níž má být napadené rozhodnutí v rozporu, pak dovolatel uvádí toliko ke své námitce, že je rozhodnutí odvolacího soudu odůvodněné v rozporu s §157 o. s. ř. a jako takové je nepřezkoumatelné.
8. V intencích závěrů formulovaných na dané téma v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč., napadené rozhodnutí zjevně není nepřezkoumatelné. Měřítkem „nepřezkoumatelnosti“ rozhodnutí odvolacího soudu totiž není okolnost, zda vyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, nýbrž to, zda případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele; s kritérii vymezenými v označeném rozhodnutí je napadené rozhodnutí v souladu.
9. K tomu lze dodat, že z ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§211 o. s. ř.)] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020, uveřejněného pod číslem 109/2020 Sb. rozh. obč.).
10. Ve vztahu k dalším uplatněným dovolacím důvodům dovolatel v rozporu s R 4/2014, jakož i se závěry obsaženými ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněném pod číslem 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, řádně nevymezil důvod přípustnosti dovolání.
11. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 27. srpna 2020), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c/, a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném od 17. dubna 2020, činí 3 100 Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 714 Kč (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč.
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu